Type Here to Get Search Results !

Gruzie 2 - Gori a Tbilisi

25.11.2019

Dnes nás čeká návštěva města Gori, rodiště asi nejznámějšího Gruzínce Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, známého hlavně jako Stalin. Mimo to navštívíme i nedaleké skalní město Uplistsikhe.
Ondra cestuje - Gruzie, Gori a Tbilisi
Uplistsikhe (foto Žanet)


Den 3. - Gori a Tbilisi

Budíček v sedm ráno nepotěší, ale je nezbytný, protože v devět nám jede vlak do Gori a my nevíme, jak dlouho nám bude trvat cesta na nádraží. Jízdenky jsem koupil elektronicky přes aplikaci Gruzínských železnic. Cena za osobu byla 8 Lari. V osm vyrážíme z hostelu na metro směr Náměstí nezávislosti. Žanet vysíláme k okýnku koupit nabíjecí kartičku a ní nabít tři jízdy, protože karta může být použita pro více osob. Nepočítám-li kreditní kartu, která je o sto procent nevýhodnější, tak toto je jediný způsob, jak si zakoupit jednotlivé jízdy. Cena za jednu jízdu je 50 Tetri tedy kolem 4 Kč. Trochu překvapující je skutečnost, že soupravy metra mají velmi podobné barevné schéma jako ty pražské.

Pražské nebo Tbilisské ? (foto Žanet)
Jedeme do stanice Station square. Bohužel vylezeme na špatném místě a pomocí GPS hledáme, jak se dostaneme k nádraží. Nádražní budova je veliká, jenže už moc neslouží prvotnímu účelu a je z ní spíš obchodní dům a veškeré nádražní služby jsou v ní spíše upozaděné. Proto nemůžeme ani pořádně najít kudy se jde na nástupiště, resp. problém byl i najít z kterého nástupiště nám to vlastně pojede.

Tbilisi - Hlavní nádraží (foto Žanet)


Ke správnému vlaku doslova přibíháme asi pět minut před odjezdem. Průvodčí už na nás mává a ukazuje prstem na papír, kde jsou napsané naše jména. Odkývneme si to a můžeme nastupovat.

Tbilisi - Hlavní nádraží (foto Žanet)

Ve vlaku (foto Žanet)


Cesta do Gori trvá hodinu a pět minut a na rozdíl od dálnice vede trať krásnou vyprahlou krajinou plnou kopců a zajímavé přírody, takže ani nevadí maximální naměřená rychlost vlaku 90 km/h.

Cestou do Gori přes sklo-špína filtr (foto Žanet)


Do Gori přijíždíme s pětiminutovým zpožděním. Při výstupu jsem si všiml, že nás tahá tzv. dvojička, což je lokomotiva složená ze dvou jednotek, používaná především pro tahání velmi těžkých nákladů nebo jízdu v kopcovitém terénu. Určitě není ekonomicky výhodná pro tahání tří osobních vagónů, ze kterých se skládal náš vlak.
Před nádražní budovou nás odchytí taxikář s neodolatelnou nabídkou odvozu do centra za 1 Lari na osobu. Nejdříve se ostýcháme, ale pak teda svolíme. Při cestě nám nabídne, že nás za 30 Lari hodí do Uplistsikhe. Po krátké poradě bereme, měníme směr a jedeme rovnou do skalního města, které jakožto místo bylo obýváno už od doby bronzové. Skalní město bylo založeno v 6. století př. n. l., a rozrostlo se na obchodní centrum na hedvábné stezce s asi pěti tisíci obyvateli. Pokusy o dobytí města byly neúspěšné až do 13. století, kdy se mongolskému chánovi Ögedejovi podařilo město dobýt a rozbořit. Prohlídka města nám zabere hodinu času.

Uplistsikhe (foto Žanet)


Po prohlídce se vracíme k taxíku a jedeme zpátky do Gori. Řidič nás veze rovnou ke Stalinovu muzeu, ale tam ještě nejdeme, protože je čas oběda. Ten jsme realizovali v podniku zvaném El Depo, což byla v Kutaisi známka kvality a ani zde jsme nebyli zklamáni. Dáváme si Ostri a ktomu ještě po pěti Chinkali.

Oběd (foto Žanet)


Více než dostatečně nasyceni se konečně vydáváme do muzea. 15 Lari za vstup je solidní turistické výpalné a rozhodně to muzeum za tu cenu nestálo. Podruhé už bych tam nešel. Víceméně je k vidění jen řada obrazů fotek a nějaké historické informace. Nic extra. Světlou výjimkou je venku zaparkovaný osobní Stalinův vagón.

Stalin za mlada (foto Žanet)

Gori - Stalinovo mozeum (foto Žanet)

Gori - Typ domů, ve kterém Stalin pobýval(foto Žanet)

Gori - Stalinův osobní železniční vagón (foto Žanet)


Dáme fotku před Stalinovou sochou a vydáváme se směrem ke středověké pevnosti, která se tyčí uprostřed města a je tak nepřehlédnutelnou dominantou. Opět je to takové nic moc, protože kromě zdí v pevnosti nic není.

Gori - Jasný důkaz že víno lze pěstovat i panelákovém bytě (foto Žanet)

Gori - Kostel Nanebevzetí Matky Boží (foto Žanet)

Gori - Pevnost (foto Žanet)


Pevností končíme naši prohlídku města a jdeme směr autobusové nádraží. Maršrutku do Tbilisi seženeme celkem snadno a za 4 Lari na osobu a ve čtyři hodiny se vezeme zpět do hlavního města. Celou cestu prospíme. Vyhozeni jsme u centrálního autobusového nádraží poblíž stanice metra Didube. To je ještě dál od našeho hostelu než samotné vlakové nádraží. Jenže na hostel se ještě nevracíme. Chtěli bychom se podívat na Tbilisské jezero. To znamená jet metrem ještě dále od centra do stanice Guramishvili a z něj jít dva kilometry do kopce pěšky.

Tbilisi - Didube (foto Žanet)

Tbilisské jezero (foto Žanet)


Na vrcholu kopce, kde už je jakžtakž vidět na jezero si všimneme kamenné stavby co hodně vzdálené připomíná anglický Stonehenge. Jedná se o monument zvaný Historie Gruzie. Kolosálnost se mu nezapře. Význam už je spekulativní, ale alespoň je z něj pěkný výhled na noční Tbilisi.

Tbilisi - Historie Gruzie (foto Žanet)


Po prohlídce se vracíme zpět na metro a jedeme na Náměstí nezávislosti. Místo do restaurace jdeme na večeři do nedalekého Carrefoure, kde jsou jídelní stoly a kde povečeříme čerstvě napečené pečivo, které jsme si zde kromě ostatních zásob nakoupili. Po improvizované večeři se nočním Tbilisi vracíme na hostel, kde den zakončujeme popíjením vína a Čači.



Užitečné odkazy:

Gruzínské železnice
Hostel Betlemi 25 Tbilisi

Post a Comment

0 Comments
* Please Don't Spam Here. All the Comments are Reviewed by Admin.

Below Post Ad



Add sense