12.7.2018 Kyrgyzstán
Třetí a zároveň poslední den treku kolem jezera Ala Kol je ve znamení návratu do civilizace. Nejprve, ale musíme ujít posledních 15 km z Altyn-Arašanu do vesnice Ak-Suu, ze které jede maršutka do Karakolu.
Altyn-Arašan - Ráno v Arašanském údolí Probouzíme se do Kyrgyzské idylky. Svítí slunce, obloha téměř bez mráčků, údolí se zelená a kolem se volně pasou koně.
Arašanské údolí
Altyn-Arašan - Naše jurta
Altyn-Arašan Přestože se v jurtě netopilo a spalo se jenom pod peřinou, tak mi kupodivu nebyla zima a noc zde trávená tak byla pohodlná. Posnídáme, sbalíme věci a zaplatíme ubytování.
Altyn-Arašan - Uvnitř jurty Odmítáme nabídku na odvoz džípem do Ak Suu a vydáváme se, za pomalu se zhoršujícího počasí, na cestu. Míjíme několik dalších jurt kempů a hned za Altyn-Arašanem se ztrácíme, protože z těch mnoha cest si vybíráme tu nesprávnou.
GPSkou se navedeme na správnou stezku a pokračujeme pomalu ale jistě údolím podél řeky Arašan. Počasí se začíná kazit, a ve tři čtvrtě cesty nás zastihne lokální déšť. Lokální proto, že jakmile ujdeme 100 m, tak už prší jen za námi.
Cesta Arašanským údolím do Ak-Suu Když navíc vyjdeme z údolí, tak se rázem zatažené počasí mění na slunečné. Cestu nikterak detailně nepopisuji, protože na ni není nic moc dech beroucího a je to spíš taková pěkná procházka. Po čtyřech hodinách chůze vidíme po třech dnech první náznaky civilizace. Jakmile dorazíme na hlavní silnici směřující do Ak - Suu, tak v ten stejný okamžik přijíždí maršutka do Karakolu.
Mašrutka je nacpaná k prasknutí, takže celou cestu stojím, ale hlavně že jedeme. Mimoto tu potkáváme spoustu známých tváří z kempu, včetně našich nizozemských přátel. Ve 14:30 vystupujeme v centru Karakolu u obchodního domu Cum. Zaplatím 40 Som za osobu a s nizozemci dáme na rozlučku selfie.
Karakol - Závěrečné Česko-Nizozemské selfie Rychle utíkáme do Cumu, protože je neděle a víme, že suvenýry zavírají ve tři. Na štěstí to stíháme. Žanet začíná s výkupem magnetek a k tomu přidává tradiční hučku. Já provádím o poznání menší nákup a ke dvěma magnetkám přidávám tradiční klobouk. Vtipné na tom bylo, že před třemi dny mi ho prodavačka nabízela za 500 Som, dnes tam byli asi její synové a ti mi klobouk prodali za 450 Som, aniž bych musel smlouvat. Zatímco nakupuji a Žanet hlídá batohy, tak se místní prodavačky zajímají o naše batohy. Zkouší je zvednout a když se jim to nedaří, tak se ptají, jestli jsme s tímhle chodili po horách. Když Žanet řekne že ano, tak se v hrůze začínají křižovat. Když ji pak batoh pomáhám nahazovat nevěřícně bědují a křižují se znova.
Karakol - Obchodní dům Cum Suvenýry máme, teď by to chtělo oběd. Od snídaně jsme totiž kromě páru sladkostí nic nejedli. Nejdříve byla myšlenka zajít do jídelny s názvem Fakír. Jenže ta už neexistuje, tak hledáme cestou na ubytování. Ale na nic nemůžeme narazit. Nakonec narazíme na jednu, co vypadá hodně luxusně a prázdně. Jenže my máme batohy a po třech dnech na horách určitě ne moc příjemný odér, proto do ní raději nejdeme a pokračujeme rovnou k našemu nedomluvenému ubytování na Krasnii Zvětok. Domluvené nemáme nic, protože jsme nevěděli, kdy se z hor vrátíme. Naštěstí se místo našlo. Paní domácí projevila podnikatelského ducha a ustlala nám na rozkládacím gauči v sále pro hosty. Takže jsme měli za 1000 Som bezkonkurenčně největší pokoj, jaký je možno v této cenové relaci sehnat. Co naplat, že vstupní dveře byly lítací, bez skleněných výplní a neuzamykatelné. Jako bonus si za námi chodila hrát asi roční dcerka paní domácí. Pro nás bylo důležité, že máme kde spát a můžeme se osprchovat.
Karakol - Apartmán na kyrgyzský způsob (foto Žanet) Jakmile jsme se zkulturnili a trochu si odpočinuli, tak jsme se vydali opět hledat jídlo. Nakonec jsme to zakotvili ve stanu u Cumu. Nejprve to vypadalo, že mají zavřeno a uklízejí po veliké oslavě, protože tam kde neseděli hosté byly hromady použitého nádobí a prázdných láhví. Zkoušíme si sednout k jedinému čistému stolu a čekáme, jestli nás někdo vyhodí. Nevyhodil a přinesli nám menu. Dáváme si Brizol a čaj. Tady mají Brizol bez bramborové kaše. Zaplatíme skočím si ještě naproti ke stánku pro dva kebaby na večeři a vracíme se do našeho ubytování. Cestou si chceme dát fotku s našimi novými módními doplňky u nápisu I love Karakol, jenže se u něj furt někdo fotí. Při čekání nás zavětří místní omladina, která si chce s námi vyfotit skupinovou fotku, a tak vznikla tahle veselá momentka.
Poté už se na chvíli nápis uvolní, takže stihneme jedno rychle selfie a pokračujeme si sednout do parku na houpačku.
Dnes si ovšem nesedneme, protože všechny houpačky jsou plné, a tak jdeme do obchodu nakoupit něco na večer a na snídani a poté jdeme relaxovat na ubytování. Dnešní den zakončíme brzkým a zaslouženým spánkem. Zítra opustíme Karakol a přesuneme se na pláže Issyk Kulu u vesnice Kažy Saj.
Užitečné odkazy:
(goatsontheroad.com) Detailní popis trasy včetně videonávoduGuest house Krasnii Zvetok
