3.7.2017 USA
Dnes se na delší dobu rozloučíme s Oaklandem a vydáme se do San Jose, kde si musíme vyzvednout auto. Ze San Jose se vydáme na jih, abychom se dostali na legendární Higway 1 a prozkoumali pláže poblíž Monterey.Časový posun zapříčinil, že jsme všichni probuzení už ve 4 hodiny ráno. Já ještě polehávám, ale brácha se rozhodl, že se půjde projít po okolí. Načež, jak se vrátí už nedovoluje nikomu dále usnout.
Motel 6 - Z bráchovy ranní procházky po Oaklandu (foto Lukáš)
Motel 6 - Z bráchovy ranní procházky po Oaklandu (foto Lukáš)
Po nasnídaní se, zde ještě chvilku vysedáváme na wifi a poté se vydáme projít po okolí. Máme totiž čas, protože auto má být připravené k vyzvednutí až v jednu odpoledne a check-out v hotelu je do 12. Okolní ulice připomínají spíš skládku než obytné čtvrtí a kromě pár podivínů a černochů jsou ulice liduprázdné. Vracíme se na hotel ještě poleháváme, odpočíváme a kolem jedenácté hotel nadobro opouštíme a vyrážíme do San Jose. Původní plán je vyzkoušet moderních technologií pomocí služeb společnosti Uber. Přeci jen jsme v Californii nedaleko Silicon Valley, tedy v samém rodišti této firmy. Jenže. Volní řidiči jsou k dispozici až od dvanácti a aplikace vám neřekne, že máte v tabletu zablokovanou platbu kreditní kartou. Což zapříčinilo, že jsme hodinu zbytečně čekali. Takže změna plánu. Vezmeme to hezky postaru na evropský způsob jdeme na MHD. Na wifi u Burger Kingu si vygeneruji v google maps trasu a vydáváme se pěšky na Bart na stanici Coliseum. Dorazíme na stanici a při zkoumání tabulky na kolik, že to máme nabít lístek jsme překvapení, že za tak dlouhou trasu chtějí jen 3,95$. Když to srovnám se včerejšími pěti minutami za 6$, tak ta cena není zase tak hrozná. Jak Bart funguje. Od Oaklandu do Fremontu připomíná hodně německé S-Bahny, kdy několik linek jezdí v jednom směru na jedné kolejí a vevnitř to více připomíná vlak než metro. Každá stanice má turnikety, takže si před nimi musíte v automatu nabít lístek na potřebný obnos, který zjistíte z tabulky na něm přilepené. Poté projdete turniketem a jedete do cílové stanice, kde pro výstup z ní musíte projít opět turniketem. Pokud si v počáteční stanici nabijete méně peněz než je potřeba, tak v přepravní části každé stanice jsou vždy automaty, kde cílovou částku můžete doplatit.
My tedy nabíjíme na cestu do Fremontu, kde musíme přestoupit na autobus do San Jose. Cestou Bartem pozorujeme špínu místních čtvrtí a po půl hodině vystupujeme ve Fremontu. Při průchodu terminálem v nás sice panuje nejistota, jestli to stálo opravdu tak málo a zda projdeme. Stalo se, prošli jsme a teď je nutné najít stanoviště autobusu číslo 181 a zjistit jak se to tu vlastně platí. Stanoviště nacházíme rychle, dokonce tam i nějaký autobus stojí. U řidiče zjišťuji, jak to zde chodí s placením za jízdné a přestože má otevřeno ještě nás nechává čekat venku, protože má přestávku. Mezitím se nás nějaký černoch ptá odkud jsme a když řekneme, že z Evropy, tak odpoví, že Evropa je veliká a odkud přesně, když řekneme Czech republic odvětí aha Prag a začne bráchovi nabízet k prodeji trávu. Mezitím autobusákovi končí přestávka a můžeme nastupovat. Jízdné se platí tak, že před ním do automatu nastrkáte 4$ (jedeme expresním busem proto tak vysoká cena, zastávkové autobusy stojí polovinu) on na vás kývne, že fajn a bez jakéhokoliv lístku si jdete sednout. Autobus je to typicky americký známý z filmů. Vzadu sedadla do U a podél oken šňůry jejichž zatažením dáváte signál řidiči k zastavení. Zajímavostí je, že jste zde nabádáni ať se při výstupu zvednete ze sedadla až ve chvíli, kdy autobus zastaví, kdy máte od řidiče dostatečnou prodlevu abyste stihli vystoupit. Takže zde neplatí u nás obvykle štosování se před dveřmi již pět minut před zastavením.
Přestože jedeme až na konečnou (San Jose Diridon) pro jistotu na GPSce kontroluji trasu, zda jedeme přesně ať nás nezaveze někam kam nechceme. Z Fremontu do San Jose to jede přímo bez zastávek. Zastavovat začne až v San Jose samotném. Cestou zjišťujeme, že tady mají tramvaje a po chodnících se jim procházejí také dost zajímavé individua (např. bezdomovec zabalený ve spacáku, přestože venku bylo 40 °C) a jak tomu bylo ve všech městech co jsme viděli, tak krásné a opravené parky byly plné bezdomovců. To poznáte jednoduše podivně vypadající lidé, nákupní vozík plný kde čeho a v okruhu několika metrů odpadky, kde se jen podíváš. Jinak je centrum San Jose velice pěkně udržované a na to, že je pondělí odpoledne, i docela klidné město. Vystupujeme na konečné nedaleko hokejového stadionu San Jose Sharks a vydáváme se na kilometrovou pěší tůru k našemu autu.
Jelikož využíváme sdíleného auta a ne klasické půjčovny, tak nás čeká chvilka napětí, zda auto stojí na domluveném místě. Stojí. Z boxu připevněném na bočních dveřích po zadání hesla dolujeme klíče, zdokumentujeme stav, naložíme věci, do navigace zadáme nejbližší Walmart a náš round trip může oficiálně započít.
Ve Walmartu nakoupíme všechnu potřebnou výbavu ve formě dek, vody v kanystrech, pro mě žabky a jídlo na cestu. Extra balení tortil v tak výhodné ceně 2x, kilové burákové máslo, chleba a další drobnosti. Samozřejmě při tom prožíváme kulturní šok co se týče nakupování. Např. v každém Walmartu je u vchodu McDonald, nechcete-li chodit nechoďte a půjčte si elektrický vozík, ze kterého v sedě vše pohodlně nakoupíte. U pokladny vám vyskládané zboží uloží zpět do košíku a účet vám v úklonu pokladní předává jako zlaté roucho dvěma rukama (ale to jen v téhle prodejně). Nakoupeno máme, šokovaní jsme dostatečně můžeme se vrátit k autu. Vyjdeme před obchod do míst, kde jsme parkovali a nemůžeme najít naše auto. Kroužíme všude okolo a stále nic. Brácha jde hledat ještě dál a já jak tak stojím na tom místě, kde jsme přibližně parkovali, si všímám, že na zadku auta v naší barvě je napsáno Prius v tom je mi jasné, že stojíme celou dobu u něj jen nemá ten typický zadek co Priusy mají, ale je to combik, který zezadu vypadá úplně jinak. Tohle je jeden ze dvou případů, kdy nemůžeme najít auto. Před cestou ještě pojíme. Zjišťujeme, že ty tortily co jsme si koupili dvakrát v extra balení jsou pěkně hnusné. Najedeni se vydáváme na cestu směrem na jih k Santa Cruz a do Monterey. Projíždíme dálnicemi, které se kroutí jak u nás okresky, projíždíme obdělávanými poli až konečně dorazíme za Monterey, kde to stočíme k moři ke Carmelskému zálivu (Carmel bay). Původně jsme chtěli jet podél pobřeží až Cypres rock point, ale překvapila nás brána, kde se platilo za vjezd, a tak jsme se kousek vrátili a na chvíli zakotvili na pláži Carmel Sunset Beach. Bohužel byla zima a bylo to spíše na zimní bundu než na koupání.
Z Carmel Bay jsme měli pokračovat po Higway 1 až do Pismo beach, jenže po pár kilometrech na této cestě potkáváme cedule, silnice směrem na Lucia, San Simeon a Morro bay uzavřena. Tak co teď ? Dojedeme k prvnímu odpočívadlu, na Japonce (z okna auta) uděláme pár fotek pobřeží a zvažujeme co dále.
Nemilým faktem je, že z této cesty se nedá příliš kde odbočit. Proto se musíme vrátit na Salinas a k Pismo beach jet po dálnici 101, navíc v mapě co tam zapomněli před námi nějací Češi, zjišťujeme, že poblíž městečka Bradley je odpočívadlo, kde se rozhodneme, že přespíme. Takže se musíme vrátit do Monterey a napojit se na dálnici do msta Salinas. Po ní pokračujeme až do setmění, než se přiblížíme k Bredlay. Odpočívadlo ani vhodné místo k přespání zatím po několika sjetích z dálnice nenacházíme, ale u sjezdu do města Bradley je odstavná klidná plocha, kde zaparkujeme a první noc přespíme zde. Povečeříme, umyjeme si zuby, upravíme auto do spací úpravy a jdeme spát protože zítra nás čeká další zajímavý den. Budeme pokračovat do Pismo beach a Santa Barbary, doufajíc, že se konečně okoupeme v moři. Nakonec ovšem dojedeme až do LA a navštívíme slavný Hollywood.
Užitečné odkazy:
Stránky nadzemky BARTOficiální stránky sdílení aut Turo