27.9.2017 Kazachstán
Píše se čtvrtek 28.9.2017 a nás čeká zlatý hřeb našeho putování po Kazachstánu a to návštěva pohoří Ťan-Šan. Konkrétně oblasti zvané Šimbulak, kde se rozprostírá i stejnojmenný lyžařský areál.
Pohoří Ťan-Šan - pohled na vrchol Amangelby Dostat se na hory z Almaty je velice jednoduché. Ke stanici lanovky u rychlobruslařského stadionu Medeu, zajíždí za 150 Tenge (10 Kč) městský autobus číslo 12, který vyjíždí od hotelu Kazachstan. Ten se nachází poblíž stanice metra Abay. Autobus má dvacetiminutový interval, takže jezdí poměrně často. My tedy vstáváme kolem osmé hodiny. Nasnídáme se, zbalíme vše potřebné a vyrážíme na metro. Autobus nám ujíždí před nosem, takže nám nezbývá než čekat na další. Asi po deseti minutách se, ale autobus číslo 12 zjeví. Řidič zaparkuje na zastávce, zajde si zakouřit a my se s ostatními mezitím usadíme. Nicméně nikde nevidíme průvodčího, co by nám prodal jízdenky, a tak se jde Radim zeptat řidiče, jak se tu platí. Stejně jako v Astaně, kde průvodčí vybírá peníze. Zde je jen nepatrný rozdíl v tom, že místní zde hojně využívají předplacených čipových karet, se kterou by měla jízda stát jen 80 Tenge místo 150, které zaplatíme my. Autobus se poměrně zaplní a vydá se na cestu. Týpek, vizáží připomínající Saláfistu, začne opět bez jakéhokoliv označení vybírat peníze, za které nedává ani jízdenky. Je to tedy opět hodně o důvěře o čemž svědčí i fakt, že se každého ptá jestli zaplatil, ale nikoho nekontroluje. Jinými slovy se očekává, že nově přistoupí vší se dobrovolně přihlásí a zaplatí. Což se tak i děje. Na rozdíl od Astany zde má průvodčí ještě jednu funkci. Při každé zastávce vykoukne či vyskočí z autobusu a vyvolává jméno konečné stanice. My mezitím dojíždíme na místo. Ovšem nevystupujeme u stanice lanovky, ale jedeme až na konečnou, abychom si prohlédli místní rychlobruslařský stadion, který je volně přístupný.
Medeu - Rychlobrulařský stadión Zde od stadionu je možnost se levněji dostat na konečnou první lanovky ve ski resortu Šimbulak. Je zde totiž možnost si zakoupit na pokladně lístek za 300 Tenge na Mašrutku, která vás tam zaveze (jedna cesta lanovkou stála 1500 Tenge). Této možnosti využíváme a serpentýnovitou cestou se necháme vyvézt k Šimbulaku.
Ski resort Šimbulak
Šimbulak - prostřední lanovka na vrchol Zde si za 3500 Tenge (cca. 245 Kč) zakupujeme zpáteční lístek na další dvě lanovky, které nás vyvezou až na nejvyšší dostupný bod 3250 m.n.m. Bohužel skla v kabinkách lanovky jsou dost špinavá a poškrábaná, takže se z lanovky nedá moc fotit a další fotky tak děláme až v mezistanici.
Šimbulak - Výhled z horní stanice prostřední lanovky na smogem zahalenou Almaty
Šimbulak - Horní stanice prostřední lanovky
Šimbulak - Poslední z lanovek Pak pokračujeme poslední lanovkou až do výšky 3250 m.n.m.
Tak tohle jako první patříte, když vystoupíte na horní stanici poslední lanovky Jeden zajímavý poznatek pro Čechy. Pro zpáteční cestu není ani na jedné z obou lanovek terminál, takže nejste nijak kontrolování, zda máte platný lístek a teoreticky vám stačí jen jednosměrná jízdenka. My to ovšem nevěděli a měli jsme poctivě zakoupenou jízdenku zpáteční. Na konečné poslední lanovky se moc veliké zázemí kromě dvou barů nenachází, zato zde naleznete krásné výhledy a velmi řídký vzduch. Což v praxi znamená, že jakékoliv stoupání po sto metrech přerušujete pauzou na vydýchání se, a tak je zde jakýkoliv přesun velice náročný a zdlouhavý. My se nejdříve vydáváme prozkoumat oblast kolem Školniku a Abaji (cestou od Šimbulačky), kde toho moc neujdeme, ale jdeme to hodinu.
Jsou dvě hodiny a nastává otázka co teď. Nejvyšší lanovka končí v 16:30 a je zde možnost výstupu na 3450 metrů vysoký vrchol Šimbulačka. Což je docela nic,ale při stometrových přestávkách nevíme zda to stihneme. Nakonec to riskneme a na vrchol se vydáme.
Šimbulak - Výhled na Almaty
Šimbulačka 3450 m.n.m. Trasa nemá více než kilometr, přesto ji lezeme hodinu a to ještě ztratíme v půlce Moniku, která to vzdává a rozhodne se na nás tady počkat. Takže na vrchol Šimbulačky jsem vylezl jen s Radimem.
Výhledy z výstupu na Šimbulačku
Výstup na Šimbulačku
Výhled ze Šimbulačky Jsou tři hodiny, což se nám zdá ještě jako dost času, a tak se rozhodneme zdolat ještě hřebenovkou protější vrchol, pod který se dostaneme za 20 minut, dáme vrcholový přípitek a vracíme se zpět za Monikou a na lanovku.
Šimbulak - Hřebenovka ze Šimbulačky
Šimbulak - Výstup na protější vrchol ze Šimbulačky
Šimbulak - Vrcholovka na nejvyšším místě co jsme vylezli
Šimbulak - Pohoří Ťan-Šan
Šimbulak - Návrat ke stanici lanovky Cesta dolů trvá o dost méně než na horu a tak v bufetu u stanice lanovky jsme za 20 minut. Zde jelikož máme dost času se necháme ukecat k čaji z místních bylinek a vody ze samovaru za 100 Kč (řádná vysokohorská přirážka.)
Šimbulak - Horský bufet se samovarem Poté se vracíme lanovkami zpět až do skiresortu Šimbulak. Z něj pak zase pokračujeme Mašrutkou zpět na Medeu, kde si musíme počkat na autobus číslo 12.
Výhled z Mašrutky při cestě dolů
Výhled na Medeu při cestě dolů
Medeu - Rychlobruslařský stadion Jak tak na něj čekáme projede kolem nás kolona naleštěných Bentley, ze které se vyklube kazašská svatba.
Medeu - Kazašská svatba Nicméně autobus je přistaven, nasedáme a vracíme se zpět do Almaty. Tentokrát jsem od průvodčí obdržel i jízdenku, ve formě útržku prázdného papíru z papírového svitku.
Medeu - Almaty - Jízdné na Kazašský způsob Z autobusu cestou na metro v podchodu vyzkoušíme u bábušky za 10 Kč „Samsu“ což je šáteček z listového těsta plňeného buďto sýrem, masem nebo ingrediencí, kterou jsme nerozluštili. Tato pochutina je zde asi hodně oblíbená, protože jsem zde často viděl lidí, jak nesou plný sáček těchto šátečků. Metrem jedeme na naši stanici Alatau, kde se cestou stavíme na večeři do našeho nákupního centra Globus a rovnou zde i nakoupíme další vodku a snídani. Poté už se vracíme na hostel a celkem unavení usínáme. Zítra nás po řadě změn čeká návštěva tržiště Barakholka a dalšího kousku Almaty.
Užitečné odkazy:
Průvodce Almaty a Šimbulaku na Wikitravel
