Poslední den na Ukrajině bude ve znamení návštěvy Mukačeva. Odpoledne se pak vrátíme do Užhorodu a večer se budeme vracet zpět do ČR, kdy odjezd z Užhorodu se stane trochu dramatičtější než obvykle.
Ranní Mukačevo
Budíček asi v půl šesté není dneska moc příjemný. Tekuté kapky na spaní moc nezabraly a noc ve vyhřátém vagónu tomu nejdokonalejšímu spánku moc nepřála. V šest ráno se loučíme s Pavlem a vystupujeme v Mukačevu. Když vystupuji u východu kolem teploměru, tak se dovídám, že uvnitř je nyní příjemných 36 °C :D. Jsme v Mukačevu, jenže co tady teď budeme dělat, když město ožívá až v osm. Ospalými a prázdnými uličkami se tedy vydáváme do centra, kde uvidíme co dále.
Ranní Mukačevo
Nakonec se usadíme v parku u Rakoziho paláce poblíž centra, kde posnídáme a chvíli i posedíme. Pak zde jen tak vysedáváme. Po hodince nic nedělání si jdeme prohlédnout centrum a pak si jdeme lehnout na nábřeží u řeky Latoricy, kde tak na 2 hodiny usneme.
Mukačevo - Park u Rakoziho paláce
Mukačevo - Rakoziho palác
Mukačevo - Náměstí Cyrila a Metoděje
Mukačevo - Socha kominíka na náměstí Cyrila a Metoděje
Mukačevo - Cyril a Metoděj na náměstí Cyrila a Metoděje
Mukačevo - Radnice
Mukačevo - Řeka Latorica
Když dospíme náročnou noc, tak beru Žanet na prohlídku místní tržnice, kde opět nesmí chybět vystavené masné produkty.
Mukačevo - V pozadí prodej masa na místní tržnici
Po prohlídce si chceme zajít na oběd do místní jídelny, ale k mému nemilému překvapení je jídelna zavřená, protože je v rekonstrukci. Tím pádem nám nezbývá nic jiného než se vydat na autobusové nádraží a vrátit se do Užhorodu.
Mukačevo - Autobusové nádraží
Tady se nám stane minela, kdy si spleteme nástupiště a vlezeme do špatné mašrutky. Naštěstí mě napadlo se ještě jednou zkontrolovat, zda jsme správně a napravit tak svůj omyl a dojít před správnou mašrutku. Ta nás následně odveze do Užhorodu.
Mukačevo - Mašrutka čekající na odjezd do Užhorodu
Nejdříve jdeme do jídelny u autobusového nádraží na oběd. Ceny tu jsou velmi nízké (boršč + řízek s bramborem za 67 Kč), ale objednává se u pultu a obsluha docela vázne. Přesto se zatím jedná o nejlevnější jídelnu v Užhorodě, co jsem zatím našel. Po obědě už pamětihodnosti jdeme rovnou k pěší lávce u Korza, kde si sedneme na zahrádku a jen tak u piva relaxujeme. Po třech pivech a nějaké době se přesouváme na brzkou večeři do Chilli Pizzy, kde si objednáváme jako minule chilli pizzu a dvě piva. Jakmile jsem najezení k prasknutí tak jdeme na mašrutku, kterou jedeme k obchodnímu domu Ukrajina. Ve Vopacích nakoupíme vodku vína a další suvenýry do ČR a vydáváme se na autobusové nádraží k našemu autobusu Leo Express. Po zkušenostech z Velikonoc spěchám ať jsme tam před příjezdem, abychom seděli na svých místech. To se nám podaří, ale i tak nebude dnešní jízda bez komplikací. Na místním nádraží lze koupit jízdenky na tento spoj. Jenomže dnes jich asi prodali více než je kapacita a ty, na které nevyšlo, odmítla stewardka pustit do autobusu. Strhla se hádka, která vedla až k zavolání policie, aby danou situaci vyřešila. Sice nevím, co vyřešili, ale po hodině stání začal autobus couvat a připravoval se vyjet. Jenže, když přijel k závoře, tak nebyl propuštěn, protože ti na které se nedostalo stále dožadovali toho, aby mohli jet taky a personál nádraží odmítal pustit autobus dále dokud se situace nevyřeší. Tu začali, někteří Česko-Slovenští turisti propadat panice a začali vyzývat ostatní ať volají na ambasádu, že nás odsud určitě nepustí. Prosím vás, když sedíte v autobuse a máte dokonce, kde sedět a neumíte se přenést přes takovou drobnost jako je blokace autobusu a podobné zážitky, tak jeďte raději do Chorvatska a ušetřete sebe i ostatních dramatických výjevů v situaci, ve které o nic nešlo a která je tak trochu standartní. Opět byla přivolána policie a opět to vypadalo, že nic nevyřeší. Nakonec se situace vyřešila tak, že oni zbylí pasažéři jeli na stojáka a my se tak mohli s dvouhodinovým zpožděním vydat na cestu. Tím že kontrola na hranicích byla velmi krátká, tak jsme s rezervou stihli i přípojný vlak, přestože zase začali někteří plašit, že vlak už nám ujel, aniž by si uvědomili, že na Ukrajině je o hodinu víc. Při čekání na vlak jsme se seznámili s jedním z těch, co se původně nedostali do autobusu. Ten nám vyprávěl, jak pravidelně a několikrát ročně jezdí do Oděsy a jak je to tam super. Během vyprávění přeléval propašovanou vodku z petky zpět do prázdné originální láhve. Jediné, co jsme nezjistili, je, odkud byl, protože mluvil slovensky jel do Česka a nebyl ani Slovák ani Ukrajinec. Nasedáme do vlaku, který vyjíždí na čas a hned usínám. Odér ze mě musí být po včerejší sauně ve vlaku a dvoudenní absenci sprchy docela solidní, ale nikdo si na hlas nestěžoval, proto jsem se mohl v klidu probudit před Bohumínem, vystoupit v Ostravě a tím úspěšně zakončit další putování po Ukrajině.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet/Darkmoond.
