Velikonoční Ukrajina 2017 - den 1.

13 - 14.4.2017 - Česká republika, Ukrajina

Pravidelný čtenář si musí v duchu s převrácenýma očima říkat „zase Ukrajina“, ale tentokrát jsem v tom částečně nevinně. V prvopočátcích byly mé plány na využití Velikonočních svátku trochu jiné. Nicméně přání mamky navštívit Ukrajinu a můj nabitý cestovní kalendář mi nedal jinou možnost než se na Ukrajinu vrátit o těchto svátcích. Program bude velmi podobný jako minulý rok (viz. Zde), projdeme si město Užhorod, neúspěšně se vydáme za Šipitským vodopádem, trochu jinou cestou než minule si projdeme Užanský průsmyk a poslední den zakončíme návštěvou hradu Něvické od kterého se procházkou podél Užanského kanálu navrátíme do Užhorodu a vydáme se zpět do ČR.

(foto Nikol P.)

Naše sedmičlenná skupina (mamka, teta, Mirun, Adéla, Kuba a Nikola) měla sraz ve čtvrtek ve 23:30 na Ostravském hlavním nádraží. Pro přepravu jsem využili již osvědčený Leo express, který od letošního jízdního řádu přidal na Ukrajinu nový spoj, který má daleko přívětivější příjezd do Užhorodu a to v 10:15 místního času. Cesta až na protivného Slováka, který si na celý vlak neustále dokola stěžoval jak ho bolí nohy a jak si je tady nemůže natáhnout, probíhala bez problému a do Košic jsme dojeli s půlhodinovým zpožděním, což nám nevadilo, protože přesně půlhodina byla čekací doba na návazný autobusový přípoj do Užhorodu. Ten nakonec vyjel s asi půlhodinovým zpožděním, které navíc navýšil v Michalovcích, kde jsme asi hodinu čekali na nějaký přípojný autobus. Další zpoždění jsme nabrali u vesnice Orechová, která je asi 10 km před hranicemi a ke které dosahovala kolona aut čekajících na hraniční odbavení (ten den byla čekací doba pro automobily cca 10 hodin). Nejdříve to vypadalo, že v té frontě budeme stát taky, ale po několika minutách jsme ji celou v protisměru přejeli. Tím jsme mohli dojet do odbavovacího místa pro autobusy, které je od aut oddělené. Kontrola na slovenských hranicích probíhala svižně a po rekordních 50 minutách jsme se přesunuli na ukrajinskou část kontroly. Zde to trvalo jako obvykle cca. 20 minut, a poté už mohl náš autobus konečně najet na nerovné ukrajinské cesty. Za 20 minut jsme vystupovali na autobusouvém nádraží v Užhorodě. Zde jsem přijeli s cca půlhodinovým zpožděním. To nám nevadilo, protože naše ubytování bylo přístupné od 13 resp. 14 hodin a se všemi těmi zavazadly se toho moc dělat nedalo.

Prvním úkolem bylo vyměnit peníze. Služeb veksláku na nádraží jsme s díkem odmítli a vydali jsme se pěšky po Prospektu svobody a Švábské ulici do centra, kde obvykle býval nejvýhodnější kurz. Jelikož jsou letos na Ukrajině Velikonoční svátky ve stejný termín jako ty naše, tak o nějaké extra výhodnosti směnného kurzu, jsem si iluze nedělal, přesto se nám povedlo směnit za výhodných 28,20 UAH za Euro. Novinkou v této směnárně je kromě změny provozovatele i možnost směnit UAH za České Koruny. Když se ještě vrátím k Velikonočním svátkům. Tyto svátky jsou na Ukrajině více než vánoce. Oproti Česku se liší i v tom, že se slaví v neděli trávením dne v kostele a návštěvami známých. Pondělí potom slouží už jenom k odpočinku. Pro některé k vystřízlivění. Pomlázku zde neznají, i když polívat holky jsme místní mládež viděli celý pondělní den. Kvůli takto významným svátkům a kvůli jejich paralelitě s našimi, nám nebylo doporučováno v tomto termínu na Ukrajinu jet a to z důvodů velkých front na hranicích (o tom už jsem se zmiňoval), zavřených obchodů v neděli a v pondělí (supermarkety Vopak nakonec fungovaly téměř bez omezení oba tyto dny stejně tak všechny restaurace a v pondělí dokonce i prodejna suvenýrů) a omezená obslužnost mašrutek (o tom později). Jediné co mělo fungovat normálně byly vlaky a podle toho jsem již dopředu upravil program, kdy Užanský průsmyk byl přesunut ze soboty na neděli a Šipitský vodopád byl kvůli nutnosti jet mašrutkama přesunut na sobotu.

Zpátky do centra Užhorodu. Peníze jsem úspěšně vyměnili, jenže já s mamkou jsem dostali samé pětistovky a každý kdo už na Ukrajině byl ví co to znamená. Jinými slovy, takto velkou bankovkou nemáte v menších obchodech a hlavně kdekoliv na vesnicích šanci zaplatit. Proto bylo potřeba si udělat ještě zacházku do nejbližšího Vopaku, abychom mohli peníze rozměnit. Když jsem dvakrát za sebou platili 20 Hřivnovou útratu pětistovkou, tak z toho byla prodavačka, jako obvykle, dost zpruzená. Kromě velikého množství lidí v obchodě si všímám ještě jedné nepříjemnosti. Vodka podražila o 10 UAH (Kč) a stojí nyní už 70 UAH (Kč). Když tuto skutečnost sdělím Mirunovi, má okamžitě po náladě. Peníze jsem rozměnili nyní můžeme vyrazit na oběd. Jsme v centru a proto není lepšího gastronomického začátku než v restauraci Vertep, nacházejícím se na ulici Korzo. Zde se kromě nové mladé servírky a dražšího piva nic nezměnilo a trávíme zde čas až do doby, kdy se můžeme jít ubytovat.

Restaurace Vertep

První se šla ubytovat první skupinka do hotelu Atlant (kvůli svátkům bylo vše vyprodané, tak jsme spali v hotelu a hostelu). Druhá skupina včetně mě se šla ubytovat do hostelu Hospoda, nacházející se v ulici Ivana Olbrachta, hned vedle Irish pubu Egan. Zde jsem spal poprvé a byl jsem zvědav jak to tam bude vypadat. Hostel byl čistý a pohodlný až na ne moc tekoucí teplou vodu ve společné koupelně a poměrně otravnou paní domácí, která pořád něco kontrolovala. Naštěstí jsem ji téměř nikdy nerozuměli, co vlastně chce. Sraz pro další program jsme měli až v 15:00, tak nám zbyl krátký čas na odpočinek po náročné noční cestě.

Odpoeldní oddych před dalším programem (foto Nikol P.)

Prvním přáním bylo navštívit tržnici. K tomu bylo zapotřebí se přesunout na seřadiště mašrutek u náměstí Korjatoviča, nacházející se za hotelem Atlant. Z minula jsem si pamatoval, že k tržnici zajíždí mašrutka číslo 14, která zrovna přijela a po zaplacení 4 UAH na osobu už všichni sedíme uvnitř. Mašrutka je opět nacpaná k prasknutí a poprvé zde vidím to o čem jsem jen slýchával. Když někdo přistoupil zadními dveřmi, tak řekl za kolik lidí platí a poslal peníze po cestujících dopředu. Když bylo potřeba, tak se mu po těch stejných lidech vrátily i drobné nazpět. V Česku docela nepředstavitelná věc. Vystupujeme na Mynajské ulici (druhá zastávka za křižovatkou Švábské ulice s Prospektem svobody u Kostela) a odtud už je to jen pár kroků ke kruhovému objezdu a samotné tržnici. Zde si dáváme půlhodinový rozchod.

Tržnice v Užhorodě (foto Nikol P.)


Jedna romantická z ulice vedle tržnice v Užhorodě (foto Mirun)

Po prozkoumání tržiště se vracíme Mynajskou ulicí zpět na křižovatku u pravoslavného kostela a hotelu Zakarpatí.

Užhorod - socha u hotelu Zakarpatí (foto Nikol P.)


Užhorod - Pravoslavný kostel (foto Nikol P.)

Podél prospektu svobody a vyhořelého obychodního domu Ukrajina pokračujeme až k Vopaku, kde je potřeba se předzásobit na večer a zítřejší den.

Užhorod - stále vyhořelý obchodní dům Ukrajina (foto Nikol P.)

Odtud pokračujeme Kapuščanskou ulicí až k pěší lávce na Korzu, před kterou děláme odbočku a procházíme se podél levého břehu řeky Uže. Zde se nachází kromě již několikrát uváděné mini sošky Švejka i další umělecká tvorba.

Užhorod - pohled nařeku Už a lipovou alej na pravém břehu (foto Nikol P.)


Užhorod - pěší lávka (foto Nikol P.)




Užhorod - soška Dobrého vojáka Švejak (foto Nikol P.)

Přejdeme řeku a dojdeme k bustě T.G.Masaryka. Od ní se lipovou alejí vracíme na Korzo a hledáme místo, kde bychom povečeřeli. Předtím máme, ale ještě menší zastávku v obchůdku s ručně dělanými lízátky. Cena za kus se pohybuje mezi 30 – 40 UAH a někteří zde nakupují suvenýry domů. Poté už jdeme jíst. Volba nakonec padne na mě zatím neznámou restauraci Komora, která má podobně prostředí jako Vertep, ale o něco dražší jídlo a hlavně jen Lvovské pivo. Zato je zde tradiční zakarpatská kuchyně a i takové speciality jako je běžný či Segedýnský guláš.

Užhorod - v restauraci Komora

Po večeři se naše skupinky rozdělují a vracíme se tak na svoje ubytovny. My si ještě uděláme zastávku u českých nápisů na ulici Ivana Olbrachta a jako správní turisté se u nich vyfotíme.

Užhorod - dochovalé české nápisy na ulici Ivana Olbrachta (foto Nikol P.)

Teď už nezbývá nic jiného než se vrátit na pokoj a pustit se do koštování vodky. Nicméně náročnost celého dne včetně cesty má za následek to, že toho moc vyzkoušet nestihneme a brzo usínáme.

Užitečné odkazy:

Stránky dopravce LEO Express
Užhorod na www.dusekarpat.cz
Hostel na Hospoda www.booking.com
Hotel na Atlant www.booking.com