6.8.2017 Ukrajina
Dojdeme či nedojdeme dnes k vodopádu Šipit, který je taky někdy nazývaný jako Vojevodyn a zopakujeme či nezopakujeme velikonoční neúspěch. To bude tématem dnešního dne.
Volně se pasoucí krávy v Šipitském údolí Poučen z minulého neúspěchu vím, že do výchozího bodu Turja Poljany je potřeba vyrazit hned první mašrutkou v osm hodin, což znamená přivstat si. Opět přicházíme na autobusové nádraží Užhorod 2 několik minut před odjezdem ovšem dnes bez problémů s koupí jízdenek, kdy minule nás jelo více než bylo volných míst k sezení, a tedy nás odkázali na pozdější spoj. Vyrážíme na dvou hodinovou jízdu, která je navíc od Perešinu zpestřená kličkováním mezi výmoly. Celí rozhrkaní přijedeme na místo určení, vyfotíme pár fotek okolí zastávky a vydáváme se na cestu.
Cestou do Turja Poljany
Turja Poljana Od zastávky jsme se vydali směrem k potoku a po překonání mostu jsme odbočili doprava, kde jsme pokračovali proti proudu potoka až k sádkám. Když jsme tudy šli o Velikonocích, tak tady nebyla ani noha. Nyní byly břehy potoka obsypány stanujícími Ukrajinci, kteří zde trávili dovolenou.
Šipitské údolí
Camping na ukrajinský způsob Za sádkami se asfaltka mění na kamenitou lesní cestu. Touhle s malou zastávkou na oběd pokračujeme až k odbočce, která za neustálého stoupání vede až k vodopádu. Upřímně už si nepamatuji, jestli tam je i šipka či nikoliv, a nebo jestli jsme to odhadli z mapy, kterou jsme sebou měli. Nicméně v létě ji poznáte podle toho, že je u ní zaparkovaných několik aut.
Konec asfaltové silnice u rybích sádek
V dáli u aut odbočka na vodopád Vojevodyn Začneme stoupat do kopce. Po pár stech metrech narazíme na modrou značku, která nás dovede až k vodopádu. Mezitím ještě projdeme kolem rekreačního střediska umístěného v pustém lese.
Po třech hodinách docela svižné chůze přicházíme k vodopádu. Jinými slovy mise splněna na podruhé jsme došli.
Dá se pokračovat ještě dále, kde by měly být dva další vodopády, ale je půldruhé předposlední mašrutka by měla jet 16:30. Tu by bylo fajn stihnout ať máme jistotu, že se nějak dostaneme domů.
Lesní stezka k vodopádu Vojevodyn
Návrat do Turja Poljany Vracíme se tedy zpět. Cestou vidíme, že náš piknikovací koutek byl obsazen mladými Ukrajinci, kteří se za zvuku hlasité hudby z auta připravovali na grilování. Do Turja Poljany přicházíme s dvaceti minutovým předstihem a stačíme si ještě schladit nohy v potoku. Pak už jdeme rovnou na zastávku čekat. 16:30 pryč a mašrutka opět nikde, když ani do pěti nepřijela, tak je mi jasné, že budeme muset doufat v tu v 6. Mezitím při mém čekání si za mnou přišla pokecat nějaká místní babka :D.
Čekání na mašrutku a pokec s místní babkou v Turja Poljana Za tu hodinu jsme stihli prodebatovat opravdu hodně věcí. Hlavně mi řekla, že nějaká mašrutka by měla ještě přijet. Pak, když se mě ptala, co budeme dělat zítra a já ji řekl, že půjdeme na poloninu Runa, tak mi tvrdila, že rychlejší než z Lumšhor je to z Poljanské Huty. Což mi večer mapa nepotvrdila. Mezitím ve mně místní, co se začali shrocovat u zastávky, začali vzbuzovat naději, že by ta mašrutka přeci jen mohla přijet. Přijela, ale ne od Poljanské Huty, jak jela minule a měla podle jízdního řádu jet, ale přijala z druhé strany a z vysokou pravděpodobnosti tuto vesnici úplně vynechala. To jen pro ilustraci, proč asi občas do těch zapadlejších koutů mašrutka nedorazí.
Návrat do Užhorodu Cestou zpět nás ve vesnici Turja Bystra zaujme místní akvapark.
Aquapark ve vesnici Turja Bystra A jelikož už od Turja Poljany je mašrutka poněkud plná, tak na další zastávkách už je doslova k prasknutí. Kdy už si člověk říká, že se tady nemůže už více lidí vejít, tak další přistupující ho na každé další zastávce vyvedou z omylu.
Návrat do Užhorodu 
Naplněná mašrutka cestou do Užhorodu Částečné uvolnění nastalo až v Perešinu, ale i tak se na stojáka jelo až do Užhorodu. Od nádraží nemíříme přímo na hostel, ale před tím si zajdeme ještě nakoupit zásobu vodky a jídla na zítřejší snídaní a celodenní výlet mimo civilizaci. Poté se vracíme na hostel. Propocení po celém horkém dni si dáme sprchu a poté se vydáváme dobít ztracené kalorie do Korza 10, kde si neobjednáváme nic jiného než Zakarpatkskou zákusku, od letošního roku přejmenovanou na „Piknicja po domašňomu“.
Zakarpatská zákuska v Korzo 10 Po vydatné večeři se jdeme ještě projít nočním Užhorodem, kde to ještě docela žije a v lipové aleji vysedává ukrajinská mládež hrající různé společenské hry jako například něco, co vypadalo jako pantomima. Poté se vracíme na hostel a jdeme spát. Bouřka, která během noci přišla nám naznačuje, že na zítřejší Poloninu runu nemáme očekávat slunečné počasí.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet/Darkmoond.
Užitečné odkazy:
Jízdní řády mašrutek na ZakarpatíInformace o Šipitském údolí a vodopádu Vojevodyn na www.dusekarpat.cz
