27.4.2018 Česká republika, Polsko, Bělorusko
Myšlenka návštěvy Běloruska se poprvé zrodila zprávou z února roku 2017, která říkala, že bude možné vstoupit do země po splnění určitých podmínek bez vízové povinnosti. Ty podmínky jsou, že vstup do a ze země je možný pouze přes národní letiště Minsk, že daný člověk má sjednáno cestovní pojištění platné v Bělorusku s minimálním krytím 10 000 Euro (lze koupit i přímo na letišti před pasovou kontrolou), a že na každý den má člověk sebou minimálně 23 Euro (to nekontrolovali).
První možnost navštívit tuto zemi se naskytla náhle, kdy při příležitosti zavedení bezvízového styku, nabízely běloruské aerolinky Belavia akční letenky z Prahy. Jenže díky náhlému onemocnění mého kolegy, se kterým jsem tam měl jet, z plánů sešlo. Nicméně od té doby jsem věděl, že chci při nejbližší příležitosti tuto zemi navštívit.
Jako ideální datum jsme si stanovil prodloužený víkend prvního května roku 2018, kdy už nezbývalo nic jiného než počkat na akční letenky. Během čekání jsem narazil na stránkách vlaky.net na cestopis, kde zúčastněný letěl do Minsku z Varšavy. Proto, když už byl únor a z Prahy se stále nenabízela žádná letenka, tak jsem našel přes pelikána, že z Varšavy do Minsku stojí zpáteční letenka 3500 Kč, když k tomu připočítám včasnou zpáteční jízdenku ČD z Ostravy do Varšavy za cca 700 Kč, tak nás cesta do Běloruska vyšla na 4200 Kč. Jistě si řeknete, že to není moc výhodné. Ale z Prahy v tu dobu nabízela Belavia let za 6000 Kč a v dřívějších akcích to nešlo pod 4500 Kč. Další komplikovanou položkou mělo být ubytování. Protože na těch málo cestopisech, co jsme na internetu o této zemi našel se píše, že hotely jsou tam předražené. Což je částečně pravda, ale na bookingu jsem našel i hostely, které nabízely pokoj pro dva na 4 noci za 3000 Kč. My jsem se ovšem nakonec rozhodli pro na fórech a cestopisech doporučovanou volbu airbnb, kdy jsem sehnali ubytování na okraji Minsku se slevami za necelých 1000 Kč pro dva na 4 noci. Pojištění s Žanet, která jela se mnou jsme řešili různě.Já mám celoroční pojištění u Uniqy, které mi na požádání poslala v angličtině papír, že mé pojištění platí v Bělorusku a jaké mám plnění v Eurech. Žanet si kupovala jednorázové pojištění přes internet u Axy a ti ji vystavili na požádání obdobný papír jen s tím rozdílem, že plnění bylo v Korunách. Nicméně ani jeden z nás neměl při kontrole s tímto papírem problém. Nyní už stačilo jen vymyslet program. Tím, že jste omezení pěti dny a letem se prakticky o dva dny připravíte, protože je trávíte cestou, které probíhá v odpoledních hodinách. Nicméně jsme věděli, že minimálně jeden den chceme trávit v Minsku a minimálně jeden den mimo Minsk a třetí den se uvidí buďto navštívíme jeden z hradů Mir nebo Nasviže, a nebo zůstaneme v hlavním městě. Z výběru všech dalších běloruských měst jsem se nakonec rozhodli pro Brest. Důvod tohoto rozhodnutí byl celkem jednoduchý. V cestopise na vlaky.net autor navštívil všechny důležitá města kromě Brestu a právě na základě tohoto popisu mi přišlo, že tyto popisovaná města nenabízí nic moc zajímavého. To samé jsem si myslel i o Brestu, ale ten má alespoň historickou pevnost, takže nějaký potenciál. Proto padlo rozhodnutí navštívit toto město. Program pro obě městy měla na starosti Žanet. Já pro svoje body zájmu používal tento článek a toto diskuzní fórum. Pro cestu do Brestu jsme využili rychlík vyjíždějící a vracející se do Moskvy. 350 km dlouhou trasu Minsk Brest urazil za necelé 4 hodiny. Ceny za vlak byly levné, kde jedna cesta ve třídě Plackartnyj vyšla na 100 Kč. Jízdenky jsem objednával den, před odjezdem do Běloruska na oficiálních stránkách jejich železnice. Tímto by měly být přípravy u konce a nezbývá než čekat na den D.
Ten nastal v pátek 27.3., kdy budík v 5 ráno mi oznamuje, že musím vstávat na vlak do Varšavy, který vyjíždí z Ostravského hlavního nádraží v 6:05. Ještě že na nádraží nás odveze Žanetina mamka a já tak nemusím vstávat dříve. Vlak vyjíždí na čas a mě znervózňuje skutečnost, že ještě nepřišel Český průvodčí, od kterého potřebuji cvaknutí, aby mi jízdenku na polské straně uznali. To jsem ještě nevěděl, že vlak nezastavuje v Bohumíně a z Ostravy už jedou Polští průvodčí. Právě proto se vydávám hledat ještě před Bohumínem našeho průvodčího. Když na něj narazím a řeknu mu, že potřebuju potvrdit jízdenku, aby mi v Polsku platila, tak mi odvětí, že je ok a když se ptám na označení, tak na mě spustí něco Polsky. Tím pochopím, že s námi český průvodčí vůbec nejede. Kontrola pak proběhla formou přečtení. Ani si ji nenačítal, protože jejich zařízení by to ještě údajně neměly umět. Potvrdil ji a my mohli jet v klidu dál. Do Varšavy jsem dojeli s dvaceti minutovým zpoždění. Na Varšava Centralna jsme nejdříve potřebovali zjistit, který vlak a v kolik jede na letiště, kde koupíme jízdenky a kolik budou stát. Automat a jízdní řád jsme našli, ale nevěděli jsme, jaký typ jízdenky si máme koupit. S tím nám nakonec pomohli na informacích, kde nám napsali číslo vlaku (S30) a typ jízdenky přestupní, jedno zónová 70-ti minutová, koupená v jízdenkovém automatu za 4,40 PLZ na osobu, což je velmi příznivá cena. Na letiště se dá vlakem dostat více způsoby. Jednak je to zmiňovaná S30 společnosti SKM, nebo je to osobní vlak Koleji Mazowieckie, kde ovšem jízdenka vycházela na 6,6 PLN. Je-li vám ovšem méně než 26 dostáváte slevu, která děla jízdu touto společností výhodnější než zmiňovanou S30 od SKM. Další možností je vystoupit ve stanici Varšava Zachodnia, ze které jedou ještě další dvě linky SKM. Tato možnost je výhodnější z důvodu, že S30 jezdí jednou za hodinu, tím pádem máte větší pravděpodobnost, že se některému „esku“ trefíte do odjezdu, ale na druhou stranu u stanice Vašava Centralna je více věcí k vidění.
Nádraží Varšava Centralna Jakmile máme vyřešenou dopravu na letiště, tak se ještě jdeme projít do města, protože do odjezdu vlaku máme něco přes hodinu. Hned při východu z nádražní budovy se před námi objeví budova Paláce kultury a další moderní mrakodrapy.
Varšava - Palác kultury
Varšava My se projdeme kolem ní a začneme se shánět po něčem k obědu. Z posledních návštěv Polska vím, že nejlevněji se dá najíst v mléčných barech, což je povětšinou označení pro samoobslužnou jídelnu. Proto v online mapách na mobilu hledáme nejbližší podnik s názvem „mléčný“. Máme štěstí, protože pár metrů od nás se skrývá nenápadný podnik se jménem „Mleczarnia“, který jdeme vyzkoušet. A skutečně se jednalo o jídelnu. Dali jsem si rajskou polévku a sladké pirohy s tvarohem, a to vše nás vyšlo na 22 Zlotých.
Varšava - Mléčný bar Mleczarnia Po obědě se jdeme ještě kousek projít směrem za nádraží a poté už se vracíme zpět, abychom zavčasu koupili jízdenky a dostavili se k vlaku. Jenže koupě jízdenek nám trochu náš výlet zdramatizovala, protože když jsme dorazili k automatu, tak před ním stále fronta lidí a před námi navíc důchodci, kteří se nemohli rozhodnout co vlastně chtěli. Do odjezdu zbývalo necelých 15 minut. Padá proto rychlé rozhodnutí doběhnout k druhému automatu, který byl mimo nádraží, tak 300 metru od toho, kde jsem se nyní nacházeli. Když jsem k němu doběhl, tak se k němu zrovna postavila nějaká slečna, která si s koupí dávala na čas, který nám už pomalu docházel a drama se stupňovalo. Naštěstí to zavčasu stihla vyřídit, my také a na nástupiště jsme dorazili s několikaminutovým předstihem. Posléze vlak přijel. My si uvnitř v terminálu označili jízdenky a vydali se na dvaceti minutovou cestu na letiště. V půlce trati se objevil revizor, který kontroloval jízdenky, takže doporučuji rozhodně neriskovat jízdu na černo.
Varšava Centralna - Elektrická jednotka Elf linky S30 směřující na letiště
Varšava Centralna - Interier elektrické jednotky Elf
Varšava - Lotisko Šopina Po příjezdu na letiště jsme šli rovnou do odletové haly, protože do odletu zbývalo něco přes dvě hodiny. Pro náš let ještě nebyl otevřený check in, tak jsme měli ještě dost času na přebalení batohů. Poté jsme se šli odbavit. Tam nás čekalo nemilé překvapení v podobě dost dlouhé fronty. Tahle fronta plus fronta na bezpečnostní a pasové kontrole nás zdržely natolik, že ke gatu jsme přišli 10 minut před jeho plánovaným zavřením a celý proces nám tak trval přes hodinu a půl. Naštěstí asi měli zpoždění, protože v plánovaném čase zavření gatu se teprve gate otevíral. Až na pár volných míst byl postarší boeing 737 plný. Před odletem jsem dostali bonbony a během letu sendvič a pití zdarma, protože se jednalo o klasický nikoliv nízkonákladový let. A jelikož let má délku jen hodinu, tak po svačině jsme se chystali na přistání a zanedlouho přistávali. O tom že jsme zase na východě nás hned na úvod přesvědčily na letišti zaparkované obří sovětské Antonovy a podobné stroje z té doby. Po vystoupení z letadla jsme se vydali hned k pasové kontrole. Těsně před ní jsme se chystali vyplnit migrační kartičku, kterou jsme dostali v letadle. Během tohoto vyplňování nás vyrušila policistka s dotazem, jestli zůstáváme v Minsku, protože pokud ano, tak migrační kartičku není potřeba vyplňovat. Tím pádem jsme mohli jít rovnou k okénku na pasovou kontrolu. Tam chtěli vidět jenom pas a potvrzení o zahraničním pojištění, které detailně zkoumala (pojištění se dá zakoupit i u okýnka před pasovou kontrolou), poté si detailně pod lupou a UV lampou zkontrolovala můj pas, dala mi razítko a pustila mě dále. U Žanet se ptali na jak dlouho zůstane, protože nenašli v pase víza. Jakmile řekla 5 dní, tak byla taky bez problému vpuštěna. Navíc měla výši pojistného krytí v Korunách a problém s tím taky neměla. Jinými slovy pasová kontrola u pětidenního bezvízového režimu proběhla opravdu rychle, tak jak bylo psáno v cestopisech a na fórech. Jakmile opouštíme pasovou kontrolu, tak si jdeme pro zavazadla, jenže blbě odbočíme a stojíme u jiného pásu. Jakmile ani po pěti minutách se neobjevuje název Varšava a nevidíme zde ani žádnou známou tvář z letadla, tak se jdeme podívat, jestli není někde ukazatel, kde že ty batohy najdeme. Nakonec se ukáže, že jsme šli na opačnou stranu, než jsme měli a přicházíme právě v čas, protože zvuková signalizace signalizuje, že začíná výdej zavazadel. Ty si vyzvedneme projdeme bez jakékoliv kontroly zelenou celní zónou a ocitáme se v příletové hale. Zajdeme si na záchod, přes internet si zjistíme číslo autobusu do města a jízdní řád odjezdu, vyměníme peníze. U toho pozor kurz je údajně regulovaný státem, takže je všude cca stejný, což mohu potvrdit, ale na letišti v horním patře byly směnárny dvě s různým kurzem, takže radím si je obě zkontrolovat. Když si vyměňuji peníze dojde mi ještě jedna věc. Na internetu jsme se zapomněl podívat, jak vlastně vypadají jejich Rubly, protože v roce 2016 proběhla měnová reforma, která škrtala nuly a z původní měny BYR se přešlo na BYN. A 20 BYR by bylo asi 0,0001 Kč místo cca 200 Kč u 20 BYN. Naštěstí jsme dostali ty správné peníze. Autobus nám odjíždí za půl hodiny. Nejprve si na něj v automatu, kterých je na letišti několik koupíme jízdenky. Ta vyšla na zastávku Uruča 3 BYN na osobu (1 BYN 10,8 Kč), takže velmi levně, protože letiště je od Minsku vzdálené asi 40 km. Ono k transferu z letiště se hodí napsat pár slov. Letiště je obsluhováno několika linkami autobusů, z nichž nejzajímavější jsou linky 300E a maršrutka 140. Každou provozují jiné společnosti, takže na každou platí jiná jízdenka. Obě linky zastavují na okraji Minsku u první stanice metra Uruča a poté v centru na autobusovém nádraží. Obě linky stojí stejně na Uruču 3 BYN a na nádraží 4 BYN. Obě linky jezdí do večera ve čtyřicetiminutových intervalech, takže do města jede něco každých 20 minut. Na autobus 300E lze jízdenku zakoupit buďto v automatu na letišti nebo přímo u řidiče. Na maršrutku číslo 140, je jízdenku možno koupit rovněž u řidiče nebo na webových stránkách dopravce. My využili linku 300E. Zastávku jsme našli snadno protože z odletové haly na ní ukazovaly šipky. Na zastávce je dokonce i jízdní řád a rovněž automat na prodej jízdenek. Při čekání na autobus se nám hned začal nabízet taxikář, že nás do města odveze za výhodných 30 BYN, když jsme mu zamávali před obličejem jízdenkou, tak řekl, že ji od nás odkoupí a poupravil cenu na 15 Euro což dělalo asi 36 BYN :D. S díky jsme odmítli. Autobus přijel a odjel na čas a my se tak vydali na 40 minut dlouho cestu.
Národní letiště Minsk
Expresní autobusová linka 300 letiště - Minsk Už po prvních metrech si povšimnete, že je zde něco tak trochu jinak, než jste zvyklí. Jednak jedete po rovném asfaltu na prázdné čtyř proudovce, ale nikde neprorůstá tráva a vše vypadá tak nějak uklizeně a uhlazeně. Taky nás zaujal hřbitov, který byl situován v lese.
Přehlídka historických letadel při odjezdu z letiště
Letiště - Minsk - První seznámení se s krajinou Vystupujeme na zastávce u stanice metra Uruča a jdeme na metro, protože potřebujeme popojet dvě zastávky do stanice Uschod. Placení metra probíhá stejně jako v Kyjevě, kdy si u okýnka koupíte žeton za 0,65 BYN (7 Kč), který vhodíte do obstarožního turniketu. Před ním se nám stalo to, na co jsme byli upozorňování v cestopise na vlaky.net. Veliké batohy požaduje ochranka zkontrolovat rentgenem. Byli jsme posláni do vedlejší místnosti, kde nám batohy zrentgenovali a poté nám velice milým způsobem poděkovali za to, že jsem jim umožnili kontrolu a nechali nás jít dále. Takže, když budete v Minksu a před vstupem do metra vás její ochranka bude odvádět do vedlejší místnosti, tak se nebojte, nezatýkají vás, jen dodržují bezpečnostní předpisy. Po kontrole jdeme na nástupiště, kde po chvilce přijede stará sovětská souprava, která hlásí stanice v běloruštině a angličtině. Zajímavostí je, že místa u dveří jsou vyhrazeny pro důchodce a invalidy a uprostřed vagónu je vyhrazena lavice pro rodiny s dětmi. Jinak v Minku jsou dvě linky metra Modrá (Moskevskaja) a červená (Autazavodnaja). Ve výstavbě jsou tři stanice třetí zelené linky, které jsou v plánku kresleny jako již funkční a až po přečtení legendy se dozvíte, že tyhle jsou ve výstavbě a ty další plánované. Jinak plánky sítě jsou v dostatečném množství rozmístěny po celé soupravě metra, a kromě azbuky tam jsou názvy stanic i v latince. Trochu matoucí jsou názvy stanic u vstupu do metra, které jsou z historicko architektonických důvodů v originálním znění a neodpovídají tak skutečnosti. Například naše výstupní stanice Uschod se původně jmenovala Vostok a podobně přejmenována byla většina zastávek. My se vystoupením z metra ještě nenacházíme v cíli a čeká nás půlhodiny dlouhá poznávací procházka napříč sídlištěm Uschod. Zde si všimnete hned několika rozdílů oproti Ukrajině. Domy jsou z vnějšku většinou opravené nebo alespoň natřené, chodníky jsou tady taky ve výborném stavu. Všude je pozametáno a přilehlé parky jsou krásně udržované a upravené. Na parkovišti nestojí žigulíky, ale moderní dnešní auta, a to samé platí o MHD. K vidění byly nové nebo postarší trolejbusy a autobusy. Taky zaujme, že všechny domy mají pancéřované elektronicky jištěné dveře na číselný kód nebo čip. My po osmé večerní dorážíme před dům, kde by měla bydlet naše ubytovatelka Irina, u které bychom měli být přes Airbnb ubytování. Tu nastalo několik drobných komplikací. Znali jsem sice kód od dveří, ale už nám nenapsala, který z těch tří vchodů to vlastně má být. Taky se tady nevedou zvonky se jmény obyvatel, podle kterého bychom se na naši paní domácí dozvonili. Říkáme si, že ji najdeme podle jmenovky na dveřích, jenže ani na dveřích na hrůzostrašně vypadající chodbě nikdo jmenovky neměl.
Minsk - Naše luksusní ubytování Takže jsme museli doufat, že chytneme nějakou nezaheslovanou wifi a že bude na Viberu, na který nám dala kontakt. Naštěstí obojí bylo a po chvilce na nás mává z okna. Cestou nahoru jsme ještě dopustili menšího faux pas, kdy jsme si spletli patro a zazvonili na špatné dveře. Naštěstí nikdo nebyl doma a o patro výš už jsme byli správně. V bytě nás uvítala Irina a její dcera, která naštěstí uměla anglicky, takže nám všechno vysvětlila. Dokonce nám i ukázala, kde je nejbližší obchod a v kolik v něm zavírají. Po šťastném setkání jsme hodili věci do našeho pokoje a šli jsme zkontrolovat místní cenovou hladinu do obchodu.
První, co nás samozřejmě zajímalo, byla cena vodky. Ta se v tomto obchodě pohybovala od 6 BYN výše. Ovšem jenom v tomto obchodě stála místní vodka Bulbash, 7 BYN všude jinde včetně letiště to bylo 8 a více. Dva litry oblíbeného džusu Sagačoku, vycházely na 3 BYN a místní džus byl zrovna v akci za 2,9 BYN. Chleba a pečivo zde bylo podobně levné jako na Ukrajině kolem 1 BYN za chleba. Jinak dobrým ukazatelem kvality v Běloruksu je logo na obalech produktů „No 1 v Belarusi“, kdy třeba kvas s tímto logem byl znatelně kvalitnější než kvas bez tohoto loga. My dnes nakupujeme vodku Bulbaš, Běloruský džus a balíček čokoládových donutů. S tím vším se vracíme na byt, kde po nezbytné sprše a svačině se doslova umrtvíme Bulbašem a jdeme. Zítra nás čeká prohlídka největších zajímavostí Minsku.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet.
Užitečné odkazy:
Užitečný cestopis o Minsku z www.cestujzababku.czDiskuze se spoustou zajímavých informací o Minsku a BěloruskuCestopis o Bělorusku na vlaky.netOficiální stranky Běloruských železnicOficiální stranky letecké společnosti BelaviaAirbnb
