10.8.2017 Ukrajina
Druhý den v Kyjevě se měl původně odehrávat v areálu Janukovyčovy vily. Jenže ne úplně dobrá připravenost způsobila, že jsme nakonec skončili u Kyjevského moře poblíž Vyšhorod.
Kyjevské moře u Vyšhorodu Vstáváme kolem osmé, posnídáme, sbalíme se a vydáme se na cestu. Jelikož to vypadá, že v Kyjevě bude další tropický den, tak rezignuji na své stále rozedřené nohy, kvůli kterých jsem chodil jen v botách a jdu v sandálech s tím rizikem, že budu trpět. Pro jistotu se ještě cestou zastavujeme v jedné z mnoha lékáren, kde si koupím náplasti s polštářkem. Jestli si myslíte, že má ruština je tak dobrá, že si dokážu v lékárně naprosto s přehledem koupit náplast s polštářkem, tak se nenechte zmást, neboť situaci řeší slovník na mobilu, kde se nám zobrazí všechny varianty slova náplast v ruštině a v ukrajinštině. Takto připravený mobil dáme lékárnici před obličej, ať si z toho to správné vybere. Ta samozřejmě začne číst jako první „ná-plast ?“. Pak pochopí a prodává mi 5 kusů náplasti po 5 UAH za kus. Oblepím nohy a můžeme pokračovat na metro. Popojedeme do stanice Chresčatyk, kde přestoupíme na linku směr Gerojiv Dnipra. Kupodivu nás dnes neženou přes ten dlouhý spojovací tunel, ale mají otevřený jen ten kratší v obou směrech. Touto linkou dojedeme až na konečnou. Tady se to od loňska změnilo a místo tržnice zapuštěné uprostřed kruhového objezdu se staví několikapatrová budova. Dojdeme na autobusové stanoviště a hledáme mašrutku s nápisem Mežihirja, kterou zatím nikde nevidíme, ale tím že vypadáme jako turisti, se nás hned ujme jeden Ukrajinec, který nám tam nabízí odvoz za 50 UAH, což odmítám, protože běžná mašrutka nás tam loni odvezla za 8 UAH. Hledáme tedy dál, chvíli čekáme na zastávce, kde stála loni, ale stále nic. Jen tady neustále zastavuje autobus do Vyšhorodu. Po nějaké době se jdeme doptat na tržiště odkud to jezdí, jenže babky nás odkázaly na toho Ukrajince, se kterým jsem původně odmítnul jet. Rezignuji tedy a jdeme zpět se nechat odvézt za 50 UAH. Jenže už tam stojí jen prázdná dodávka, je skoro 12 hodin a než by se naplnila, tak kdoví v kolik bychom vyjeli. Zapínám tedy tablet s mapou a zjišťuji plán B. Dívám se, kam že to vlastně jezdí každých 15 minut ten autobus z prvního stanoviště. Zjišťuji, že od Vyšhorodu by se dalo k Janukovyčově vile dojít, ale je to ta na hodinu chůze. Možná tam ale natrefíme na mašrutku co tam pojede. Rozhodujeme se tedy, že do toho půjdeme. Sedáme na autobus a jedeme. Vystupujeme v centru, kde žádnou mašrutku nevidíme, tak se vydáváme pěšky směr vila. Všímám si, že Žanet dnes není nějak ve formě a že ji to horko dneska nedělá moc dobře. Z toho důvodu u křižovatky po domluvě děláme rozhodnutí, že se zajdeme podívat na nedaleké Kyjevské moře. A když bude kde, že se i vykoupeme. Po 10 minutách chůze dorážíme na místo.
Kyjevské moře u Vyšhorodu Jdeme promenádou podél břehu. Všude je pusto a prázdno. Oprýskanost a špína dává tušit, že nejlepší léta to tady má už dávno za sebou. Navíc barva vody u břehu má dosti radioaktivní odstín. Nicméně cestou potkáváme pár barů, které jsou ještě zavřené, nebo se právě otevírají.
Kyjevské moře u Vyšhorodu (foto Žanet) Dojdeme až k plážovému resortu „Tjuleň“ a po betonovém výstupku se jdeme podívat na pláž, která byla pokrytá něčím zeleným, co vypadalo fakt odpudivě a rozhodně bych poblíž toho do vody nevlezl. Místním to ale očividně nevadilo a vesele se koupali.
Resort Tjuleň u Kyjevského moře (foto Žanet)
Krásná romantická pláž u Kyjevského moře Od Tjuleně se vydáváme zpět do města. Cestou si na promenádě dáme vychlazený kvas a poté už bez zastavení pokračujeme až do centra na autobus. U zastávky autobusu je nákupní centrum s potravinami, kde nakoupíme pití a svačinu, projdeme si centrum města a nejbližším autobusem se vracíme zpět do Kyjeva.
Vyšhorod (foto Žanet) Cestou na metro si udělám pár fotek sídliště a poté sedáme na metro a jedeme Kontraktova Plošča, odkud půjdeme pěšky ke kostelu sv. Ondřeje, který je na seznamu Žanet.
Kyjev - Sídliště Gerojiv Dnipra Když vyjdeme ze stanice, tak mi navigace hlásí, že jsme u stanice Tarasa Ševčenka, tedy dříve než jsme měli a budeme si muset udělat trochu delší procházku centrem.
Kyjev (foto Žanet) Nakonec úspěšně dorazíme k ulici Andrijivskyj uzviz, vedoucí do kopce ke kostelu. Tato ulice zajímavá tím, že se zde nachází velké množství pouličních stánku se suvenýry a koupíte i takové speciality jako je vojenská ušanka, nebo čepice německé SS a podobné zajímavosti. Dnes ještě nic nekupujeme, zítra se sem vrátíme, takže si stánky jen projdeme až dorazíme konečně ke kostelu sv. Onřeje, který je v rekonstrukci, takže se nedá jít dovnitř.
Kyjev - Andrijivskyj uzviz
Kyjev - Chrám svatého Ondřeje
Od kostela pokračujeme kolem ministerstva zahraničí na Michajlivké náměstí k Michalskému monastyru.
Kyjev - Budova ministerstva zahraničí
Kyjev - Michalský monastyr Tentokrát je klášter otevřen a je možnost jít se podívat dovnitř kostela. Tomu samozřejmě Žanet se svým novým šátkem neodolá.
Kyjev - Michalský monastyr(foto Žanet) Od kláštera scházíme opět na Majdan Nezaležnoszi, kde tentokrát ještě nejdeme na metro, ale vydáváme se k Oblouku přátelství, u něhož se nachází i vyhlídka na město. Odtud pak pokračujeme na Dněperskou náplavku.
Kyjev - Michalský monastyr(foto Žanet)
Kyjev - Majdan Nezaležnoszi
Kyjev - Oblouk vítězství
Kyjev (foto Žanet) Na náplavce jsem původně myslel, že se navečeříme, ale stánkaři, co tady byli loni, už tady letos nejsou, takže jsme ostrouhali. Vydali jsme se proto na metro a jeli na hlavní nádraží do Puzate chaty.
Kyjev - Náplavka na Dněpru (foto Žanet) Předtím, jsem si poblíž podchodu nakoupil tak jako včera u babek několik pirožků na svačinu před spaním a poté jsme šli na večeři.
Kyjev - Nejlepší pirožky ve městě (foto Žanet) Po večeři jdeme ještě nakoupit. V obchodě se mě nějaký nevrlý důchodce u hlídání zavazadel na něco ptal a když jsem mu řekl, že mu nerozumím, tak se na mě ohradil, že co dělám na Ukrajině, když neumím ukrajinsky. Neřeším a jdu nakupovat. V místní prodejně objevíme nový typ Koblevského kagoru, který má ještě lepší chuť než ty, co jsem doposud na Ukrajině pil. Jen byla škoda, že jich tady už moc nebylo, ale i Žanet prohlásila, že je nějaký dobrý. Kromě vína nesmí v nákupním košíku chybět ani vodka a ovocný džus, které mají na Ukrajině výborné a za velmi rozumné ceny. Z obchodu už si to míříme rovnou na pokoj, kde po pozdní večeři únavou rychle usínáme. Zítra nás čekají zbylé body ze seznamu Žnet a odpoledne se budeme vracet zpět na Zakarpatí.
A jak že to bylo s tou Janukovyčovou vilou? Buďto už tam toho tolik nejezdí. Což se mi nezdá protože, když jsme se loni od ní vraceli, tak tím směrem jela jedna mašrutka za druhou. Nebo jsme měli loni štěstí, protože dle googlu tam jede pravidelný spoj skoro každou hodinu s tím, že někdy vynechává. Doporučuji tedy, těsně před cestou ověřit na google v kolik cca by tam něco mělo jet ať tam zbytečně nevysedáváte jako my.
