28.9.2017 Kazachstán
V úplném prvopočátku mého plánovaní jsme dnešní den měli trávit u velkého Almatského jezera. Jenže tím, že doprava k němu je poměrně komplikovaná a od července roku 2017 se jedná o chráněnou zónu s omezeným přístupem (jezero slouží jako zdroj pitné vody pro Almaty), jsme plány lehce změnili, protože se mi do toho moc nechtělo. Druhým záložním plánem bylo vrátit se na Šimbulak a trávit den na něm, jenže po včerejšku už nemáme moc důvodů se vracet. Nakonec u vodky padlo finální rozhodnutí ,že si projdeme Almaty a u toho prozatím zůstáváme.
Almaty - Tržnice Barakholka Probouzíme se dost pozdě, někdy po desáté hodině. Jelikož dnes nikde nespěcháme a venku docela hustě prší, tak ještě poleháváme a surfujeme na internetu. Když odbude jedenáctá, řekneme si, že by bylo fajn jít udělat snídani. Máme nakoupeny ze včerejška vajíčka, takže dnešní menu bude kazašská vaječina. Na to že je po jedenácté, tak v kuchyni si připravuje docela dost lidí snídani. Během návratu ze snídaně procházím kolem turistické mapy, a uvědomuji si, že z Medeu je možné si udělat výšlap k vodopádu Gorelnik. Radim zkontroluje předpověď počasí, která říká, že ve 14:00 přestane pršet. V rychlosti tedy měníme plány, rychle se zabalíme na hory a vyrážíme. Při přezouvání se nám dá pár rad místní Kazach, který tvrdí, že z důvodů popadaných stromů a hustého deště ta cesta bude náročnější. Přesto se nenecháváme odradit a vyrážíme. Nejdříve metrem na Abay a pak na autobus číslo 12. Když vyjdeme z metra spustí se tak hustý liják, že hromadně usoudíme, že v tomto počasí to nemá smysl. Takže co teď. Ráno jsme si na wikitravelu nastudoval co dělat v Almaty a zaujala mě návštěva tržnice Barakholka. Chtěl bych totiž porovnat tuto tržnici s těmi na Ukrajině a v Moldavsku. Navíc tento výlet je Moniččina premiéra na východě, takže tržnici musí zažít. Vytahuji tablet s mapovou aplikací 2Gis a zjišťuji jak se na Barakholku dostaneme. Aplikace nejen že mi ukáže trasu, ale navíc mi ukáže i jakým autobusem se tam dostanu a v kolik mi ten nejbližší odjíždí. Číslo už si nepamatuji, ale zastávku má hned u metra Abay, takže nemusíme ani nikam chodit. Nastoupíme usadíme se a jízda může začít. Myslel jsem si, že když jsme zažil Mašrutku na Ukrajině, tak už mě nic šílenějšího nemůže potkat, ale omyl. Jak to popsat. Autobus jede velkou část cesty po třídě Abay, která je permanentně ucpaná, ale má vyhrazený pruh pro autobusy a trolejbusy. Problém ovšem je, že MHD je tady, tak hustá, že autobusy a trolejbusy jedou prakticky celou dobu v koloně, a tak jízda vypadá následovně. Autobus se prudce rozjede s ještě otevřenými dveřmi, které posléze zavře. Dojede k další zastávce, kde v lepším případě prudce zabrzdí, mezitím otevírá dveře, aby lidé mohli v rychlosti naskakovat. Průvodčí, který zde prodává jízdenky, vykoukne vyvolá jméno konečné stanice. To vše se seběhne během několika vteřin, kdy řidič už zase šlape na plyn a prudce se rozjíždí. Občas ho před ním brzdí nějaký autobus nebo trolejbus, tak se vtlačí do pruhu pro automobily, aby mohl ty pomalejší předjet. To byla ještě ta příjemnější varianta.V horším případě je zastávka ucpaná a tak autobus pomalu popojíždí s otevřenými dveřmi, kde lidé za jízdy naskakují a průvodčí vyskočí ven a volá na lidi ať si doběhnou sem, protože tam už se zastavovat nebude. Jinými slovy, kdo zde zaváhá, tak nejede, protože autobus se prudce rozjede, zavře dveře a pokračuje ve své divoké jízdě dále. Jednou jsme zažili případ, že než stačil jeden starší pán dojít ke dveřím, tak mu před nosem trolejbus zavřel a pokračoval dále. Prostě další dokonalý zážitek.
My pokračujeme prudkým rozjížděním se a bržděním dále přes město což trvá kolem třičtvrtě hodiny, než si začnu všímat, že už jsme u tržnice. Ovšem navigace mi ukazuje ještě několik zastávek do cíle. Je to tím, že tržnice je tak dlouhá (4 km), že je nutné se svézt autobusem. My dojedeme na samotný konec a zpátky půjdeme pěšky. Déšť mezitím ustal a dokonce na chvíli i vykoukly hory.
Almaty - Hory na nás na chvíli vykoukly
Almaty - Tržnice Barakholka
Almaty - Naproti tržnice už takové honosné domy, na které jsme byli zvyklí z Astany, nebyly Před začátkem prohlídky se ještě posilníme vařenou kukuřicí za 3 Kč u jedné z mnoha mobilních prodavaček a vydáváme se na nákupy.
Almaty - Tržnice Barakholka a Radim kupující kukuřici Tržnice je rozdělena do několika sekcí, kdy v té první se nachází oblečení a boty. Hned ze startu je mi nabízená stylová ušanka z pravé kožešiny, ale jakmile se dozvídám cenu, tak ztrácím zájem, ikdyž mi razantně zlevňují. Na této tržnici totiž předepsané ceny neplatí, protože je možné si zde cenu usmlouvat. Pokračujeme tedy dále. Chvíli procházíte kolem plátěných stánků, někdy ovšem vstoupíte do budovy připomínající moderní obchodní dům a někdy zase jdete zastřešenou tržnicí postavenou z přepravních kontejnerů.
Almaty - Tržnice Barakholka Nakoupíte zde opravdu vše od vařené kukuřice, přes stylové oblečení až po svatební šaty, korán a míchačku. Taky se zde nalézá poměrně rozsáhlá sekce zabývající se elektronikou. Co už zde tolik zastoupené není jsou suvenýry, ale nakonec i ty nalezneme. A tak po dvou a půl hodinách chůze opouštíme tržnici obtěžkání suvenýry a ponožkami z velbloudí srsti za 17 Kč.
Vyrážíme na autobus zpět do centra. U zastávky zahlédneme jeden s naším číslem, ale přesto, že jsme od něj ještě kus, tak když nás vidí, že na něj běžíme, tak na nás počká. Jinak je to klasická jízda brzda plyn, kdy několikrát se nastupuje i za jízdy a jednou dokonce zastaví i v automobilovém pruhu.
Almaty - Cesta z tržnice Barakholka do centra města Po hodině záživné jízdy vystupujeme u naší stanice metra a jdeme hledat místo, kde povečeříme. Prvně to zkoušíme v Kaganátoru, ale tam si většina nevybere, takže na druhý pokus zavítáme do kebab bistra, kde opět zbytek osazenstva nechce jíst, protože je zde málo bezmasých pokrmů, takže volba padá na jednu pěknou restauraci, kolem které jsme několikrát prošli a kde určitě dle slov Radima budou mít větší bezmasý výběr. Realita byla taková, že bezmasé jídlo zde měli jen jedno, ale už jsme usazení, a tak zde zůstáváme. Obsluha je z nás očividně vyjevená, protože po objednávce, k nám vrchní z ničeho nic přijde a ptá se nás odkud jsme, pak zase vysmátá odchází. Radim s Monikou si dali to jediné bezmasé jídlo co tady měli a já jsem dal na doporučení a objednal jsem si místní tradiční specialitu, skládající se z hromady masa brambor, které společně ležely na moučné placce, která byla navíc zalitá šťávou z masa.
Almaty - Údajně tradiční Kazašské jídlo jídlo Porce to byla obrovská, tak že by se z toho dva lidi pohodlně najedli a i já jsme s ní měl docela problém. Co jsme věděl určitě, že mi na zaplacení dnes nebude stačit hotovost (resp. už jsme měl jen tolik abych nemusel měnit) a tak jsem raději platím kartou. Cena za tuto solidní masitou porci byla 4500 Tenge což je cca 320 Kč. K tomu byl ještě pro všechny košík chleba zdarma. Při placení nám dali zdarma bonbony a u východu ještě místní pečené perníčky. Obědo večeří den nekončíme a vydáváme se za pološera třídou Abay směrem k jezeru Sajran (mnou překřtěnou na Sajrajt, ale o tom až později), kde se nachází i stejnojmenná stanice Metra, které nyní nevyužíváme. Je dopravní špička, takže jsme svědky velmi zajímavých dopravních situací na křižovatkách, kdy nejvtipnější byla asi situace na fotce níže.
Almaty - Zajímavá dopravní situace
Almaty - Večerní dopravní špička Přestože na mapě vypadá jezero obrovsky, tak díky parku kolem něj a přítmí ho není z třídy Abay vůbec vidět. Jelikož už je docela tma a přilehlý park vypadá opravdu strašidelně, tak se tam neodvažujeme a zkoušíme dojít podél silnice na druhou stranu k přehradě. Jenže po půlhodině to vzdáváme, protože podle mapy nejsme ještě ani v půlce cesty a tak se otáčíme zpět. Tu narazíme na nějakou místní zábavu, kde jsou jen samí důchodci ale kde to pořádně žije (takové divoké otočky co tam některé ženy z fleku stříhaly jsem nikdy na zábavě s o odst mladším osazenstvem neviděl). Radim s Monikou se rozhodnou jít na chvíli dovnitř a já protože se necítím patřičně oblečen (jsem oblečen na hory a ne do města), tak se vracím metrem na hostel. Po asi hodině dorazí i oni dva a Radim se ještě vydává na noční obchůzku nočních klubů, na kterou ho nenásledujeme a jdeme spát. Zítra nás čeká poslední den v Almatě a posléze přesun zpět nočním vlakem do Astany.
Užitečné odkazy:
Průvodce Almaty na Wikitravel
