A je to tady náš poslední den v Moskvě právě začíná. Ještě než nasedneme na naše letadlo domů, tak se znovu podíváme na Rudé náměstí a projdeme si známou ulici Arbat.
Moskva - Chrám Vasila Blaženého (foto Žanet)
Jestli chceme z Moskvy ještě něco vidět, tak musíme brzo vstávat. A to tak brzo, že většina hostelu ještě spí. Posnídáme zabalíme všechny věci. Batohy necháme uložené v hostelu a v devět už sedíme v metru ve směru na Rudé náměstí. Chtěli bychom ho totiž vidět nezastavěné, protože jak si z minula jistě pamatujete, když jsme zde byli před odjezdem do Kazaně, tak se zde konal národní den boxu a celé náměstí bylo zabrané a pohyb omezený. To jsme doufali, že dnes nenastane. Počasí přálo pěkným fotkám, jenže náměstí opět uzavřené. Stavěly se zde totiž tribuny a pódium pro nějaký koncert. Což znamenalo ještě větší omezení než minule. Takže z náměstí jsme viděli opět prd, alespoň jsme se probili přes zástupy Číňanů ke chrámu Vasila Blaženého. Bohužel slunce vycházelo za chrámem, takže v tuto denní dobu nešlo udělat ani pořádné fotky.
Moskva - Stanice metra Arbatskaja a nejmodernější jednotka Mk. 81-765/766/767
Moskva - Krasnaja ploščaď opjať ně rabotajet
Moskva - Děvočka a Chrám Vasila Blaženého
Času máme málo. A z původního plánu vyřazujeme opětovnou návštěvu Katedrály Krista spasitele a místo toho se vydáváme tmavomodrou linkou metra do stanice Arbatskaja, kde leží i stejnojmenná ulice, kterou chceme na závěr navštívit. Ulice Arbat se především vyznačuje množstvím prodejen se suvenýry, které potřebujeme ještě před odjezdem nakoupit. Kromě suvenýrů se to tady hemží i carevnami a plyšovými koňmi, kteří se z vás snaží vyloudit peníze na základě společné fotografie. Cestou na ulici Arbat potkáme taky jednu šílenou děvočku, která tady ve velkém krmí hejna holubů.
Moskva - Stanice metra Arbatskaja
Moskva - Holubí dům (foto Žanet)
Moskva - Ulice Arbat
Nakoupíme magnetky, ve značkové prodejně Aljonky čokolády a dojdeme na konec ulice, kde se tyčí další ze stalinistických mrakodrapů, ve kterém sídlí Ministerstvo zahraničních věcí.
Moskva - Značková prodejna čokoládovny Aljonka (foto Žanet)
Moskva - Budova Ministerstvo zahraničních věcí
Ve stanici Smolenskaja nasedáme na metro a jedeme zpátky na hostel vyzvednout si naše batohy. Poté se vracíme zpět na metro a jedeme směr Planěrnaja, která se nachází na konečné fialové linky a od které nám vyjíždí autobus na letiště Šerementěvovo. Před tím ale stihneme zabloudit na kruhové lince, kdy omylem sedneme na opačný směr. Do cíle bychom dojeli i tak, ale je to zbytečná ztráta času. Přestupujeme tedy na opačný směr a na druhé zastávce přestupujeme na fialovou linku, kterou jedeme až na konečnou. Zde využíváme toho, že stanice se nachází v obchodním domě, ve kterém hodláme utratit poslední hotovost za tekuté suvenýry. Jakmile úspěšně nakoupíme, tak už stepujeme na nástupišti a netrpělivě vyhlížíme autobus číslo 817. Ten dorazí asi za 10 minut. Cesta na letiště je nyní rychlejší a zabere asi jednu hodinu. U vstupu do letiště opět kontrola, a dokonce chce po mě ženská vidět i co mám v peněžence. Jelikož jedu domů tak nic. Při příchodů nás nepotěší jediné zobrazené zpoždění, které visí u našeho letadla. Chvíli čekáme na check-in a jelikož jsme ještě neobědvali, tak se nedříve plánujeme zbavit batohů na check-inu a pak se nasytit v místním KFC. Jenže trochu neočekávaně, jakmile vstoupíte do check-in procesu tak už z něj nevystoupíte. Protože ta pravá ruská úředničina začíná právě při opuštění země. Ještě před samotnou přepážkou check-inu, musíte dát zavazadlo pod scanner, kde každá plastová láhev v něm je podezřelá. Proč to netuším. Tip. rozhodně nedoporučuji si obalit kufr do folie. V případě, že v něm máte plastovou láhev, tak vás ho donutí otevřít. Jakmile projdete touto kontrolou, tak je vám jasné, že zpět do haly se nedostanete. Jdeme tedy rovnou na check-in, který trvá strašně dlouho. Po něm se jde rovnou na pasovou kontrolu. Ta byla poměrně rychlá. Za ní následuje bezpečnostní kontrola. Před ní si vzpomenu, že mám ještě v batohu prázdnou láhev od vodky, tak ji tam vyhazuji a mladí Rusové se mi při tom smějí. Za kontrolou už vás čekají jen Duty free shopy, plné předraženého zboží a Číňanů. Nicméně cesta sem nám trvala se všemi kontrolami přes hodinu. Pokud chcete nakoupit vodku na letišti doporučuji projít více obchodů. V jednom jsme totiž našli vodku za docela nízké ceny. Domů letíme s ČSA letadlem Smartwings. Čekání na zpožděný odlet si krátíme hledáním informace, v jakém letadle to totiž letíme. V té době totiž frčel problém s padajícími letadly typu Boeing 737 Max. Pro něj jsou typické rozdvojené winglety a tvar motoru. Motor jsme neviděli, ale rozdělené winglety ano. Trochu zavládla panika, že letíme právě tímto problémovým Boeingem. Vygooglil jsme, že rozdělené winglety mají i poslední verze Boeingu 737-800, čímž se vzniklá panika uklidnila. Do Prahy přilétáme s hodinovým zpožděním. Už je jisté, že nám ujede předposlední vlak do Boleslavi, což znamená, že doma budeme až v jednu ráno, což mě dost štve, v kontextu s tím, že jsme projeli půl světa bez jakéhokoliv zpoždění a krachne to opět až na české firmě. Alespoň mám čas skočit si do Billy koupit něco k jídlu, protože jsme celý den nejedli. ČD tentokrát jely na čas a v jednu ráno se tak ocitáme doma a mi nezbývá než se těšit na ranní budík do práce.
Rusko bylo pro mě dosti jiné, než jsem čekal. Spousta měst je na úrovni 21. století. Spoustu pak na úrovni středověku. Cestováni po železnici sice při těch vzdálenostech není tak rychlé jak letadlem, ale je pohodlné a levné. Celkově mám z této země dobrý pocit a určitě bych se zde chtěl ještě minimálně jednou vrátit. Kromě všeho mě nejvíce láka projet si Sibiř v zimě a zažít ji v těch obrovských mrazech.
