26.9.2018 Gruzie
Předposlední den v Gruzii se přesuneme z hor do přímořského Batumi.
Před odletem domů je třeba si užít trochu moře.
Batumi (foto Žanet) Budík v šest je nekompromisní. Po včerejší párty mám kocovinu a odmítám vstávat. Činnosti schopný jsem až kolem osmé. Mašrutka je pryč. Jdu se podívat a na mnohé z centrálních autobusových stanovišť, zda tu ještě něco nestojí a neúspěšně se vracím zpět. Sbalíme věci a kolem deváté se chystáme naše ubytování opustit. Nyní nastává trochu chaotická situace. Pan domácí nikde, ale potkáme jeho ženu a ptáme se na mašrutku. Ta jde za panem domácím, který nám zavolá taxi a domluví nám ho za cenu 60 Lari, tedy cenu kolik bychom zaplatili za tři osoby v mašrutce. Sice tomu nevěřím, ale nasedáme. Počasí se dnes vyjasnilo a my konečně vidíme něco z okolních hor.
Mestie při odjezdu (foto Žanet)
Kavkaz (foto Žanet) Taxikář s námi jede jako by nás ukradl a nebojí se najíždět do zatáčky v protisměru a s každým se předjíždět. Zvláště jeden se nechce nechat a jak vidí, že ho předjíždíme, tak na to šlápne, aby nám to znemožnil. Při jízdě přes vesnici nebyl pro našeho řidiče problém jet stovkou. Nicméně, to co jela mašruka 4 hodiny, on zvládnul za necelé dvě. V Zugdidi, kde jsme vystupovali nabízeli taxikáři odvoz do Mestie za 70 Gel. Dnes vím, že kdybych tuto nabídku dostal, tak to beru všemi deseti, protože v této cenové relaci mašrutkou nikdy více. Nicméně jsme vyloženi na autobusovém nádraží, kde přestoupíme na mašrutku do Batumi. Sice nám taxikář nabízel odvoz až tam, ale to už nebylo moc výhodné tak jsme s díky odmítli a rozloučili se s ním platbou 60 Lari. Tak nějak jsem se nemohl dopočítat, jestli se mu to vyplatilo, ale pak jsem viděl v kufru plynovou bombu, ze které soudím, že na tom určitě neprodělal. Jsme navedeni na správnou mašrutku. V nádražní budově u okýnka koupím tři lístky za 12,5 Lari a o půl hodiny později vyrážíme. Je dvanáct a mám naději, že budeme v Batumi brzo.
Někde před Poti (foto Žanet) Brzký příjezd se nakonec nekoná, protože mašrutka má technické potíže, a tak musíme v Poti, přesednout na jinou. Jenže ta čeká až se naplní, a tak stojíme zbytečně hodinu v Poti. Pak se vydáváme na cestu a asi za hodinu jsme v Batumi. Vysazeni jsme u stanice lanovky poblíž informačního centra a moře.
Ubytování jsem nám sehnal v nějakém zapadlém hotelu Domna kde, přestože psali, že se mluví anglicky, tak se mluvilo jen rusky. Kvalita hotelu nic moc, ale za tu cenu 30 Gel a na jednu noc za pokoj se to dá přežít.
Batumi - Luxusní výhled z našeho hotelu (foto Žanet) Rychle se vybalíme a jdeme k moři. Teploty sice už nejsou letní, ale my jsme odhodlaní se v něm vykoupat.
Batumi - Evropské náměstí
Batumi - Budova Dramatického divadla
Batumi - Divadelní náměstí
Batumi Na Batumi Boulevard promenádě u jedné babky nakoupíme magnetky, které nám prodává ze necelých 20 Kč na kus.
Batumi - Batumi Boulevard 1884 Obloha je zatažená a vypadá to na déšť. I přesto vše se jdeme koupat. Pláž je kamenitá, voda studená a ne moc průhledná. Nicméně není špinavá.
V rychlosti se smočíme. A poté pokračujeme procházkou po přímořské promenádě. Na jedné straně moderní mrakodrapy a na straně druhé moře a spousta restaurací.
Batumi - Promenáda
Batumi - Ali a Nino Takhle se procházíme až do setmění, kdy čekáme až se mrakodrapy a místní moderní architektura rozsvítí.
Batumi - v pozadí Alphabet towe
Batumi Tím vším nám vyhládne, a tak se stáčíme k hotelu s cílem to zakotvit v nějaké restauraci. To se nám povede v restauraci Laguna, kde si dáme místní Adžarské Chačapuri a pivo. Poté se vracíme zpět na hotel se zastávkou v místním supermarketu. Dojdeme na hotel a tam únavou usínám. Zítra nás čeká ještě trochu pláže s mořem a poté návrat domů.
