30.9.2017 Kazachstán
Do posledního dne tráveného v Kazachstánu mě probouzí budík, který signalizuje, že za půl hodiny bychom měli vystupovat. Jenže máme třicetiminutové zpoždění, které vítáme, protože ve městě se vše otevírá až od desáté hodiny. Do té doby máme na programu projít si takzvanou starou Astanu. Zbytek dne pak máme v plánu trávit na pláži ve Sky beach clubu.
Astana - Sky beach club Jak jsme již psal máme zpoždění, ale vůbec nám to nevadí, protože čím déle budeme trávit ve vyhřátém vlaku, tím méně času budeme trávit pochodem v chladné Astaně. Když vlak dorazí, tak jdeme nejprve do čekárny, kde se přebalíme a posnídáme. Jelikož je to poslední vytápěná budova, ve které do desíti budeme, tak nespěcháme. Batohy si dáme do úschovny, které jsou dvě vedle sebe a do každé z nich vás nahání právě obsluhující babka. Přesnou cenu za úschovnu si už nepamatuji, ale myslím že to bylo kolem 30 Kč. Poté už jdeme na autobus číslo 10, abychom se dostali na Třídu Republiky u řeky Išim, kde začneme naši prohlídku.
Astana - Vlakové nádraží Začínáme procházkou na promenádě, kolem řeky Išim směrem na Atatyrkův park. Od promenády jsou pěkné výhledy na moderní novostavby Astany.
Astana - Výhled z promenády u řeky Išim na město Pokračujeme promenádou až k Atatyrkově parku k soše samotného Atatyrka.
Astana - Atatyrkův park
Astana - Socha Atatyrka Od sochy se vracíme zpět na promenádu a pokračujeme k soše Kenesary Chana.
Astana - Socha Kenesary Chana
Astana - Jurty u sochy Kenesary Chana Poté se vracíme na Třídu Republiky a jdeme na Centrální náměstí, kde se nachází socha básníka Abaye, hotel Grand Esil postaven ještě za sovětské éry a původní prezidentský palác, který dnes slouží jako Muzeum prvního prezidenta a radnice.
Astana - Třída Republiky
Astana - Akademie veřejné správy pod vedením prezidenta Republiky Kazachstán
Astana - Socha básníka Abaye
Astana - Hotel Grand Esil
Astana - Centrální náměstí Tím zakončujeme naši prohlídku staré Astany a vracíme se zpět na ulici Republiky, kde musíme najít zastávku autobusu, který nás doveze k obchodnímu domu Khan Shatyr (Kán Šatyr). Na první zastávce nejsme úspěšní, a tak pokračujeme po ulici Republiky dále, protože nám aplikace 2Gis ukazuje, že autobus, jedoucí ke Khan Shatyru, stojí u prodejný suvenýrů Talisman. To je docela veliká prodejna se suvenýry, kterou rozhodně stojí za to navštívit, protože tady mají opravdu veliký ba ten největší výběr co jsme zatím v Kazachstánu viděli. Po prohlídce Talismanu čekáme na autobus a přejíždíme k obchodnímu centru Khan Šatyr, jehož tvar má připomínat stan.
Astana - Khan Shatyr Pro mě má návštěva Khnan Shatyru jistou symbolickou důležitost. Byl to totiž dokument o stavbě této budovy, který mi dal podvědomí o tom, že Kazachstán je daleko modernější země než se nás snažili v Boratovi přesvědčit.
Astana - Khan Shatyr
Astana - Water-Green Boulevard Khan Shatyr byl vybudován prezidentem Nazarbajevem, jako zábavní a nákupní centrum, které má sloužit lidem k odpočinku při mrazivých dnech, které v tomto městě často nastávají. O tom že je to zábavní a obchodní centrum svědčí množství luxusních obchodů, nespočet zahraničních restaurací (od uzbecké přes čínskou k mexické), zábavní park a hlavně aquapark s vyhřívanou pláží Skybeach club, kde se chystáme trávit odpoledne.
Astana - Interier Khan Shatyru Před tím si, ale zajdeme na jídlo. Tím, že je zde asi 20 druhů restaurací, tak máme trochu problém s výběrem. Zachránit nás má Izbuška, jenže tam mají z menu v čase oběda asi tři věci, takže nám nezbývá nic jiného než se najíst po Čínsku. Z čehož vznikne nudlová polévka a nějaký maso nudlový mix v krabičce.
Astana - Nudlová polévka a nudlový mix Po jídle už se vydáváme konečně na pláž. Nejdříve přijdete na pokladnu připomínající recepci hotelu. Po zaplacení nemalé sumy 12000 Tenge (dle odečtu z banky necelých 800 Kč) dostanete po šílené administraci hromadu papírů (jeden z nich je poukázka na nápoj zdarma na baru) s nimiž projdeme přes ochranku a pokračujeme po schodech dále. Tady si ještě dovolím poznamenat, že původně měla být cena až 15000 Tenge, ale kvůli nefungující atrakci byla dnes sleva. Po schodech dojdeme do místnosti s gauči a výdejním místem, kde při předložení vstupenky dostanete klíček od šatny, ručník a papuče. Opět obsluha je zde dvoučlenná a díky absenci lidí i znuděná, ale z nás mají očividně svátek. Jakmile dostanete klíče jdete do šatny, která je klasická jako v Evropě jen s tím rozdílem, že je v ní bezpečnostní kamera, která má sloužit dle cedule k našemu bezpečí. Jakmile jsme převlečení, vstupujeme do centra dění. Vybereme si jedno z desítek volných lehátek a pak už jen relaxujeme.
Astana - Sky beach club Jistě jste si z fotografií všimli, že zde není moc lidí. No a na tom se během našeho tříhodinového pobytu vůbec nic nezměnilo a celkem tu bylo asi 20 lidí (byla neděle odpoledne). Tím že tady nikdo nebyl, bylo zajímavé sledovat obsluhující personál, který tady byl zastoupen počtem větším než bylo návštěvníků. Asi nejvtipnější bylo povolání kluka co neustále vytíral podlahu, která byla ze dřeva, a tak se vám stálo, že jste šel na bar nebo do vedlejšího bazénu a on šel s mopem hned za vámi. Jinak zde uklízečky neustále leštily stoly, žiletkami zeškrabávaly neviditelnou špínu ze zdí a záchody zde byly vyleštěny tak, že se z jejich podlahy dalo i jíst. Jednou jsem šel k toboganu a neviděl jsme plavčíky. Po chvilce oba vyjeli z toboganu, který měli na starosti. A na baru byly tři barmanky, které neustále dokola leštily skleničky a když jste si šel pro drink zdarma, tak po dopití vám prázdná sklenička bleskurychle zmizela. Jinak je to tady docela malé. Na levém křídlu se nachází plavecký bazén a pláž pro plážový volejbal. Na pravé straně jsou dva tobogany a asi bazén s vodopádem, který byl mimo provoz. Nutno podotknout, že písek z pláže je dovezen odněkud z Arabského poloostrova (přesné místo nevím, protože informace se lišily člověk od člověka), o čemž vás hrdě informuje, každý místní obyvatel, když přijde řeč na Khan Shatyr. No a proč jsme tady my. Jednak jsme nemohli odolat tomu, jak o tomto místu všichni místní básní, jednak už jsme stejně neměli v Astaně moc co dělat a je lepší válet se na vyhřáté (30°C) umělé pláží, než mrznout v ulicích Astany. Navíc je neděle a kvůli celonoční jízdě vlakem jsme měli sprchu naposledy v pátek a další bychom měli až v pondělí v ČR. Takže tato návštěva proběhla i pro dobro spolucestujících v letadle a ve vlaku do ČR.
Ač neradi, tak Sky beach club opouštíme ve čtyři hodiny, protože máme ještě docela náročný program. Nejdříve si projdeme obchody v Khan Shatyru, kde se zaměřujeme na suvenýry a hledáme potraviny, které zde nakonec nenajdeme.
Astana - Khan Shatyr Potom se přesuneme ven do chladu a projdeme si zbytek Water green boulevaru, čímž dojdeme do obchodního domu Keruen.
Astana - V dáli za stromy budava Astana opery
Astana - Water-Green Boulevard Tam povečeříme v Izbušce, koupíme poslední suvenýry tekutého (čti vodku) i netekutého a charakteru a nakoupíme jídlo na cestu. Poté jdeme na zastávku autobusu číslo 10 a vydáváme se na hlavní nádraží pro batohy. S nimi pak jedeme opět autobusem číslo 10 na letiště. Celá cesta trvá asi 40 minut. Na letišti projdeme hned u vstupu důkladnou kontrolou a čekáme na check-in. Check-in byl zajímavý tím, že jste dostali nové palubní vstupenky, přestože jsme museli mít již ty vytištěné. To znamenalo, že i ti co měli jen palubní zavazadlo a vytištěnou palubní vstupenku si museli na check-in pro novou. Při odbavení projdete turniketem, pak projdete kolem přepážky, kde se vás ptají zda vyvážíte něco k proclení ze země a jdete na pasovou kontrolu. Tady vám nepříjemný celník dá milión razítek na migrační kartu (kterou už vám nevrátí), do pasu a dokonce i na palubni vstupenku. Z celnice se pokračuje na bezpečnostní kontrolu, kde doporučuji mít prázdné petky schované v batohu, protože Radimovi ji vyhodili a já bez problém prošel. Po kontrole dostanete druhé razítko na letenku a poté už jen čekáte na letadlo v odbavovací hale. Někteří si krátí čas nákupem alkoholu v Duty free shopu, někteří doplňují vodu do PET láhví, které jim nezabavili a ostatní už čekají na boarding. Během čekání se dal s námi do řeči jeden Čech, který zde byl sám čtrnáct dní a kromě Kazachstánu navštívil i Kyrgyzstán. Později se k nám připojili i Poláci, které Radim s Monikou potkali ve vlaku do Astany, a kteří se shodou okolností znali i s tím Čechem co se s námi vybavoval. Během toho dorazilo letadlo a začalo odbavování. Let byl bezproblémový a díky časovému posuvu jsme přiletěli stále v neděli o půlnoci.
1.10.2017 Maďarsko, Česká republika
Jelikož vlak nám jel až 5:25 a hotel si nemělo cenu hledat, tak jsme do čtyř do rána přespali na letišti a z něj jsme se pak vydali nočním spojem do centra Budapešti. Ten se nakonec ukázal jako velice dobrodružný. Jednak se mi v tabletu vymazala důležitá informace, kde a na co máme přestoupit (spoj do centra byl s přestupem). Druhým adrenalinovým zážitkem byly jízdenky. Ty je možné koupit v automatu na letišti. To je ještě v pohodě. Jenže mají zde poměrně komplikovaný systém jízdného, kdy když chcete přestupní jízdenku tak vám z automatu vypadnou dvě, kdy jednu označíte v prvním spoji a druhou ve druhém (každá z nich má ještě časovou platnost). O tom, že nevíte kterým směrem ji označit se zmiňuji už jen na okraj. Když přijel autobus s číslem 900, se kterým jsme měli jet, tak po nastoupení a označení jízdenek, vylezl řidič a oznámil nám, že on už nejede a jede ten za ním. Jinými slovy námi označené jízdenky se staly neplatnými, protože jsou vázány na konkrétní autobus a já se tak celou dobu modlil ať nepřistoupí revizoři. Když sedíme v tom správném autobusem stačí už jen vyřešit, na které té zastávce se vlastně přestupuje. To vám tady naštěstí hlásí neustále anglicky, takže to není možné minout. Pak už stačí jen druhým autobusem číslo 950 pomocí GPSky dojet na zastávku, kterou potřebujete a můžete se vydat, Rákócziho ulicí v půl páte ráno v tom nejšpinavějším evropském městě co jste kdy viděli, na dvaceti minutovou procházku k nádraží. Cesta proběhla až na jednoho prudícího připitého bezdomovce bez komplikací. Bylo, ale zajímavé, jak tady bylo ještě v pět ráno živo a vůbec není možno prohlásit, že by se jednalo o spící město. Na nádraží už byl vlak naštěstí přistavený, a tak jsme se mohli hned usadit. Překvapilo mě, že Maďarský průvodčí dokáže načíst papírovou elektronickou jízdenku koupenou u ČD a to bylo asi tak vše zajímavého z cesty vlakem. V Břeclavi jsem se rozloučil s Monikou a Radimem, kteří přesedali na vlak do Ostravy a já pokračoval do Mladé Boleslavi tím jsme zakončil úspěšné putování po velice zajímavé a krásné zemi Kazachstánu.
Náklady:
| Zpáteční akční letenka do Astany z Budapešti (Wizz Air) | 5 380 Kč |
| Zpáteční jízdenka ČD z Brna do Budapešti | 878 Kč |
| Zpáteční jízdenka lehátkovým vlakem z Astany do Almaty | cca. 1500 Kč (20 114 Tenge) |
| Inner City Hostel (Budapešť) - třílužkový pokoj na 1 noc | 30 Euro |
| Hostel Nochleg (Astana) - dvoulůžkový pokoj na 2 noci | cca. 735 Kč (10 000 Tenge) |
| Amigo Hostel Almaty - třílužkový pokoj na 3 noci | cca. 1500 Kč (21 000 Tenge) |
Užitečné odkazy:
Průvodce AstanouStránky, kde je možno zakoupit jízdenky na noční vlak do AstanyOficiální stránky Khan ShatyruStránky společnosti Wizz Air
