7.7.2018 Kyrgyzstán
Konečně v Kyrgysztánu a kde jinde začít objevovat tuto zemi než v jejím hlavním městě Biškeku. Navštívíme Oš bazar a podél Čuj prospektu objevíme všechny důležitá místa tohoto města.
Jak jsem si včera myslel, že jsme již jet lag překonali, tak dnešní probuzení kolem jedenácté ranní mě z tohoto omylu rychle vyvedlo. Provedli jsme všechny ranní úkony na snídani snědli zbytky jídla a po dvanácté jsme se vydali do města. Nejblíže od našeho hostelu byl známý Oš bazar. Cesta k němu nás vedla po Molodoj Gvardii bulvaru, což je park mezi dvěma silnicemi. Zaujme dvěma věcmi. Jednak zde leží spousta mužů v dosti nezvykle až dalo by se říct jóginské poloze. A místo zeleného souvislého trávníku je zde hlína se sem tam něčím zeleným. Jinak je to park, kde mladé rodiny piknikují se svými dětmi a tu a tam se objeví socha či pomník oslavující hrdiny Velké vlastenecké války.
Biškek - Molodoj Gvardii bulvar (foto Žanet) Většina Oš bazaru se rozprostírá mezi Toktogulskou a Kyjevskou ulicí a jako na všech bazarech bývalého Sovětského svazu i tady najdete vše od jídla přes koření, šaty až po elektroniku. Mě ovšem zaujalo čerstvě napíchané maso na šašlík, schované ve skleněné vitríně, na kterou celou dobu pražilo slunce. Také se hodí poznamenat, že přestože leží Biškek v nadmořské výšce kolem 800 m.n.m., tak teploty se tady v letních měsících pohybují hodně přes třicet stupňů. Jak by dopadl netrénovaný Evropan, poživší tuto pochutinu si velice jednoduše dokáži představit. My zde ale nejsme proto abychom hráli ruskou ruletu s místně připraveným šašlíkem, ale abychom se zde podívali, co se zde nabízí, ale hlavně abychom našli směnárnu, protože jsme stále bez místních peněz. Směnáren jsme nakonec našli požehnaně, a tak se nám do rukou dostává konečně místní měna. Nemají zde sice UV lampy, ale každou měněnou bankovku důkladně pohmatem a pohledem studují. S nabitou peněženkou si projdeme zbytek bazaru a poté vycházíme na Kyjevskou ulici, ze které se vydáme na Čuj prospekt, kde se nachází všechny zajímavosti, které Biškek nabízí.
Biškek - Oš bazar (foto Žanet) Když se ještě vrátím na Kyjevskou ulici, tak se zde nachází, pro ty co potřebují, malý obchůdek se suvenýry, kde berou i kreditní karty. Ale zpátky k Čuj prospektu. Pominu-li nadživotní model atomu a včerejší Metro pub, tak první zajímavostí na této ulici je budova radnice a naproti ní socha Manase a budova filharmonie v brutalistickém stylu.
Biškek - Budova radnice (foto Žanet)
Biškek - Socha Manase a budova filharmonie (foto Žanet) Nyní musíme z Čuj prospektu odbočit zpátky na Kyjevskou ulici, protože se nacházíme v blízkosti prodejny map GeoID (přesná adresa Kyjevská ulice 107). Je to asi jediné místo v Biškeku, kde je možné sehnat aktuální turistické mapy Kyrgyzstánu. Nejdříve nám trvalo tuto prodejnu najít, protože se zde nenacházela žádná cedule, a i navigace nás vedla trochu jinde, než měla. Nakonec jsme tuto prodejnu našli v cestovní kanceláři, kde jsme se náhodou podívali. Kromě Ala arči, zde mají spoustu užitečných map různých oblastí s vyznačenými turistickými trasami včetně jejich popisu a obtížnosti. Při zkoumání map a usednutí na židli se mi stala nepříjemnost v podobě povolení švů na mých kraťasech, což způsobilo, že po celý zbytek dne jsem měl kvalitní odvětrávání na zadku. Terce s Žanet mezitím vyhládlo, tak se rozhodly vyzkoušet místní speciality Gamburgeru, což je klasický hamburger, který místo karbanátku obsahuje maso na kebab a hranolky.
Biškek - Ochutnávka Gamburgeru (foto Žanet) Směřujeme zpět k Čuj prospektu. Nevracíme se přímo na něj, ale pokračujeme ulicí Togoloka Molda, ze které se po odbočení dostaneme na Panflitov park. Je to park plný kolotočů určený především pro rodiny s dětmi. Kormě kolotočů zde mají několik 12 D kin. Co všechny ty „D“ znamenají se nám bohužel nepodařilo zjistit. Mě ovšem na tomto parku především zaujal jeho tvar. Podíváte-li se na mapy.cz nebo Google maps, tak uvidíte, že park má tvar pentagramu symbolizující satanizmus. Asi měli jeho autoři smysl pro humor. Jako správný postsovětský park, tak i zde se nachází Ruské kolo. Já s Žanet jsme si ho užili dostatečně v Minsku, takže zde ho vyzkoušely jenom Terka se Žďáňou. Ačkoliv se to zespodu nezdálo, tak je z něj prý pěkný výhled na přilehlé hory.
Biškek - Panflitov park (foto Žanet) Hned vedle parku se nachází budova parlamentu. Jestli se smí nebo nesmí vládní budovy fotit nevím, ale nás po celou dobu našeho pobytu za to nikdo nenaháněl.
Biškek - Budova parlamentu (foto Žanet) Kousek za parlamentem se nachází náměstí Ala too, které je na jedné straně zdobené květinovou výzdobou a vodotrysky. Na druhé straně se nachází budova národního historického muzea, socha Manase Velkodušného a stožár s velikou vlajkou Kyrgyzstánu, u které stojí jako stráž dva vojáci. Aby tuto práci snů přežili, tak stojí v přístřešku s klimatizací. Nás si na náměstí odchytli nějací mladící, kteří hráli nějakou úkolovou hru a jeden z jejich úkolů bylo vyfotit se s cizinci, tak jsme se na chvíli stali celebritami.
Biškek - Památník hrdinů poblíž náměstí Ala too (foto Žanet)
Biškek - Náměstí Ala too (foto Žanet)
Celebrity v Biškeku(foto Žanet) Za budovou národního muzea se tyčí socha Lenina, která vzhlíží na prezidentský palác.
Biškek - V.I. Lenin (foto Žanet)
Biškek - Prezidenstký palác (foto Žanet) Od sochy Lenina pokračujeme přes Dubovyj park. Chvíli se zdržíme u vodotrysku, který není v provozu. Říkáme si škoda, že to nefunguje, když tu nějaký náhodný kolemjdoucí nám ten vodotrysk sám od sebe zapne. Kousek od něj totiž stálo jeho ovládání, které nebylo nijak zajištěno.
Biškek - Dubovyj park a pro nás zapnutý vodotrysk (foto Žanet) U národní opery a divadla baletu, si Terka dává na zkoušku místní nápoj jménem Maksym. Já věrný svému kvasu se dívám, jak se ji při jeho pití kroutí úsměv. Nakonec, ačkoliv je to hnusné, tak to dopíjím já. A co že to ten Maksym vlastně je? Jedná se o kvašený nápoj z pražené pšenice boso. Není to tak odporné jako Kymyz, ale že bych si to dopřával ve velkém jako místní, říct nemůžu.
Biškek - Budova národní opery a divadla baletu (foto Žanet) Vracíme se opět na Čuj prospekt a od zajímavostí města si na chvíli dáváme pauzu, protože čas se nachýlil a my ještě potřebujeme pořídit plynovou kartuši, abychom si měli na horách čím ohřívat jídlo. K tomuto účelu využijeme prodejnu ruské sítě outdorových prodejen Red Fox, která se nachází i v Biškeku na ulici Sultan Ibraimov 113. My jsme prodejnu chvíli hledali, ale naštěstí je označená, takže ji nepřehlédnete. Přestože je prodejna mezi cestovateli docela známá, tak slečna anglicky neuměla. Naštěstí měli, alespoň ty kartuše. Zakupujeme jednu za 600 Som. Když máme kartuši vracíme se zpátky až dojdeme k budově nákupního centra Zum a ještě jednoho obchoďáku naproti. Tam jdeme nejprve, protože tam je i supermarket s potravinami a my máme tak poprvé možnost poznat cenovou hladinu a místní sortiment. Docela omračující jsou ceny vodky, kdy nejlevnější zde lze pořídit za 30 Kč, a to mluvím stále o objemu 0,5 lítrů. Jedna lahvinka hned musela skončit v nákupním košíku, abychom večer ochutnali místní kvalitu. Po návštěvě supermarketu přecházíme silnici a míříme do Zumu, kde mají jedno celé patro vyhrazené pro suvenýry. A to si holky nemohly nechat ujít. Po prohlídce suvenýru jdeme na vítězné náměstí, sloužící jako pomník vítězství ve Velké vlastenecké válce.
Biškek - Vítězné náměstí (foto Žanet) Kromě monumentu s nikdy nehasnoucím ohněm a vrcholku hor vidíme ještě budovu cirkusu a minarety Borbordukovy mešity. Vítězným náměstím prohlídku Biškeku končíme a po Čuj prospektu se vracíme zpět na hostel s cílem ještě někde povečeřet. Chvíli se zdržíme na náměstí Ala too, které je plné lidí a v podvečer hraje všemi barvami.
Biškek - Náměstí Ala too (foto Žanet) Večeři řešíme návštěvou jedné z mnoha samoobslužných jídelen, kterých jsou v Biškeku desítky. Přestože se ta naše pyšní tím, že je otevřená non stop, tak výběr tomu nenasvědčuje. Je dosti omezený. Dáváme tak za vděk Soljance a Oromu což je věnec z těsta plněný nastrouhanými brambory. Chutná to jako betoňáky a je to strašně sytné. Dojedl jsem svůj a půlku Žanetina a byl jsem nasycen k prasknutí. Ještě lepší než chuť byla ovšem cena. Tato večeře pro dva nás vyšla na cca 75 Kč.
Biškek - Soljanka a oromo v samoobslužné jídelně (foto Žanet) Po vydatné večeři jsme skočili ještě do potravin poblíž hostelu nakoupit zásoby na hory a na večer. Poté jsme se vrátili na hostel. Popili trochu vodky sbalili batohy na zítřek a šli jsme spát. Zítra se vydáme konečně do hor a navštívíme národní park Ala-Archa.
A jedna gurmánská tečka na závěr. Biškek Fried Chicken :D.
Biškek Fried Chicken (foto Žanet)
