30.4.2018 Bělorusko
Poslední kompletní den, který můžeme trávit v Bělorusku budeme v klidovém režimu věnovat zbylým místům v Minsku, které jsme ještě nestihli navštívit. Začneme Oktjabrkajou ulicí známou svými moderními grafity, vyzkoušíme dětskou železnici a odpočineme si v Čeljuskincevském parku.
Minsk - Grafity na ulici Oktjabrkaja Ráno nás probouzí mohutný déšť, který nad Minskem zůstal skoro celé dopoledne. To způsobilo, že jsme si mohli pospat a naplánovat co budeme dnešní den dělat. Máme ještě několik bodů ze Žanetina seznamu, ale myslíme si, že to není na celý den dostatečné. Proto procházím diskuzní fórům a zjišťuji co dělat v Minsku. Objevuji ulici s grafity, muzeum bust a tržnicí Kamarovský rynok. Jelikož je pondělí tak z těchto tří bodů jsme mohli zrealizovat pouze ty grafity, protože ostatní bylo zavřeno. Mrzelo mě muzeum bust, kde jsou údajně dochované busty Lenina a Stalina a dalších podobných expertů. Když v 11 déšť ustal, tak jsme se vydali na cestu. Nejprve klasicky procházka ke stanici metra Uschod. Z něj jsme vyjeli k přestupní stanici Kastryčnickaja, kde po vyjití z podzemí nás uvítala krásná promenáda s cyklostezkou u řeky.
Minsk - Nábřeží u stanice metra Pieršamajskaja Prvním bodem programu byly grafity na ulici Oktjabrkaja. Pozor neplést existuje ještě jedna ulice s podobným názvem, a tak je na internetu poměrně zmatek, kde se grafity nachází. Správná je ulice Oktjabrkaja u stanice metra Pieršamajskaja. O tom, že jste správně se přesvědčíte, jakmile zahlédnete grafity vyzdobený panelový dům.
Minsk - Jakmile uvidíte tento dům, tak směřujete k té správné ulici Oktjabrkaja Ulice, jejíž současnou uměleckou podobu sponzorovalo velvyslanectví Brazilie, se nachází v bývalé průmyslové oblasti a svým rázem trošku připomíná ulice ostravských Vítkovic. Bohužel asi ta neznámější grafity tzv. „grafity wall“, se nachází za uzamčeným plotem, takže si ji nelze prohlédnout v plné kráse. Druhou zajímavou atrakcí je viditelná modernizace proletoriátu, kdy celou tuto streetartovou ulicí hlídá busta Lenina.
Minsk - Grafity na ulici Oktjabrkaja
Minsk - Lenin dohlížející na streetartové umění Taky jsem zde potkali stánek rychlého občerstvení s šaurmou, který byl v obležení hipsterů. Nicméně to nás neodradilo a dali jsme si ke svačině tzv. standartní šarmu za 6 BYN.
Minsk - Stánek se šurmou na ulici Oktjabrkaja Nasvačení pokračujeme ulici Oktjabrkaja až dorazíme ke stadionu Dynama Minsk, kde se zrovna ve velkém modernizuje. Tohle ovšem není naším cílem, neboť směřujeme na stanici metra Ploščaď Lenina s malou odbočkou do místa, kde by měla být další jeho socha. Z té se nakonec vyklubala socha úplně někoho jiného, tak jsem ji pojmenovali jako sochu Lenina za mlada.
Minsk - Rekontruovaný stadion Dynama Minsk
Minsk - Propagace armády
Minsk - Tzv. Lenin za mlada :D Cestou zaujal i plně elektrický autobus zajímavého designu, který se právě nabíjel.
Minsk - Elektro bus Sedáme na metro a jedeme do stanice Čeljuskincevský park, která se nachází u jedné z hlavních bran, umožňující vstup do parku, jehož jméno bylo propůjčeno i stanici metra. Tento park se hned na první pohled od všech ostatních odlišuje tím, že spíš než park připomíná hustý les. Nicméně naším cílem je nyní dětská železnice, takže park procházíme jenom po okraji.
Minsk - Čeljuskincevský park Okrajem parku podél prospekt Nezavisimosti, dojdeme ke zdobené nádražní stanici s názvem Zaslonava. Jméno této stanice je poctou železničáře Zaslonava, který v 2. sv. v. bojoval jako partyzán. Při vstupu do budovy se proti vám tyčí jeho busta, kterou hrdě hlídá mladý železničář a při pohledu kolem, vám začíná být jasné proč se tu tomu říká dětská železnice. Kompletně vše tu za minimálního dozoru dospělých obsluhují děti. Ať se jedná o prodej jízdenek, přes řízení provozu až po výpravčí, průvodčí a vlakvedoucí. Zrovna když jsme zde dorazili, tak probíhalo ve vedlejší místnosti s modelem železnice nějaké školení, kdy hromada dětí v železničních uniformách hltalo informace od svých starších soukmenovců.
Minsk - Budova železniční stanice Zaslonova
Minsk - Školení mladých železničářů Kupujeme zpáteční jízdenku za 3 BYN na osobu a jakmile staniční rozhlas dětským hlasem nahlásí příjezd našeho vlaku, tak si jdeme pomalu sednout. Před vstupem vám dětský průvodčí zkontroluje jízdenku a vy poté můžete nastoupit do mini vagónu, kde docela nahlas hrají dětské písničky a výzdoba interiéru připomíná tak trochu mateřkou školu.
Minsk - Dětská železnice, stanice Zaslonova
Minsk - Uvnitř jednoho z vagónů Vlak se vydává na cestu. Po pár minutách probíhá křížení s protijedoucí jednotkou u výhybny s názvem Pionyrskaja. Poté pokračujeme dále a projetím obratové smyčky se ocitáme uprostřed lesa ve stanici Sosnovyj bor. Zde je možno vystoupit projít se po nástupišti, protože vlak tady nějakou dobu čeká. Taký je možnost projít se po okolí a jet až dalším vlakem, neboť jízdenky se kontrolují cestou na Sosnovyj bor tak i z něj.
Minsk - Stanice Sosnovyj bor
Minsk -Výhybna Pionyrkaja My jsme si vlak ujet nenechali a při první příležitosti jsme jeli zpět. Takto trvala celá cesta i s přestávkou kolem půl hodiny. Tímto si škrtáme ze seznamu dětskou železnici a jdeme se projít Čeljuskincevským parkem.
Minsk - Čeljuskincevský park Je zde možnost i placené návštěvy botanické zahrady, ale tu vynecháváme. A park opouštíme a vydáváme se podél prospektu Nezavisimosti na náměstí Jana Kolasa, kdy cestou natrefíme na budovu Akademie nauk.
Minsk - Budova Akademie nauk Na náměstí Jakuba Kolasa máme v plánu několik věcí. Jednak vyzkoušet místní pobočku samoobslužné jídelny řetězce Lido, což je něco jako Puzata chata na Ukrajině. Dále chceme nakouknout do zavřené Kamarovské tržnice a podívat se do podnikové prodejny čokoládovny Kommunarka, kde se dají údajně nakoupit zajímavé suvenýry. Takže hezky popořádku. Nejdříve jdeme na oběd do Lida, které se nachází hned u cesty. Tak jak se nám stávalo celou cestu, narážíme zrovna na špičku, přestože je už kolem půl páté. Výběr jídel je obrovský a ceny stejné jako v Puzate chatě. Jediná zrada byla smetana do Boršče, kterou účtovali zvlášť cenou 0,5 BYN za lžičku. Jinak jsem si dal již zmiňovaný Boršč, šašlik s opékaným bramborem, zelný salát a platil jsem něco přes 100 Kč. Docela zde byl problém s placením, protože neměli na vrácení a chtěli ať platíme kartou, což jsme zase nechtěli my.
Než dojíme tak se jídelna vyprázdní a my poté pokračujeme k nedaleké tržnici. Ta je, jak jsem již avizoval v pondělí zavřená a tím pádem dnes nezajímavá, ale nachází se zde velkém množství různého rychlého občerstvení a taky další pobočka jídelny Lido, která má tvar mlýna. Upřímně doporučuji navštívit raději tuto pobočku místo té, kde jsme byli my, neboť to tam nebylo tak stísněné.
Minsk - Jídelna Lido u Kamarovské tržnice Od tržnice jdeme do podnikové prodejny čokoládovny Kummunarka na ulici Krasnaja. Zde nakoupíme několik čokolád s obrázkem chrámu všech svatých a vydáváme se zpět na metro do Uschodu. V místním supermarketu nakoupíme čerstvé croasainty a kvas a jdeme relaxovat do parku u národní knihovny, kde asi hodinu posedáváme.
Minsk - Relax v parku před Národní knihovnou A věděli jste, že Minks má i svou vlastní Eiffelovou věž? Že ne? Tak jedná se nachází jako dětská prolézačka na sídlišti Uschod.
Eiffelova věž v Minsku Tímto máme z Minsku navštíveno vše co jsme chtěli a vyvdáváme se zpět k našemu ubytování. V námi prvně navštíveném obchodě nakupujeme tekuté suvenýry domů a na večer pokusný vzorek s názvem Svajak, který má velmi netradiční způsob otevírání. Jakmile ho přemůže, tak se jdeme vyspat, protože zítra máme před sebou návrat domů.
1.5.2018 Bělorusko, Polsko, Česká republika
Ráno vstaneme, sbalíme se, Irině na rozlučku předáme čokoládu Studenská pečeť a vydáváme se na metro. Předtím než na něj nasedneme odskočím si nakoupit domů dvě dvoulitrovky kvasu a nějaké pečivo na cestu. Poté se můžeme vydat na stanici Uruča. Před vstupem nám zase oskenují batohy, kde krásně svítí dvě láhve vodky, a pak můžeme pokračovat v cestě metrem. Odjezdová zastávka autobusu 300E je zde naštěstí označena, takže nezbývá než počkat na pravidelný příjezd. Autobus přijíždí na čas, a přestože i zde se nachází prodejní automat, tak není problém koupit jízdenky u řidiče.
Lurgan slavy na křižovatce silnit P53 a M2 Check in na letišti proběhl bez problémů a jediné co zde trošku skřípe je bezpečnostní kontrola, která je značně poddimenzována. Nejsou tady jako jinde čtečky čárových kódu, ale letenky jsou kontrolovány ručně v pouhých čtyřech vchodech, což má za následek poměrně dlouhé čekání. Ale na druhou stranu už zde mají ty kompletní lidské scannery, co jsou k vidění v USA. Následná pasová kontroly proběhla bez problémů, až na to že mi zase detailně kontrolovala pas pod UV lampou. Čas do odletu si krátíme prohlídkou Duty Free shopu, kde prodávají půllitrový Bulbash za 3,5 Eura a lze kombinovat platbu zbytkem BYN a kreditní kartou. Let byl bezproblémový, ale z neznámých důvodů bez jídla jen s pitím. Vtipné na tomto krátkém letu je to, že vyletíte ve 14:05 a ve Varšavě jste ve 14:15, aneb ať žije časový posun. Tři hodiny čekání ve Varšavě trávíme obědem v „Mleczarnii“ a brouzdáním na bezplatné wifi na nádraží. Úspěšnou cestu zakončujeme vystoupením z vlaku v Ostravě v nočních hodinách.
Co říci závěrem. Očekával jsem Ukrajinu a viděl jsem zemi působící více západně než východně (za předpokladu, že nepočítám politické zřízení). Jako široko daleko jediný turista si můžete dosyta užít budovatelské architektury Minsku či si můžete vychutnávat klid místních parků a obdivovat krásu a čistotu okolní přírody. Pominu-li restrikce co se týče vstupu do země, můžu jako takové Bělorusko k návštěvě jen vřele doporučit.
Užitečné odkazy:
Diskuze se spoustou zajímavých informací o Minsku a BěloruskuUžitečný cestopis o Minsku z www.cestujzababku.czCestopis o Bělorusku na vlaky.net
