30.7.2018 Ukrajina
Třetí den na Ukrajině pokračujeme v přechodu Svidovecké poloniny.
Zdoláme vrcholy Gerišaska, Trojaska a Tempa. Náročný den završíme v Úsť Čorné.
Svidovecká polonia(foto Žanet) Dnešní noc se rozhodně nedala nazvat pohodlnou. Přes kopec neustále foukal vítr a přesto, že jsme byli v závětří, tak stan schytával jeden poryv větru za druhým. To se neobešlo bez patřičného hluku a otázky, zda ještě konstrukce stanu vydrží. Vydržela. Vstáváme po osmé hodině do krásného slunečného rána.
Posnídáme, sbalíme se a po deváté se vydáváme na cestu. Krásné slunné počasí se začíná pomalu zamračovat. Značka nás vede mimo hory Velký Kotel (1770 m n.m.) a Vorožeska (1669 m.nm.). O tom nás informují rozcestníky, které se nacházejí pod těmito vrcholy.
Svidovecká polonia směrem na Gerišasku (foto Žanet) Hřebenovkou dojdeme po hodině a půl na vrchol Gerišaska (1762 m n.m), kde se z hřebenovky na vrchol Dogjaska odbočuje směrem na Bili Krynici.
Gerišaska (1762 m n.m)
Svidovecká polonina ve směru na Trojasku (foto Žanet) Před Trojaskou, jsme nevědomky sešli ze značky, protože chybělo značení a cesta na Trojasku klamala tělem a jevila se jako ta správná. Na Trojasce 1702 m n.m. jsme se opět nechali zmást cestou a místo na Ungarjasku jsme odbočili ve směru na vrchol Tataruka. Před tím jsme se, ale dostali na křižovatku několika cest. Stále netušíme, že už jsme dávno mimo. Žanetin mobil s navigací byl vybitý a v mapě jsme se špatně zorientovali. To mělo za následek, že jsme opět špatně odbočili a vydali se tak na vrchol Tataruka 1707 m n.m., o kterém jsem si původně mysleli, že se jedná o vrchol Ungarjaska, který měl být v našem směru. Tímto jsme si zbytečně zašli 4 km, protože až na vrcholu Tataruka jsme se zorientovali a zjistili jsme, že se musíme vrátit. Mezitím se zhoršilo počasí a začalo pršet.
Na levo vrchol Trojaska, úplně na levo správná cesta, napravo vrchol Tataruka (foto Žanet) 
Před Trojaskou (foto Žanet)
Na vrcholu Trojasky 1702 m n.m. již na špatné cestě s Tatorukou v pozadí(foto Žanet)
Vrchol Tataruka cestou na Ungarjasku (foto Žanet) Tady v téhle části poloniny se vyskytují obrovské lány borůvčí, které tady místní organizovaně a ve velkém sbírají. My se dostáváme konečně zpět na červenou značku a vylézáme na Bilou Krynici. Jsou dvě hodiny odpoledne a do našeho cíle Úsť Čorné zbývá ještě 18 km.
Svidovecká polonina směrem na Tempu Nezbývá než pokračovat dále. Po necelých čtyřech kilometrech a zdolaném vrcholu Velika Kurtjaska jsme dorazili pod vrchol Tempa. Cestou potkáváme spoustu skupinek sběračů borůvek. Pod Tempou se setkáváme s Markem, který šel svým rychlejším tempem. Mezitím se stihl potkat s polskými turisty, kteří šli Boržavskou a Krásnou poloniu a tvrdili, že jsme první turisti, které po osmi dnech potkali. Jinak na obou poloninách kromě sběračů na moc lidí nenarazíte a třeba jeden den na polonině Krásné jsme nepotkali ani živáčka.
Tempa Vystoupáme na vrchol Tempy čímž jsme se dostali na konec Svidovecké poloniny. Tady jsem si naivně myslel, že sejdeme kopec a budeme v Úsť Čroné. Nestalo se. Do cíle zbývalo ještě 14 náročných kilometrů.
Pod Tempou za vrcholem Španska se asi 200 metrů od červené značky nachází pramen, kde nabereme vodu.
Sestup z Tempy
Tempa
Vrchol Španska 1459 m n.m., pod vrcholem odbočka k pramenu, v pozadí vrchol Stohy Pokračujeme k vrcholu Stohy. Ten máme správně obejít, jenže rozcestník ukazuje na vrchol, respektive odbočka je málo prošlapaná a zřetelná. Navíc zde chybí nějaké šipka, která by ukazovala správný směr. Tímto si zbytečně vystoupáme další kopec, než nám dojde náš omyl. V těchto místech přestává značka vést po cestě vyjeté od aut a pokračuje se po vyšlapané pěšině prakticky až do Úsť Čorné.
Ze Stohů se prudce klesá dolů a poté se zase po luční stezce stoupá pěkně nahoru. Naštěstí už ne tak hodně. Poté se dlouhou pokračuje liduprázdnými loukami a lesy prakticky po rovince. Chvíli to vypadá, že stezka povede přes vrchol Menčul, ale těsně pod ním stezka odbočí a pokračuje se po vrstevnici.
Marek zvyšuje tempo a jde napřed shánět ubytování v Úsť Čorné. My s Žanet jdeme pomalejším tempem za ním. Asi pět kilometrů před Úsť Čornou začne nepříjemné finální klesání. Navíc čím víc se blížíme k vesnici tím více se začíná oteplovat. Ještě nad vesnicí míjíme dost velikou mýtinu, kde doufám, že se nejedná a často zmiňovanou nelegální těžbu dřeva, protože tady zmizel veliký kus lesa a žádná nová výsadba k vidění nebyla.
Ukrajinský masakr motorovou pilou Pokračujeme v klesání dále. Žanet už nějakou dobu stávkuje, ale tohle ještě musí dobojovat, protože není zbytí. Do Úsť Čorné nakonec docházíme za šera kolem deváté hodiny. Jakmile vylezete z lesa, tak první, na co narazíte je restaurace s ubytováním, kde už máme přes Marka domluvený nocleh a večeři v podobě boršče a vareniků. Oproti kosmické stravě na horách velmi příjemná změna. Ubytování nás přišlo na 200 UAH na osobu a přesto, že paní tvrdila, že levnější neseženeme, tak kecala, protože hlouběji ve vesnici Marek našel druhý den ubytko za 150 UAH. My se nicméně navečeříme, osprchujeme a unavení jdeme spát. Tento den jsme se všemi zacházkami ušli přes čtyřicet kilometrů, což byl fakt extrém. Nicméně, když se první den vyrazí dříve a cesta se rovnoměrněji rozloží, tak lze tuto poloninu velice luxusně projít za dva dny.
31.7.2018 Ukrajina
Druhý den si se vstáváním moc hlavu nelámeme. Vstáváme až kolem desáté a přemýšlíme co dále. Žanet ta je zničená. Marka bolí nohy a mi se zase pod stan jen tak hned nechce. Odhadujeme, kolik nám vše co ještě máme naplánováno zabere času a docházíme k závěru, že se tady můžeme zdržet jeden den, abychom nabrali dost sil. Spokojení tímto výsledkem si jdeme zase lehnout.
Ve čtyři už se celí přeleželí odhodláváme k malé procházce po Úsť Čorné.
Úsť Čorná - naše ubytovna
Úsť Čorná (foto Žanet) Nakoupíme nějaké jídlo, vodku a jdeme zase zpět na ubytování. U paní domácí objednáváme večeři a jdeme ještě odpočívat. Při večeři se setkáváme s další českou skupinkou, která tady šla na pivo a dáváme se do dlouhé konverzace. Zjišťujeme, že jdou opačným směrem a že zapomněli v Koločavě vrátit klíče od ubytování, tak se Žanet nabídla, že je tam za ně vrátí. Poté ještě pokračuje rozprava na další témata. Následně se rozcházíme každý svou cestou. Na pokoji narazíme vodku a zapneme film „Já mé druhé já a Irena“ a poté jdeme spát. Zítra nás čeká polonina Krásná.
Užitečné odkazy:
Podrobný popis přechodu Svidovecké poloniny od Martina Szwejdy
