23.9.2018 Gruzie
Dnes se vypravíme opět mimo Kutaisi. Podíváme se do Katskhi
na klášter stojící na skalním pilíři. A poté se přesuneme do hornického města Chiatura, které je proslulé svýma lanovkami sloužícími jako mhd.
Již nefunkční lanovky v Čiatuře Vstávat musíme brzo, protože jsem se na internetu dočetl, že nejvhodnější je vyjet mašrutkou v 9:20 z autobusového nádraží. Jenže ještě nenavyklí časovému posuvu máme se vstáváním trochu problém. Posnídáme sbalíme věci a jdeme na zastávku městské mašrutky číslo jedna, která nás odveze na autobusové nádraží, pro které je poznávacím znakem blízký McDonald.
Kutaisi - Budova dramatického divadla (foto Žanet)
Kutaisi - Okružní linka číslo 1 (foto Žanet) Za mašrutka platíme 0,4 Lari. Platí se většinou při výstupu, ale někdy se platilo při nastupování a někdy to bylo jedno. Vždy jsme to okoukali od místních. Jak jsem již psal dříve poznávacím znamením pro autobusové nádraží je McDonald, k tomu jedeme asi 20 minut a mineme ho, protože jsme ho z mašrutky nezahlédli. Takže několik zastávek přejedeme než nám to začne být divné a než se podívám do mapy, abych zjistil, že už jsme za nádražím. Tak znovu a lépe. Vystoupíme, přeběhneme cestu a čekáme na mašrrutku co nás vezme pár zastávek zpět. Trochu jsem si tím zkomplikovali život, protože jsem to už tak měli na těsno a teď bylo jisté, že odjezd v 9:20 nestihneme. Nakonec na druhý pokus dorazíme. Nejdříve se na nás nahrnou naháněči se slovy „Batumi, Batumi“. My říkáme Čiatura. Čiatura proto, že Katskhi se nachází před ní a jede se tam tak stejnou maršutkou. Když tedy řekneme Čiatura, tak nám ukážou, kde máme jít. Tady si ještě dovolím poznámku k tomu, jak poznáte v Gruzii turisticky vyhledávané místo. Poznáte to tak, že maršutka má cílovou stanici v té jejich klikiháčtině a navíc v latince. Bohužel, Čiatura tuhletu exkluzivitu ještě nemá, a proto se ta správná hledala trochu hůře. Naštěstí místní poradili a já našel nápis, který Čiaturu trochu připomínal, takže jsem nakonec naši maršutku našli.
Kutaisi - Maršutka do Čiatury ? (foto Žanet)
Kutaisi - Autobusové nádraží (foto Žanet) Řidiči jsem na mapě ukázal, kde chceme zastavit a rovnou jsme mu zaplatili. Jelikož jsme byli v mašrutce první tak, bylo jasné, že hned nevyjedeme, a nakonec se tak stalo až kolem jedenácté. Cesta trvala hodinu a půl a místo pro výstup jsem hlídal podle aplikace mapy.cz. Nicméně stejně pilíř vidíte už během cesty, takže ho jen tak neminete. Řidič nám zastavil přímo u odbočky ke klášteru, kde byla směrovací tabule a zaběhnutý pes co to tady okolo hlídal. Tak jsme se sním rozdělil o pravý český rohlík, co mi ještě z Česka zbyl.
Česko-gruzinská sociální výpomoc (foto Žanet) Od hlavní cesty se ke klášteru jde asi patnáct minut. Muži mají vstup do areálu bez omezení, ženy musí mít kolem sebe zástěru, která je tam k půjčení. Pro úplnost ještě doplním, že kláštěr má otevírací hodiny a otevírá se od 10:30.
Tak dvacet minut trávíme prohlídku areálu kláštera a poté se vydáváme zpět k hlavní silnic, doufajíc v nějakou mašrutku do Čiatury. Jak tak čekáme přijedou autem nějací Gruzínci, kteří hledají bílého psa popisem odpovídajícím tomu, co jsem při příjezdu obdaroval rohlíkem. Ukazujeme jim ho na fotkách a říkáme, kde jsme ho viděli. Nakonec ho najdou nedaleko, ale údajně to není on. Nicméně za to, že jsme jim pomohli nás hodili autem do Čiatury. Chtěli jsme hodit k lanovkám, ale nakonec nás odvezli trochu dál k místnímu klášteru Mgvimevi. Čiatura je hornické město, kde se těží především mangan. Mezi turisty je známá především pro svou soustavu lanovek, vybudovaných v roce 1954, které slouží pro dopravu dělníků do dolů a jako dopravní prostředek mezi jednotlivými částmi města, které je rozloženo v údolí. Ona síť jako taková ničím zajímavá není, ale minimální údržba je uvedla do stavu, kdy jízda takovou lanovkou je jedinečný zážitek. Nicméně jsme dorazili pozdě, protože všechny lanovky jsou mimo provoz a jsou nahrazovány novějšími, které se právě budovaly. Když ještě lanovky jezdily, tak přeprava byla zdarma. Jestli tomu tak zůstane i v budoucnu je otázkou.
Čiatura (foto Žanet) My se teda neplánovaně ocitáme u kláštera. Když už jsme tady, tak se na něj půjdeme podívat. Jenže končíme v okamžiku, kdy se objeví cedule, že ženy musí mít sukni a muži dlouhé nohavice. Přestože je konec září, tak v Gruzii panují letní teploty a my tak všichni máme kraťasy, tudíž se do kláštera nedostaneme. Vracíme se tedy zpět po cestě do centra města, k nejznámější lanovce, která jezdila na sídliště nad městem.
Čiatura - Klášter Mgvimevi (foto Žanet) 
Čiatura a pozůstatky hornictví (foto Žanet) Tato lanovka jako jedna z posledních ještě donedávna fungovala. Jelikož jsou tyto lanovky budovány za raného socialismu, tak na nástupní budově nesmí chybět mozaiky s Leninem a Stalinem.
Čiatura -Stanice lanovky (foto Žanet) Když se pokocháme historií a je nám jasné, že lanovky už opravdu dojezdily, tak jdeme dále do centra podívat se, co ještě tady mají. Nic moc toho není, krásné socialistické budovy, další již nefunkční lanovky a městem protékající řeka, která je zabarvená vlivem okolní těžby do černa.
Čiatura - Nově budovaná lanovka (foto Žanet)
Čiatura (foto Žanet) Když se blíží třetí hodina, je třeba hledat, jak se dostaneme domů. Od paní domácí víme, že poslední mašrutka přijíždí do Kutaisi kolem páté. Odečtu dobu jízdy sem a mám čas odjezdu kolem půl čtvrté. Jenže nevíme odkud. Na internetu se píše. Na maršutku čekejte tam, kde vás vysadila. Jenže my přijeli autem. Naneštěstí je tady několik seřadišť a v gruzínštině se místo, co kam jede rozkličovává opravdu těžko. Nakonec se po chvíli váhaní jde Žanet zeptat k jednomu okýnku. Paní říká, že tady na Kutaisi ne a ukazuje rukou, kam máme jít. Tak jdeme. Začínám být nervózní, jestli to stihneme. Jdeme směrem, kam nám paní ukazovala. Dorazíme na další seřadiště a Žanet se opět nějaké holky dotazuje na Kutaisi. Ta říká, že ne a pak za námi vyběhne z autobusu a lámanou angličtinou ruštinou nám vysvětluje kam máme jít. Tak rychle jdeme. Nádraží úspěšně nacházíme. Místní organizátor dopravy nám říká, že do Kutaisi to jede ve čtyři a lístky si máme koupit v hale u okýnka.
Čiatura - To správné autobusové nádraží (foto Žanet) Učiníme tak a rázem máme více než půlhodinu volného času. Tak jdeme pojíst. Příležitostí by tu pár bylo. Zapíchneme to v nějakém místním bistru, kde si objednáváme naše první Chačapuri za 1,5 Lari (cca 15 Kč). Jako bonus vidíme do kuchyně, takže máme přímý přenos v tom, jak nám to vyrábí. Jinak Chačapuri je něco, co připomíná sýrový koláč. Je několik variant a ty se liší tvarem i složením.
Čiatura - Tradiční Chačapuri (foto Žanet) Poobědváme, a ještě se najde čas na čepované pivo vedle u okýnka. Poté jdeme na mašrutku. Samozřejmě, zase nevíme, která je ta naše, ale vidíme naháněče, jak na nás ukazuje řidiči, který se nás posléze ptá kam jedeme. Říkám Kutaisi, tak nastupovat. To ovšem ještě nevíme, že sedíme v maršutce do Tbilisi. Zachrání nás to, že tato maršutka je místenková a my sedíme někomu na místě. Tím pádem nám řidič zkontroluje jízdenky a oznamuje, že jede do Tbilisi, pak nám ukáže správnou mašrutku. Teď už sedíme v té správné, ale moc daleko nedojedeme, protože řidič si ještě musí jít pokecat, za kamarádem. Jak to vidí jeho šéf, tak po něm začne křičet a pak z toho vznikne dost hlasitá hádka. U nás už by se říkalo „už se perou“, ale v Gruzii jsme vypozorovali, že toto je běžný kolorit. V Kutaisi jsme byli cca za hodinu a půl. U nádraží jsme navštívili místní Interspar a pak se mašrutkou číslo jedna zavezli zpět k ubytování.
Kutaisi (foto Žanet)
Kutaisi - katedrála Bagrati (foto Žanet) Tam jsme, ale ještě nešli, protože Žanet chtěla navštívit místní dominantu katedrálu Bagrati. Cestou to vezmeme přes místní tržnici, kde ochutnáme místní specialitu Čurčcheli, což jsou na niti navlečené ořechy zalité v hroznové šťávě. Já si teda do této chvíle myslel, že je to čokoláda, ale byl jsem vyveden z omylu.
Kutaisi - Ochutnávka Čurčcheli na místním trhu (foto Žanet) Poté pokračujeme ke katedrále. Tam docházíme těsně před západem slunce, takže ji vidíme za světla i nasvícenou za tmy. Taky je odtud pěkný výhled na Kutaisi.
Kutaisi (foto Žanet)
Kutaisi a katedrála Bagrati (foto Žanet) Když už se setmí a jsme poblíž centra, tak by to chtělo nějakou tu večeři. Za mě je volba jasná, jdeme opět na Chinkali do El Depa. Obsluha tu byla dnes o dost pomalejší, ale jídlo bylo opět skvělé.
Kutaisi - Chinkali v El Depo(foto Žanet) A po skvělém jídle, ještě skvělý dezert jako včera v té stejné cukrárně.
Poté již dostatečně nasycení kráčíme zpět na hostel. Jenže noc ještě nekončí. Dnes pan domácí nespí, a tak nás pohostil svým vínem. Poté ještě přizval další hosty. A bujará zábava byla až do dvou do rána. Nicméně jsme se stihli seznámit s Australanem a dvěma Polkama. Tím už dnešní den končí a zítra plánujeme přesun do hor konkrétně do Mestie.
Užitečné odkazy:
Návod na cestu do Čiatury a na KatskhiCestopis o Kutaisi a jeho okolíČiatura a blog Romana Herdy
