11.8.2017 Ukrajina
Dnešní den je poslední, který trávíme v Kyjevě. Na programu máme poslední body ze seznamu od Žanet, jako jsou Besarabskyj rynek či Marijinskyj palác. V podvečer se pak nočním vlakem budeme vracet zpět na Zakarpatí, ovšem tentokráte ne až do Užhorodu, ale pouze do Mukačeva, kde máme v plánu ještě krátkou prohlídku města.
Kyjev - Marijinskyj palác Ráno probíhá v poklidu. Na seznamu sice máme ještě několik bodů, ale zase jich není tolik, abychom se museli nějak extra hnát. Z toho důvodu hostel definitivně opouštíme až v 11. Prvně je potřeba si zanést věci do úschovny na hlavní nádraží.
Jakmile se zbavíme těžkých batohů, tak jdeme na metro a jedeme do přestupní stanice „Teatralna“, kde přestupní zastávka zelené linky s názvem „Zoloti Vorota“ má velmi povedený interiér.
Kyjev - Interiér stanice metra Zoloti Vorota Zelenou linkou jedeme so stanice „Palác sportu“, která se nachází u fotbalového stadionu s názvem „Národní sportovní komplex Olimpijskyj“. Tento stadión je domovem slavného fotbalového klubu Dynamo Kyjev. Kromě stadionu je tady i poměrně moderní zástavba.
Kyjev - Národní sportovní komplex Olimpijskyj
Kyjev - Interiér stanice metra Zoloti Vorota Od stadionu jdeme uličkami města až k tržnici „Besarabskij rynek“, kterou si posléze procházíme. Venku je hodně pře 30 °C, a tak zde nesmí chybět volně vystavené maso bez jakéhokoliv chladícího zařízení. Jinak je to typická tržnice, jakých jsou po Ukrajině stovky.
Kyjev - Čerstvé maso přímo z pultu (venkovní teplota přes 30°C) (foto Žanet)
Kyjev - Besarabskij rynek (foto Žanet) Od tržnice se vydáváme směrem k Domu s chimérami. Jenže jakmile dojdeme na začátek Bankové ulice, tak vidíme střežené zátarasy, přes které nás určitě nepustí. Tu se rozhodujeme to obejít postranními ulicemi a zkusit to z druhé strany. Jenže i tam je policejní kontrola a zátarasy. Takže z domu s chimérami nic nebude. Později se Žanet dočetla, že tento zajímavý secesní dům je od roku 2005 sídlem Ukrajinského prezidenta. Z toho důvodů je tato budova běžně nepřístupná. My tedy škrtáme Dům s chimérami ze seznamu a pokračujeme k nedalekému Marijinskému paláci přezdívanému taky „Prezidentský palác“. Přezdívá se mu takto proto, že tento barokní zámek, postavený na přání Alžběty první dcery Petra I., slouží jako rezidence Ukrajinského prezidenta a probíhají zde všechny oficiální akce, vrcholové schůzky, recepce a setkání na nejvyšších úrovních. Přestože se zdá, že je toto sídlo důležité a přes množství hlídkujících prezidentů, je možné se poblíž volně pohybovat a fotit.
Kyjev - Cestou k Marijinskému paláci
Kyjev - Marijinskyj palác Čas odjezdu se začíná pomalu blížit, tak je potřeba vrátit se ke kostelu svatého Ondřeje a nakoupit domů suvenýry. Tedy vydejme se na cestu. Ta nás vede parkem až dojdeme asi k původnímu stadionu Dynama Kyjev, který je nyní pojmenován po slavném fotbalovém trenérovi Valeriji Lobanovskému, který tady má i zajímavou sochu. Gooole maps informuje, že se zde nachází i muzeum Dynama Kyjev, ale to jsme si na místě nijak neověřovali.
Kyjev - Stadion Valerije Lobanovského
Kyjev - Socha Valerije Lobanovského Kolem Michajlského monastyru a budovy ministerstva zahraničí docházíme ke kostelu svatého Onřeje na Andriijivkij uviz a začínáme si procházet místní stánky se suvenýry. Platí zde pravidlo, že čím níže touto ulicí jdete tím levnější jsou suvenýry. Tuto zkušenost jsme získali proto, že jsme něco hledali a nemohli jsme to najít. Díky toho jsme prošli snad všechny stánky na této ulici. Jak již jsem psal dříve. Dá se tady sehnat úplně všechno. Já zde například zakoupil stylovou ušanku za 200 UAH (necelých 200 Kč), Žanet si zde koupila čelenku s květy za necelých 60 Kč, kde za podobnou čelenku zaplatila její kamarádka v česku kolem 1000 Kč. Když k tomu zakoupila ještě stylové ukrajinské náušnice, tak bábuška z jednoho stánku poté co ji s tím vším spatřila radostně vykřikla „Krasivaja děvočka“ :D.
Kyjev - Chrám svatého Ondřeje
Obtěžkání všemi těmi suvenýry jdeme na metro. Naši poslední zastávkou v Kyjevě je Hydropark. Jenže času je tak málo, že jsme si zde stihli namočit akorát nohy a udělat pár fotek.
Teď už se musíme rychle vrátit na metro a jet na hlavní nádraží. Tam si rychle zajít do Puzaté chaty na oběd a poté se rozdělit a zajistit zásoby na cestu. Žanet běží pro kebaby a já do nedalekého supermarketu pro jídlo, vodku a poslední dva kousky toho dobrého Kagoru, co jsme zde včera objevili. Po šťastném shledání si jdeme pro batohy a poté rychlým tempem míříme na nástupiště a do vlaku. V něm je opět příjemných 40 °C. Cestou se seznamujeme s rodinou jistého Pavla, který se svou ženou a synem Dimitrijem, na kterého celou dobu dle nás volali Děvočka, ale nakonec jsme usoudili že mu říkají Dimočka, jeli za rodinou na Zakarpatí. A jak jsme se s nimi seznámili. Dymočka byl asi tříletý kluk, který si hrál s autíčkem, když tu na jednou vlak cukl a on se praštil o stolek do hlavy a začal brečet. Tu se vynořila Žanet s teorií, že když dáte dítěti bonbón, tak přestane brečet. Ten jsme s sebou měli, tak mu jeden dala a najednou byl klid. Díky tomu se s námi dal lámanou angličtinou Pavel do řeči a začala dlouhá konverzace až do noci, během které jsme se dozvěděli, že žijí v Kyjevě, ale jsou ze Zakarpatí, kde jedou navštívit rodiny. Že Pavel je řidič mašrutky a že pracuje 16 hodin denně 6 dní v týdnu atd. Někde před stanicí, jejíž jméno si už nepamatuji, se od Pavla dozvíme, že tam bude stát vlak delší dobu a že je možno si od místních něco zakoupit. A skutečně tomu tak bylo. Po vystoupení jsme se ocitli na nástupišti, které se proměnilo v tržnici. Bylo zde možné nakoupit nanuky chlazené pivo, produkty místních zahrádek a spoustu dalšího. Hlavně zde byl, ale příjemnější vzduch než v přehřátém vlaku.
Zastavka při cestě do Mukačeva (foto Žanet) Potom ještě diskutujeme s Pavlem a kolem desáté večerní jdeme spát, abychom se ráno čerství probudili v Mukačevu.
Užitečné odkazy:
Stránky Ukrajinských železnicDům s chimérami
