4.8.2019 Rusko
Nyní se před námi nachází naše nejdelší cesta vlakem z Irkutsku do Vladivostoku
, která bude trvat krásné čtyři dny.
Černiševsk Zabajkalský - Jedna z mála delších zastávek Vstávat musíme brzy, protože vlak odjíždí v půl deváté. Jako zkušený ruský vlakový cestovatel dávám vařit vejce natvrdo, které se hodí jako příloha k instantnímu pyré, jenž budeme pojídat po celou dobu naší cesty. Nad Irkutskem se spustila pěkná průtrž mračen, které proměnila místní silnice v řeky a jezera. Ještě, že jsem měl sandály. Tohle se suchou nohou přejít nedalo. Taky bylo jasné, že česká média asi nebudou mít o čem psát, protože tohle muselo okolní požáry určitě uhasit.
Černiševsk Zabajkalský - Takový malý déšť na ruský způsob Sedáme do vlaku a dlouhá cesta může začít. Hned na úvod se Žanet podaří rozbít jeden ze záchodů, což pro čtyřdenní cestu docela naštve. Naštěstí ve vlaku jezdí údržbář, který ho druhý den opravil. Tuto radostnou zprávu oznámil ve vagónu slovy „soudruzi záchod funguje“. V tichostí jsme mu poděkoval ruským pokřikem „urá !“. Zpátky ale k prvnímu dni. Jakmile se vlak rozjede, přecházíme do hibernačního spacího režimu a díky toho nechtíc zaspávám stanici Sljudjanka, která je výjimečná tím, že je celá postavena z mramoru, jako pomní stavitelům Transsibiřské magistrály, kdy právě úsek podél bajkalského jezera byl stavebně nejnáročnější. Budím se až ve dvanáct na oběd, kdy se v samovaru zalévá první instantní polévka s instantním pyré a vajíčkem natvrdo. Po obědě se opět spalo a četlo. První větší zastávka na protažení byla až v půl páté ve městě Ulan Ude. Tyto dlouhé zastávky jsou nezbytné. Během nich se vagónu doplní voda, vyprázdní se toalety a taky se kontroluje stav podvozku. Kromě toho tyto dlouhé prostoje slouží k eliminaci případného zpoždění.
Ulan Ude - Pořádný macek v podobě tří článkové lokomotivy
Nádraží v Ulan Ude Tato zastávka byla dnes jediná. Po ní následuje příprava večeře opět v podání čínské polévky. Po večeři se dodíváme na „Svéráz ruského lovu“ a několik dílů „Stranger things“. S baterkou se musí šetřit, protože na naších podélných postelích zásuvky nejsou, ale jedna je u záchodu, kterou občas využíváme. Po filmové večeru provedeme improvizovanou hygienu a jdeme spát. Ve čtyři ráno zastavujeme v Čitě, kde se nám vymění spolucestující, kteří jedou do Chabarovsku.
Vlaková večeře
Vesnice někde na trase 5.8.2019 Rusko
Druhý den se za okny docela proměnil ráz krajiny. První veliká zastávka byla až v jednu odpoledne v Černiševsku Zabajkalském. Zde jsme poprvé narazili na bábušky, prodávající proviant v podobě sosinek, vareniků, vařených brambor a palačinek. Na zkoušku jsme si koupili palačinku, která byla plněná jahodami a džemem.
Černiševsk Zabajkalský
Černiševsk Zabajkalský - Zásobovací bábušky
Černiševsk Zabajkalský - Zásobovací kiosky Ti, co si třeba jídlo předem zapomněli nakoupit, tak smutnit nemusí. Vedle již zmíněných bábušek je možno jídlo obstarat v jídelním voze, anebo u prodavačky z restauračního vozu, která chodí s hotovým jídlem po vagónu vždy pravidelně během snídaně, oběda a večeře. Oběd opět čínská polévka a pyré s klobáskou, večeře čínská polévka a černý čaj plus dezert. Během dne samozřejmě upíjení z namíchaného vodko džusu. Filmový večer opět v podobě několika dílů Stranger things. Během cesty jsme taky vypozoroval nekonečné zástupy nákladních vlaků s trojčlánkovými lokomotivami. Je až neskutečné kolik materiálu se po této železnici přepravuje. V deset večer je kratší zastávka ve stanici Amazar. Tady se dávám do řeči s naším francouzským spolucestovatelem, který jede rovněž do Vladivostoku, a který od nás získal pracovní jméno František. Vedle toho, že pěkně kreslil nás nejvíce zaujaly jeho jizvy na zápěstí vedoucí po tepnách. Co pak si asi klučina udělal? Den zakončíme provizorní hygienou na toaletě a jdeme spát.
6.8.2019 Rusko
Třetí den na cestě se razantně proměnil ráz měst. Nejvíce jsem si zapamatoval město Pětrovskij Zavod. Jedinou kamennou budovou ve městě bylo nádraží se sochou Lenina. Zbytek budov byly dřevěnice a kolem žádná asfaltová cesta. První veliká zastávka byla v jednu hodinu v Bělogorsku. Tu se před nádražní budovou taky hrdě tyčila socha Lenina, která byla navíc pozlacená.
Bělogorsk Na oběd opět čínská polévka a pyré s klobáskou. Poslední větší zastávka pro nás před Vladivostokem byla v Oblučje. Večer dáme další díly Stranger things a jdeme spát naši poslední noc této cesty. V půl druhé ráno se v Chabarovsku obmění velké množství našich spolucestujících.
Oblučje 7.8.2019 Rusko
Ráno čtvrtý den už cítím, že začínám být poměrně mastný. V půl jedné máme ještě delší pauzu ve městě Ussurijsk.
Ussurijsk - naše poslední zastávka Je to neuvěřitelné 10 000 km po železnici je téměř za námi a naše dlouhá cesta se chýlí ke konci. Dopadá na nás stejný zármutek, jaký poznalo mnoho cestovatelů jedoucí po této železnici před námi. Je to zármutek z toho, že jsme už na úplném konci a nic více už nebude. Taky je neuvěřitelné, že tak dlouhou trať jsou Rusové schopni udržovat v tak kvalitním provozu schopném stavu. Kdo zažil v Čechách ne příliš vzácné hlášení staničního rozhlasu o zpoždění z důvodů technické závady na trati, tak ví, o čem mluvím.
Amurský záliv a známka toho, že Vladivostok už je blízko Přestože příjezd je až v půl třetí, tak čínskou polévku už nechci ani vidět a čekám na normální jídlo do Vladivostoku. Tam přijíždíme po čtyřech dnech cesty na minutu přesně. ČD styďte se.
Užitečné odkazy:
Stránky Ruských železnic
