12.7.2016 - Ukrajina
Jestliže včerejší návštěvu Černobylu už nic nemělo překonat, tak dnešek mě poměrně mile vyvedl z omylu. Navštívíme totiž nechvalně proslulou Janukovyčovu vilu, nebo-li Muzeum korupce. Dále nás dnes čeká přesun do Dněpropetrovsku, kde před odjezdem zavítáme na kyjevský ostrov Hydropark, abychom se před cestou vykoupali v Dněpru.
Janukovyčova vila "Honka" Vlak nám sice odjíždí až v jedenáct večer, přesto si však nemůžeme dovolit příliš pospávat, protože dnešní program je prostě nabitý. Posnídáme, sbalíme se a v poklidu po deváté opouštíme hostel. Před tím než se vydáme s věcmi na hlavní nádraží, zastavíme se ještě do Novusu k nákupu zásob na celý dnešní den. Poté se vydáváme na metro. Přestože je kolem desáté hodiny, tak v metru pomalu vrcholí špička a je narvané doslova k prasknutí. Dojedeme na hlavní nádraží. V úschovně, kterou dnes obsluhuje přívětivější personál necháváme batohy a vracíme se zpět na metro. Popojedeme na stanici Krasčatyk, kde přestoupíme na linku směřující na konečnou stanici Gerojiv Dnipra. Odtud to začne být zajímavé, protože nějaký oficiální popis jak se dostat do Janukovyčovy vily neexistuje (výjimkou je předražený transport pro turisty z Majdanu). Našel jsem jen stručný popis od cestovatelů z Tripadvisoru, který byl ve formě dojeďte na Gerojiv dnipra a tam se ptejte na maršutku na Mežirgiju. Jenže, když vystoupíte ze stanice metra ocitnete se na tržišti, které je zahloubeno uprostřed kruhového objezdu. Takže prvním bojovým úkolem bylo dostat se vůbec z tržiště, protože nějaké orientační šipky se tam příliš nevedly. Když jsme se z něj dostali, tak jsme došli k prvnímu lepšímu místu co připomínalo zastávku, kde zrovna přijela maršutka s nápisem Mežirgija, do které jsme se hned natlačili, abychom zjistili, zda je to ta správná. Jenže to byla konečná. Přesto nás řidič pustil dovnitř. Dal si s námi povinnou přestávku a poté se rozjel na autobusové nádraží odkud má oficiálně vyjíždět (je to severovýchodně ve směru jízdy metra od centra).
Plánek, kde se nachází zastávka na Mežirgiju Jelikož poznal že jsme turisti, tak se nás ptá jestli jedeme na Janukovyčovou vilu a řekne nám, kde máme vystoupit. Když na to místo dorazíme, tak nám vysvětlí kudy máme jít a poté vystoupíme. Najednou na nás troubí a gestikuluje ať zase nasedneme, protože místní co jeli s námi mu řekli ať nás vezme o zastávku dále, odkud snáz trefíme. Během cesty nám místní vysvětlí, jak se tam dostaneme. Prostě úplně jiný přístup než první den, kdy jsme vystoupili v Kyjevě. Vystupujeme už na místě u restaurace „Kafe bar Mustang“ (dle Googlu zastávka "Novi Petrivci - škola") a vydáváme se na cestu. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by zde někde měla být honosná vládní čtvrť. Dojdeme na první větší křižovatku, kde musíme odbočit doprava, tam už začínají trošku luxusnější domy s hlídanými závorami. To už dává tušit, že se blížíme. Ujdeme ještě pár set metrů a jsme na místě.
Trasa do Janukovyčovy vily od zastávky maršutky
Před vstupem se nabízí k pronájmu kola nebo Segwaye a my nechápeme proč. Za chvíli ovšem pochopíme. Kupujeme vstupné za 50 UAH (Kč) a vstupujeme dovnitř. Když projdeme bránou na pozemek ohraničený třímetrovou zdí, tak se dostaneme před zahradu ohraničenou dalším plotem a to co spatříme za ní nechám už jen na fotografiích.
U vstupu do areálu Janukovyčovy vily
Plot zahrady Janukovyčovy vily a zeď chránící celý areál
Zahrada Janukovyčovy vily prkénka ze zlata, jeden ze sedmi klavírů podepsaný Eltonem Johnem a další podobné nezbytné věci pro prezidenta jedné z nejchudších zemí Evropy. My jsme se ovšem dovnitř nedostali, protože na dveřích je jen leták s telefonním čísle, kde si můžete exkurzi objednat za 300 UAH/os. Později doma jsme se dozvěděl, že je ještě možné si objednávku zařídit přímo u arboreta.
Janukovyčova vila Honka
Interier Janukovyčovy vily
Janukovyčova vila Honka
Mladá Ukrajinka fotografující se na schodech u Honky
Janukovyčova vila Honka
Zahrada Janukovyčovy vily Prohlídka této skromné zahrádky nám zabrala asi tři čtvrtě hodiny. Vedle zahrady se nacházelo rozlehlé soukromé golfové hřiště.
Poté se vracíme zpět na zahradu, kde dokončíme zbytek prohlídky a začneme se pomalu směřovat k břehům Dněperského moře (přehrada na Dněpru, kde v některých místech není vidět na druhý břeh. Místo mělo sloužit k rekreaci, ale po černobylské havarii zde bylo kvůli radiaci zakázané koupání).
Výhled na Kyjevské moře nedaleko Honky
Sokromý lesík pana Janukovyče
Kyjevské moře Je asi 40°C, pomalu nás začínají bolet nohy a konec, který je u břehu Dněpru v nedohlednu, nám příliš sil do žil nevlévá.
Cestou po nábřeží míjíme výběhy pro koně a voliéry s křepelkami.
Nekonečná cesta na březích dněpru Janukovyčovy vily
Když dojdeme k přístavišti a galeoně, prožene se kolem nás borec na Segwayi, kterému těžce závidíme.
Za přístavištěm jsou voliéry s dravým ptactvem a začíná tam poměrně rozlehlý park,za který by se svou velikostí nemuselo stydět ani menší okresní město.
Voliéry s dravým ptactvem
Jezero uprostřed jednoho z parků Tam si dáme na chvilku pauzu v podobě chlazeného kvasu a citronády u jednoho z občerstvení. Poté začneme stoupat do kopce a dojdeme k dalšímu parku. Z něj se dostaneme, na druhý konec golfového hřiště. To projdeme a pokračujeme podél zahrady až se dostaneme k hlavní bráně ke garážím a pokračujeme do míst se sadem a skleníkem.
Další z parků v Janukovyčově vile
Soukromý sad
Soukromý skleník Vedle samozřejmě nemohla chybět ani soukromá zoo, jejíž součástí je i vlastní mlékárna.
Areál Janukovyčovy vily opouštíme po 5ti hodinách neustálého chození. Za cca 50 Kč jsem navštívili několik parků, okrasných zahrad, golfové hřiště a zoo. Podle map na googlu, jsme prošli asi jen třetinu celého pozemku. Kromě rozlehlého lesa a několika chat by tam mělo být i soukromé letiště. To vše pro jednoho člověka v zemi, kde většina cest vypadá jako po náletu a některé oblasti připomínají více středověk než 21. století.
Kousek od Janukovyčovy vily to už tak honosně nevypadá Za tuto náročnou pochůzku se musíme odměnit šašlíkem a několika pivy, v kafe-baru poblíž zastávky, kde jsme vystupovali. Bohužel na Ukrajině nejsou zvyklí na českou pivní kulturu, kde prázdný sklenice od piva neexistuje. A tak, když se zrovna servírka zjeví, ji musíme vždy žádat o další kousky. Posedáváme zde asi hodinu a poté se vydáme zpět do Kyjeva. Sedneme na zastávku a čekáme až se objeví Maršutka se symbolem metra nebo názvem Gerojiv dnipra. Naštěstí to netrvá dlouho a zastavuje u nás poměrně nová dodávka značky mercedes v úpravě pro osobní přepravu. Za 8 UAH kupujeme lístek a vyrážíme. Z Gerojiv Dnipra jedeme metrem na zastávku Hydropark. Jedná se o ostrov s písčitými plážemi uprostřed Dněpru, sloužících především k odpočinku Kyjevanů. Po pár minutách na tomto ostrově chápeme, proč jsme doposud v Kyjevě neviděli moc pěkných holek. Jinak řečeno ocitli jsme se v místě s extrémním výskytem Ukrajinských modelek.
Písečné pláže na Hydroparku v Kyjevě
Všechny jsme je určitě zaujaly, zvláště při pohledu na naše opálená trička, kde navíc někteří to završili tím, že neměli ani plavky a tak chodili po pláži v trenkách.
České opalovací družstvo v Kyjevě Po hygieně v lehce zařaseném Dněpru popojedeme metrem jednu zastávku na stanici Livoběžnaja, kde si zajdeme do našeho Novusu na večeři a dokoupit výbavu na cestu. Vodky bereme jen jednu láhev, protože se bojíme, že po celém dni by nám nemusela sednout a navíc pojedeme jen 8 hodin, během kterých se musíme stihnout vyspat. Potom už se vracíme zpět na hlavní nádraží, kde si vyzvedneme batohy a čekáme na odjezd vlaku. Na nástupišti plném lidí kolem nás projde jednotka vojáků, které pojede s námi a pravděpodobně míří na frontu. Na nás se dnes ovšem usmálo štěstí, protože pojedeme klimatizovaným vagónem. Jen škoda, že se jedná o naši nejkratší cestu. Po nalodění, dáme po loku vodky a jdeme rychle spát ať toho nespíme co nejvíce. Když usnu poprvé, tak mě Radim polije pivem, které se mu vyvrátí, jakmile s ním usne v posteli. Druhé probuzení nám připraví průvodčí, který má problém s jednou naší jízdenkou, kterou vidí vytištěnou dvakrát, když mu ukážu, že ta správná je na druhé straně, tak odejde (ještě, že všechny jízdenky kontrolují podle jména před nástupem). Poslední probuzení mi připraví samotný vlak, který se v 160 km/h začne třepat tak, že si myslím, že musíme každou chvíli vykolejit. Potom už spím až do Dněpropetrovku.
