11.7.2016 - Ukrajina
26. dubna roku 1986 se v černobylské jaderné elektrárně stala největší havárie v historii jaderné energetiky. My, 30 let po této události, zamíříme do toho místa, abychom na vlastní oči spatřili jak to tam dnes vypadá. K večeru ještě stihneme navštívit i další kousek Kyjeva.
Původní sarkofág 4. reaktoru černobylské jaderné elektrárny Vstávat musíme opravdu brzo protože sraz je v 7 ráno na Majdanu nezaležnosti (Náměstí nezávislosti), na který to máme od hostelu poměrně daleko. Během příprav balení mrkne Jurij do našeho pokoje a poté co se zděsí množstvím prázdných láhví od piva (někteří jich večer stihli i 6), nás instruuje, ať si to laskavě vyneseme do popelnice.
Sídliště, kde se nachází náš hostel V 6 vyrážíme na metro. Jedeme do stanice Kresčatyk, která je přestupní a kde vystupujeme. Na rozdíl od Prahy se přestupní stanice nejmenují stejně, ale pro jednu linku se jmenuje Kresčatyk a pro druhou Majda nezaležnosti, do které musíme přejít , abychom se z ní posléze dostali na ono významné náměstí, kde se konala „Majdanská“ revoluce, kde do účastníku bylo stříleno ostrými náboji, a která zlomila vaz bývalému prezidentovi Janukovyčovi. Dostat se z Kresčatyku na Majdan ovšem nebylo tak jednoduché, jak se mohlo na první pohled zdát. Jdeme dlouhou spojovací chodbou z jednoho nástupiště na druhé. Na tomto nástupišti ovšem špatně odbočíme a ocitneme se zpět na zastávce Krasčatyk a jelikož jsou zde jednosměrné eskalátory, tak si musíme celou pochůzku zopakovat. Napodruhé už odbočíme správně a ocitáme se na náměstí.
Majdan nezaležnosti (Náměstí nezávislosti) Po rychlé prohlídce se přesouváme ke Kozáckému hotelu, který je naším místem setkáním. Zde doplatíme zbytek ceny exkurze v dolarech, sedneme do stříbrné dodávky značky mercedes a společně s dalšími asi dvaceti zahraničními turisty, řidičem a průvodcem Sergejem vyrážíme směr Černobyl.
Cestou máme krátkou zastávku na svačinu na benzínce a po asi hodině a půl dlouhé cestě, jejíž čas nám byl krácen dokumentem o černobylské havárii, přijíždíme ke kontrolnímu bodu zakázané zóny. Zde jsme všichni zkontrolováni a potom už pokračujeme do městečka Černobyl, u jehož nápisu máme první zastávku.
Toto město je jen v první ochranné zóně a je zde možno neomezeně žít (samozřejmě s nějakým povolením). Přestože se elektrárna jmenuje po tomto městu, tak je od něj ještě docela vzdálená. V Černobylu máme zastávku ještě u „Anděla apokalypsy“ s prázdnou mapou všech vesnic, které musely být kvůli této tragedii vystěhovány. Všechny jejich názvy jsou pak v řadě vystaveny vedle této mapy.
Druhá zastávka v Černobylu byla u místního kostela.
Poté jsme se přesunuli z Černobylu k památníku „Těch co zachránili svět“, který se nachází u hasičské zbrojnice a vyobrazuje záchranáře a vojáky, kteří se podíleli na likvidaci důsledků havárie
Památník „Těch co zachránili svět“
Hasičská zbrojnice Od památníku už vjíždíme přes další kontrolní bod do ochranné zóny, kde se nachází samotná elektrárna a město Pripjať. Kvůli svému zamoření zde není možno pobývat na trvalo a pro zaměstnance co zde pracují jsou tu jisté limity, týkající se počtu dní v měsíci, po které mohou v této zóně pracovat. Z kontrolního bodu nemíříme ještě k elektrárně, ale děláme odbočku k utajenému sovětskému projektu raketového radaru Duga 3. Radar měl sloužit k detekci vypálených amerických balistických jaderných raket, jenže nikdy nefungoval. Navíc při jeho aktivitě vydával běžně zachytitelné klepající zvuky, díky nimž ho radioamatéři přezdívali Datel. Nicméně i tak se jednalo o vysoce utajený projekt a toto místo bylo na sovětských mapách vedeno jako dětský tábor. V blízkosti elektrárny se nacházel proto, že k jeho činnosti bylo zapotřebí velké množství energie, kterou mu mohla poskytnout jen jaderná elektrárna.
Pozůstatky vojenské základny obsluhující radar
Radar Duga 3 Od Dugy se přesouváme do vesnice Kopači, kde nám Sergej ukazuje jaký je rozdíl mezi zamořením půdy a ostatním okolím. Radiace v půdě je asi 14x vyšší, přesto je stále nižší než let letadlem z Prahy do Kanady.
Měření radiace v půdě u vesnice Kopači Poté jsme vpuštěni do opuštěné dětské školky.
Z vesnice už konečně jedem k elektrárně. Nejdříve míjíme nedokončené bloky 5 a 6.
Nedokončené bloky číslo 5 a 6 A poté děláme foto pauzu na dohled bloků 3 a 4, za nimiž se finišují práce na novém ochranném sarkofágu.
Potom se přiblížíme a děláme pauzu nedaleko bloku 1 a 2, kde se jdeme podívat k vodnímu kanálu na přerostlé sumce, kteří zde žijí. Přestože jsou přerostlí, tak laboratorní rozbor jejich masa údajně neobjevil žádné stopy zvýšené radiace. Potom už pokračujeme konečně k reaktoru číslo 4. I když jsme od něj jen pár stovek metrů, tak radiace oproti normálu je zvýšená jen čtyřnásobně.
Množství radiace jen pár metrů od havarovaného reaktoru číslo 4
V té době ještě budovaný nový ochranný sarkofág Dalším cílem naší exkurze je město duchů Pripjať. Nejdříve zastavujeme nedaleko rudého lesa (toto jméno získal po tom co zčervenal po obdržení velké dávky radiace – posléze byl vykácen). O něm nám Sergej řekl vtipný komentář, že zde můžeme potkat zcela normální srnky co si za náma přijdou pokecat a poprosit nás o cigaretu. U kamenné cedule s názvem toho města, kde nám Sergej opět ukazuje, místo s vyšším výskytem radiace. Nalezený rekord je něco kolem 20 (mikro sivretů).
Před Pripjatí projdeme ještě dalším kontrolním stanovištěm a poté přijíždíme na místo z nějž se vydáme na hodinovou pochůzku městem.
Sergej nás vede přes kulturní dům, k lunaparku kde se nachází slavné ruské kolo, které bylo údajně zprovozněno den před katastrofou a další dětské atrakce.
Pripjať - Pozůstatky kulturního domu
Pripjať - Dětský lunapark Z lunaparku jdeme hustým lesem, až vyjdeme u jakési tribuny. U ní nám Sergej, řekne že jsme právě prošli fotbalovým hřištěm a dává nám několik minut na průzkum zbytku zázemí tribuny.
Pripjať - Uvnitř tribuny Z fotbalového hřiště se přesuneme k další slavné budově a to k plaveckému bazénu (známou především hráči Call of Duty 4 Modern Warfar).
Pripjať - Uvnitř budovy bazénu
Pripjať - Tělocvična uvnitř budovy bazénu
Pripjať - Bazénu
Pripjať - Bazén Na fotografiích jsou všude z oken vidět stromy a křoví, když nám ale při cestě zpět pouštěli dobové video, tak z bazénu, byl krásný výhled na celé město. Od bazénu jdeme lesy k základní škole, ve které máme asi 20 minut na soukromou prohlídku.
Pripjať - Uvnitř základní školy - soudruh Lenin nesmí chybět
Pripjať - Uvnitř základní školy Autem potom přejíždíme na poslední zastávku a to ke kavárně Pripjať, která má i přístav, ze kterého vedly lodní spoje do Kyjeva.
Pripjať - Kavárna Pripjať
Pripjať - Přístaviště
Tímto zakončujeme prohlídku Pripjati a vracíme se zpět do městečka Černobyl, kde nás čeká obědovečeře. Předtím, ale musíme projít scanem na prvním kontrolním stanovišti, kde se ověřuje, že si sebou nevezeme žádný suvenýr v podobě radiace.
Scan na detekci radiace při opouštění zóny¨ Po jídle skládajícího se ze Soljanky (polévka), steaku s bramborem, salátem a piroškem, se přes poslední kontrolní bod, kde opět probíhá kontrola na radiaci vydáváme zpět do Kyjeva, kam dojíždíme kolem půl šesté.
Kyjev - Podvečerní Majdan¨ Jelikož už nemáme žádné jiné plány, tak se jdeme ještě projít centrem města směrem k Dněpru až dojdeme na poměrně zajímavou vyhlídku.
Od vyhlídky pokračujeme dolů k řece až dojdeme na jakousi Dněperskou náplavku, kde se to konečně začíná hemžit pěknýma holkama. Jako bonus se zde každá druhá fotograficky zvěčňuje.
Dáme zde i večeři ve formě Kebabu a vydáváme se na metro a zpátky na hostel. Protože jsme dva dny abstinovali, tak musíme jít nakoupit zásoby do Novusu, kde si rovnou dáváme i další večeři a kupujeme i jídlo na snídani. Vodku dáváme na led, což je chyba, protože tím na sebe upozorníme Jurijho, který si nepřeje, abychom zde pili tvrdý alkohol. Přesto 2 láhve na tajňačku stáhneme :-) a poté jdeme spát, protože zítra nás čeká neméně náročný den a přesun do Dněpropetrovsku (Dnipra).
Užitečné odkazy:
Stránky agentury, zprostředkovávající nám exkurzi do Černobylu
