2.den - Černohorská polonina, Pětroš

3.7.2016 - Zakarpatí, Ukrajina

Po včerejší nekonečné cestě se dnes už konečně vydáme do hor a zahájíme tak plánovaný přechod Černohorské poloniny. Zdoláme první z dvoutisícovou horu Pětroš a dojdeme až těsně pod nejvyšší horu Ukrajiny Haverlu.

Polonina Prymorotyk při výstupu na Pětroš

Vstáváme tak nějak normálně, protože maršutka do Kvasů výchozího bodu pro Černohorskou poloninu jede až po desáté hodině. Všichni po včerejší seznamovacím večírku vypadají svěže a bez kocoviny, takže nám to pěkně začíná.

Výhled na Rakhiv z okna našeho hostelu

Cestou na autobusové nádraží se ještě zastavujeme v malém magazínu, kde dokoupíme poslední zásoby na cestu především chleba. Poté už stačí dojít jenom na nádraží nakoupit lístek a nastoupit do maršutky, která bude za chvíli odjíždět.

Autobusové nádraží v Rakhivu

Na rozdíl od včerejška je v Rhakivu nádherné letní počasí a my tak můžeme začít pozorovat krásy místních hor.

V maršutce do Kvasů

Jakmile dojedeme do Kvasů, tak nám řidič zastaví přesně v místech, kde je rozcestník s červenou značkou. Zde je možno zahájit výstup buďto na Černohorskou poloninu nebo v opačném směru na největší z polonin a to poloninu Svidovec.

Vesnice Kvasy


Poslední společná fotka před nástupem do hor

Vyrážíme. Pár set metrů ještě procházíme okrajem vesnice Kvasy a poté za železniční tratí, kterou projíždí vlaky ze Lvova do Rachivu, začíná první stoupání. Míjíme rovněž srub správce národního parku, který je zavřený a to i přes to, že za vstup do tohoto národního parku se platí.

Kvasy

Cestou potkáváme menší či větší skupinky turistů s batohy, takže pověry o tom, že na Ukrajinských horách nepotkáte ani nohu už nejsou pravdivé a rovněž neplatí, že samotní Ukrajinci po horách nechodí, protože za ty tři dny tam trávené potkáme jednotlivců či skupinek z Ukrajiny nespočítaně.

Po dvouhodinovém nepřetržitém stoupání dáme na louce oběd a z dálky se ozývající hřmění dává tušit zkušenost, že pěkné počasí dnes asi až do konce nevydrží.

Cestou na pětroš - počasí se pomalů začíná zhoršovat

Počasí se drží až do okamžiku, kdy nastoupáme do výšky, kde stromy střídají keře a drobné dřeviny. V tom momentě se během několik minut zatáhne až se setmí a dostaví se déšť s blesky.

Náhlá a rychlá změna počasí

Nejdříve pokračujeme v dešti potom na chvilku vyčkáváme v houští, než největší liják ustane. Jakmile to nastane vyrážíme dál. Déšť už ustal a my přicházíme na rozcestník na hřebeni tvořící hranici poloniny Šumnieské a Pohnieské hned vedle hory Šešul. Přesně v tom okamžiku, kdy k rozcestníku dorazíme uhodí do protějšího kopce, cca 1 km vzdáleného, zcela nečekaně blesk s takovou razancí a tak nečekaně, že okamžitě obracíme a sestupujeme trochu níže, ať nejsme tak na ráně, protože ocelová tyč rozcestníku může sloužit jako hromosvod. Vyčkáváme asi 10 minut a když už žádný blesky nevidíme a neslyšíme, tak se rozhodneme pokračovat dále. Problém ovšem je, že červená značka po které celou dobu jdeme a která se táhne všemi důležitými vrcholy této poloniny vede i přes vrchol, kde před chvíli uhodil zmiňovaný blesk. Naštěstí mapa ukazuje alternativu, která vrchol obchází, čehož využíváme. Nicméně odbočujeme špatně. Jdeme po nezpevněné cestě, která obchází i Pětroš, což bychom nechtěli, protože mraky se začaly trhat a bouřka zmizela. Naštěstí zde existuje vyznačená odbočka, která nás navede cestu, směřující na Pětroš a také nás navrací na červenou značku.

Odbočka na Pětroš, která nás zachránila


Pohnieská polonina a hora Šešul v pozadí


Karpaty po dešti a Pohnieská polonina

Cestou objevíme i pramen (po cestě zatím ne první), kde si někteří doplní zásoby vody. Zde bych chtěl poznamenat, že na námi používané mapě vyznačené prameny odpovídají skutečnosti.

Od této chvíle vede cesta na Pětroš bez jakéhokoliv dřevního porostu.

Těsně před Pětrošem

Vrchol hory Pětroš (2020 m.n.m.) zdoláváme kolem šestnácté hodiny.

Na vrcholu se kromě rozcestníku nachází už pouze polorozbořená kaplička a železný kříž.

Na vrcholu Pětroše


Okamžik, kdy se nám najednou odkryly mraky

Dáváme zde asi půlhodinovou přestávku a vydáváme se na asi kilometr dlouhý a prudký sestup svým sklonem blížící se skoro ke kolmé stěně (lze bez problému sejít bez jakékoliv výbavy). Jelikož je po dešti, tak mi zde v jednom okamžiku podklouznou obě nohy, takže si část sestupu sjedu po zadku.

Sestup z hory Pětroš

Odměnou za náročný hodinový sestup je pohled na paseku plnou pasoucích se ovcí.

Po pár stech metrech dojdeme k rozcestníku, který nás informuje, že se nacházíme na malé polonině Holovčeské a že jsme sestoupili o 480 výškových metrů. I tato skutečnost svědčí o tom, o jak prudké stoupání/klesání se v tomto místě Pětroše jedná. Jelikož se blíží šestá hodina, je pomalu třeba začít řešit nocleh. Naštěstí se tam zrovna ve svém terénním voze zjeví bača, který zrovna vyvezl svou rodinku na hory a který nás informuje o tom, že zhruba po 4 kilometrech cesty po červené se nachází srub správce národního parku a turistická chata, kde se můžeme ubytovat.

Polonina Holovčeská


Polonina Holovčeská




Pětroš při západu slunce

Jelikož je cesta pořádně rozbahněná, tak jakmile se mi už jakžtakž vysušily mokré boty, šlápnu tak šikovně vedle kaluže, že mi do ní zajede celá noha až po kotník. Cestou k chatě ještě přecházíme přes poloninu Sklopěskou. Kde je také provizorní možnost k přespání.

Provizorní přístřešek na polonině Sklopěsské

Těsně před chatou je pramen, kde nabíráme pitnou vodu a poté vstupujeme do jakéhosi komplexu srubu a chaty. Marek zjišťuje informace a údajně v chatě se platí za přespání 25 UAH a u správce na verandě to je zadarmo. Rozhodujeme se pro variantu na verandě u správce. Přesto si u nás naúčtuje nějaký poplatek, o kterém si myslíme, že je za vstup do národního parku. Mimoto nám nabízí možnost, že nám ze spod z vesnice přivezou i pivo. Tuto nabídku přijímáme. Než pivo dorazí, popíjíme se správcem vodku, naši slivovici a jeho domácí samohoňku, připravujeme večeři a u vedlejší chaty v rámci provizorní sprchy provádíme hygienu.

Srub správce národního parku


Turistická chata, kde je možné přespat


Provizorní sprcha

Mezitím se razantně ochladí a pořádně zaprší. Většina naší skupinky využívá nabídky přespat na půdě srubu. Já s Markem přespáváme společně s další českou skupinkou a jedním sólo Ukrajincem na verandě. Zítra nás čeká výstup na Haverlu a cesta po Černohorském hřebeni.

Užitečné odkazy:

Jízdní řády maršutek
Mapa podle, které jsme se řídili
Turistický průvodce Zakarpatí