Zakarpatí 2 - Svidovecká polonina

29.7.2018 Ukrajina

Nedělní den se vydáme do hor, a to na Svidoveckou poloninu , kde hned ze startu zdoláme její nejvyšší horu Bliznicu.

Ondra cestuje - Cestopis Zakarpatská Ukrajina, Svidovecká polonina

Svidovecká polonia(foto Žanet)

Ráno nás probudí hustý déšť. Při představě, co nás následující týden čeká se v tomto počasí nikomu nechce opouštět naše luxusní apartmá a nejlépe bychom zůstali až do odjezdu autobusu. Původně jsme chtěli jet maršrutkou v devět, ale kvůli počasí jsme so rozhodli vyjet později. V obchodě jsme dokoupili zbytek potřebných zásob a pomalu jsme šli na autobusové nádraží, abychom se nechali zavést do Kvasů, které jsou výchozím místem pro Černohorskou i Svidoveckou poloninu.

Rachiv (foto Žanet)

Mezitím už dávno přestalo pršet a začalo na nás vykukovat sluníčko. V Kvasech u rozcestníku, kde jsem po dvaceti minutách vystoupili Marek navrhne, jestli se ještě nestavíme do místního minipivovaru na jeden či dva kousky.

Minipivovar v Kvasech (foto Žanet)

Pivo chutná zajímavě a na Ukrajinu je dost předražené, kdy půllitr vyšel na 45 Kč (Černihivské v Rachivu bylo za 18). Je půl jedné a teprve až teď se konečně vydáváme na cestu. Pár set metru se jde po hlavní silnici. Poté se odbočuje do chatové oblasti a hned na první křižovatce špatně odbočujeme. Toho si naštěstí brzy všimneme vracíme se zpět na správnou odbočku. Poté nastává prudké osmikilometrové stoupání s převýšením skoro 1300 metrů, které nás přivede na Svidoveckou poloninu. Hned ze startu se tedy projevuje hlavní nevýhoda ukrajinských Karpat, kdy jakákoliv přírodní zajímavost je vykoupená nekonečným strmým stoupáním.

Výstup na Svidoveckou poloninu (foto Žanet)

Výstup na Svidoveckou poloninu

Po dvou hodinách nekončícího stoupání dáváme obědovou pauzu u salaší, kde je i pramen s pitnou vodou.

Přestávka u salaší (foto Žanet)

Poté zase pokračujeme ve stoupání. Na krátkou dobu se připojíme ke skupině mladých Ukrajinců z Kyjeva, kteří mají stejný směr jako my. Společně takto dojdeme na vrchol Malá Bliznica 1872 m.n.m., který je mylně označen na mapy.cz jako Bliznica. Cesta sem z Kvasů nám zabrala čtyři a půl hodiny. Z vrcholu nevidíme nic, protože byl při našem příchodu v mlze. A tato smůla se nás držela po celou dobu putování po Svidovecké polonině, a ještě se přenesla i na naše pozdější cesty po Gruzii.

Svidovecká polonina (foto Žanet)

Malá Bliznica 1872 m.n.m. (foto Žanet)

Vrchol Malá Bliznica 1872 m.n.m. (foto Žanet)

Z Malé Bliznice se klesá do sedla, kde se nachází pomník náčelníka Daniela Trauba, který zde pravděpodobně tragicky zahynul.

Pomník náčelníka Daniela Trauba (foto Žanet)

Bliznica 1881 m.n.m

Nicméně to, co jsme sklesali, si zase vystoupáme a ocitneme se na nejvyšší hoře Svidovecké poloniny Bliznici 1881 m.n.m, která je rovněž v mlze.

Vrchol Bliznice 1881 m.n.m

Po Bliznici následuje opět klesání a poté cesta po vrstevnici s fotogenickým terénem a občasným výhledem na údolí Dragobratu.

Z Bliznice na Dragobrat (foto Žanet)

Mrak a mlha se nás drží proto nic nevidíme a pokračujeme v cestě dále. Teď už budeme pro změnu jen mírně klesat až dorazíme ke konečným lanovek lyžařského střediska Dragobrat, které se nachází pod horou Stig.

Dragobrat (foto Žanet)

Stig 1704 m.n.m. (foto Žanet)

Dragobrat a v pozadí vrchol Stig 1704 m.n.m.(foto Žanet)

Na Stig nestoupáme, protože ho lze obejít po vrstevnici. Toho využíváme ne z důvodu naší lenosti, ale proto že se zde nachází široko daleko jediný pramen s vodou a tu my už nutně potřebujeme. Na další pramen narazíme až zítra pozdě odpoledne. S vodou je to na Svidovecké a Krásné polonině dosti špatné. Prameny jsou povětšinou totiž vždy na začátku a konci trasy a ostatní buďto nejsou nebo jsou těžko dostupné.

Pramen pod Stigem

Nabereme vodu a začínáme přemýšlet, kde se se ubytujeme, protože je sedm hodin a začíná se stmívat. Zatím jsme moc dobrých míst neviděli. Nakonec jdeme ještě hodinu, až najdeme jakžtakž místo na přespání u takových malých jezírek. Pravděpodobně se jednalo o Gerišaské jezera/jezero. Nedaleko od nás mají i kemp místní sběrači borůvek. Celá dnešní trasa vedla po cestě vyježděné od terénních aut, na které se prakticky nedalo zabloudit. Výjimkou byla jedna křižovatka za Stigem, kde jsme museli použít GPS navigaci, abychom správně odbočili.