6.7.2019 Bosna a Hercegovina
Už nikdy více Mostar. To jsme si v duchu říkali,
když jsme toto město opouštěli. A není to tím, že by se nám tam nelíbilo, ale bylo tam strašné vedro a po čtyřech hodinách tam nebylo co dělat. Jenže my tam byli celý den.
Mostar - Stari most Vstávali jsme v 6 ráno, protože jediný vlak, co tam jede vyjíždí ze Sarajeva zbytečně brzo v 7:15 (Druhý jede až někdy kolem šestnácté hodiny). Sbalíme nezbytné věci pro celodenní výlet a jdeme na tramvaj. Sarajevo má několik tramvajových linek, ale vesměs jen jednu trať, která se na otočkách různě zkracuje a ve starém městě tvoří smyčku, kdy na každé ulici jede jiným směrem. Jedinou odbočkou na této trati, je zajížďka k hlavnímu nádraží, kdy k němu zajíždí linka číslo 4 od Starého města a linka číslo 1 z druhé strany. Nic ovšem nezkazíte, když pojedete páteřní linkou číslo 3, která jezdí každou chvilku. Jinými slovy častěji něž obě zmiňované linky. Vystoupíte u Americké ambasády a ten kousek k nádraží dojdete pěšky. Tramvaj 3 volíme i my. V každém průvodci, a i na ubytování nás upozorňovali, že není radno jezdit na černo, protože kontroly jsou četné a zaměřují se především na turisty. Proto hned po nástupu hledáme označovač, který se nachází jen na začátku a konci tramvaje. Dnes navíc nefungoval, tak jsme museli pro označení k řidiči. Cesta k ambasádě zabrala asi 10 minut a pěšky se šlo dalších 5.
Sarajevo - Avaz tower cestou na nádraží Před nádražím mě vyděsí davy lidí, kteří tam postávají. A jelikož vím, že vlak je místenkový, tak mám obavy, zda se do něj vůbec vlezeme. Další problém je na stanici. Máme 25 minut do odjezdu a u přepážek jsou obrovské fronty, které se vůbec nehýbou. Aby taky jo, když místenky jsou vypisovány pokladními ručně a každá jízdenka musí dostat několik razítek. Odjezd vlaku je v 7:15. Já se dostávám na přepážku až kolem 7:20. Není se totiž třeba stresovat. Vlak počká až budou mít všichni jízdenky. Prostě Balkán a stejně z toho nádraží jedou tak 4 vlaky denně, takže asi k žádnému kolapsu nedojde. Štos secvaknutých papírů jménem jízdenka máme a jdeme na vlak. Na nástupišti nás čeká moderní jednotka Talgo, umožňující rychlost až 220 km/h. Kdo alespoň trochu zná železniční poměry na Balkáně, tak ví že tahle jednotka, navíc tažená obstarožní lokomotivou, je naprosto zbytečné vyhození peněz. Na naší trase jsme nejeli více než 100 km/h. A já nevycházím z údivu, do jakých ještě více nesmyslných lokalit Talgo svoje vlaky protlačilo (kdo jel nočním vlakem v Kazachstánu mi dá jistě za pravdu). Jdeme si tedy sednout. Čísla sedadel k místence jsou jen pro legraci a každý si sedá, jak se mu zlíbí. Obecně tak, jak je všude na Balkáně zvykem. Čekáme ještě na další turisty a s půlhodinovým zpožděním vyjíždíme. Po krátké chvilce usínám a probouzím se až za Tarčinem, kde trať začíná projíždět, velmi krásnou částí přírody. Ne nadarmo je jízda vlakem po této trase doporučována.
Sarajevo - Fronta na jízdenky 10 minut před odjezdem (foto Žanet)
Sarajevo - Interier vozu Talgo (foto Žanet)
Výhled z okna vlaku při cestě do Mostaru Do Mostaru přijíždíme kolem třičtvrtě na deset. Ihned po příjezdu si jdeme pro jistotu zarezervovat místenky na zpáteční cestu, abychom nemuseli riskovat nekonečnou frontu jako při jízdě sem. Náš štos jízdenek se tak rozroste o další kusy papíru.
Mostar - Železniční stanice
Mostar - Jednotka Talgo Bosenských železnic
A zpáteční jízdenka je kompletní
Od nádraží se vydáváme ulicí Maršála Tita k bývalému obchodnímu domu bivsa robna Kuča Razvitak Mostar, který je značně poničená nese stále stopy bývalé války. Cestou ještě narazíme na pěkný urbex ala smetiště.
Mostar - Chodníky jako parkoviště
Mostar - bivsa robna Kuča Razvitak Mostar Odbočujeme doprava a dostáváme se ulicí Brače Brkič na trg Musala.
Mostar - Trg Musala Kousek od trgu Musala se nachází Titův Most, který vede přes řeku Neretvu.
Mostar - Titův most
Mostar - Výhled z Titova mostu Přes most pokračujeme dále rovně až dojdeme ke křižovatce, kde se nachází budova Mostarského gymnázia.
Mostarské gymnázium Současně je zde i vidět budova přezdívána jako Sniper Tower. Jedná se o nedostavěné torzo bývalé banky, která za války sloužila jako odstřelovací věž. Vstup do ní je sice zakázaný, ale branka plotu, kterým je budova obehnána, byla otevřená, tak jsme šli dovnitř se podívat. Interiér teto betonové stavby je vyzdoben graffiti a street artem. Prozkoumali jsme první dvě patra a poté jsme pokračovali dále.
Mostar - Sniper tower
Mostar - Uvnitř Sniper tower Nejen tato ale i okolní budovy nesou stále viditelné stopy po válce.
Mostar - Následky války jsou ještě stále všude vidět Už tak brzy ráno slunce solidně peče, proto si jdeme na chviličku sednout do vedlejšího parku Zrinjevac. Park už má očividně svá nejlepší léta za sebou a nějaká lepší údržba by se mu hodila.
Z parku pokračujeme konečně do historického centra. Historické centrum se skládá z úzkých kamenitých uliček a šedivých domků. Téměř všude se nachází restaurace a stánky se suvenýry. Na každém rohu vás neustále někdo nahání ať navštívíte právě tu jeho restauraci. Prostě dojírna turistů.
Mostar - Historické centrum My jdeme nejprve směrem od starého kamenného mostu narazíme přitom na jeho menší kopii. Poté pokračujeme uličkami dále až sejdeme k řece, kde se najednou ocitáme pod nejznámější památkou Mostaru velkým kamenným mostem, který je od dost větší, než jsem si představoval. Most je také docela známý skokany, kteří z něj skáčou do vody. My na ně narazili taky, ovšem skok jsme neviděli, protože neustále loudili peníze po přihlížejících návštěvnících. Vždy předstírali, že už se chystají skočit a nikdy neskočili. Kolem mostu jsme šli dnes vícekrát, nicméně ani jednou jsme nikoho do vody skočit neviděli.
Mostar - Historické centrum
Mostar - Starij most
Než most přejdeme, ještě se zastavíme na zmrzlinu. Poté už se vydáváme na most, který je plný lidí a jeho dlažba je docela kluzká. Zajímalo by mě, jak se přes tento most přechází, když prší.
Mostar - Přechod přes Starij most
Mostar - Výhledy z Mostu Za mostem si dáme druhou zmrzlinu a na chvíli se ve stínu zchladíme. Po malé přestávce pokračujeme uličkami dále a až se dostaneme k výhledu na most, který je oblíbeným místem Instagramerů a každý kdo v Mostaru byl má na něm fotku.
Mostar - Historické centrum Pár metrů od známého výhledu se nachází tržiště, kde lze koupit velice levně značkovou obuv. Jestli je pravá nebo ne to nevím, ale nacházely se zde takové značky jako je Nike Adidas či Salamon.
Mostar - Je libo značkovou obuv ? (foto Žanet) Vedle tržiště se nachází Koski Mehmed Pašinova mešita, kterou jdeme rovněž navštívit.
Mostar - Koski Mehmed Pašinova mešita V mešitě u kašny doplníme vodu a poté se vydáváme na pěší třídu Bjače Feriča. Ta už je plná moderních budov kaváren, pekáren, restaurací a obchodů. Také se zde nachází dost žebrajících lidí. Speciálně jedna cikánka, která se svými dětmi otravuje kolemjdoucí a často střídá pozice. Jelikož jsme touto ulicí procházeli několikrát, tak jsme vypozorovali, že jakmile vyžebrají určitou částku, tak si jde cigánka koupit něco na zub nejčastěji kafe k místním stánkařům. O důvod víc těmhle lidem neřispívat ani korunu. Kromě stravovacích zařízení se na této pěší třídě nachází Karađozbegova mešita.
Mostar - Třída Bjače Feriča
Mostar - Karađozbegova mešita Tímto jsme vyčerpali všechny zajímavosti Mostaru. Jsou dvě hodiny odpoledne. Náš vlak jede až v sedm večer a my už nemáme co víc tady dělat. Nicméně ještě jsme nebyli na obědě. Tak se vydáváme do námi vyhlédnuté čevabdžnice kousek za Titovým mostem. Žanet si dala pljeskavicu a já si dal tradiční čevapi a k tomu si objednal na zapití jogurt, tak jak jsem vypozoroval od místních. K tomu jsme si ještě dali zeleninový salát. Navíc jsme zdarma dostali sklenici kohoutkové vody. Byl jsem zvědav, jak mastné čevapi bude ladit s jogurtem a pravda je taková, že docela neutralizuje onu mastnou chuť a člověku potom není po tom mastném jídle tak těžko.
Mostar - Oběd (foto Žanet) Po vydatném obědě přemýšlíme, co se zbývajícím časem. Je horko máme plavky, tak máme nápad se zajít vykoupat do řeky. Mapy nabízí jednu pláž a kterou se zpočátku nemůžeme najít. Respektive spleteme si místo, špatně odbočíme a vylezeme na místě, kde se stékají všechny odpady z okolních budov. Mimo to to tady pěkně smrdí. Vrátíme se zpět a na druhý pokus se už dostaneme na správné místo, kde se nachází malá kamenitá pláž.
Mostar - Na pláži u řeky Neretvy(foto Žanet) Po předchozí zkušenosti už o koupání nemůže být řeč, proto si jenom lehneme do stínu doufajíc, že zde nějaký čas vydržíme. Otravní komáři a hmyz byl ovšem proti, a proto to asi po pěti minutách balíme a jdeme pryč. Na mapě si všímám, že kousek od centra existuje koupaliště a nějaký větší park. Tak se tam vydáváme. Cestou se ještě stavíme v merkatoru kde koupíme něco k pití a čtvrtku melounu. Tu si sníme v parku na trgu Musaly. Nikam nespěcháme, tak se zde nějakou dobu zdržíme ve stínu, co místní park nabízí. Poté pokračujeme konečně k cílovému místu. Cestou nás osloví nějaký dobře oblečený místní mladík, který se nám snaží namluvit, že je hladový a že by potřeboval nějaké peníze. Jelikož je oblečený lépe než já, tak od nás nedostane ani korunu. Neskutečné, jak někteří zneužívají turistického boomu a zkoušejí co turisti vydrží. Dojdeme k parku a vykoukne na nás obří šedivý zanedbaný památník partyzánů. Ten byl vybudován v roce 1965 jako pocta mostarským partyzánům, kteří byli zabití během druhé světové války. Možná dříve to tu vypadalo lépe, ale dnes je to zarostlá šedá hrůza.
Mostar - Pomník partyzánům Když ale vyjdete nahoru, tak se vám naskytne pěkný výhled na Mostar.
Mostar - Výhled z pomníku partyzánům Jsou čtyři hodiny, tak se vracíme do historického centra. Ještě si chceme dát kávu ze stylové džervy. Ze začátku nikde nemůžeme najít tu správnou kavárnu. Nakonec jsme úspěšní na třídě Bjače Feriče.
Po kávě už se docela začne přibližovat odjezd našeho vlaku a my ještě chceme stihnout nafotit most, když slunce začíná zapadat. Vracíme se tedy dolů v řece, kde byl parádní výhled na most.
Mostar - Starij most
Mostar - Modelka a Starij most
Tím se nám čas v Mostaru nachýlí a musíme se rychlým tempem vrátit zpět na nádraží. Cestou ještě nakoupíme magnetky, v pekárně a v Mercatoru zásoby do vlaku.
Mostar - Vozový park Bosenských železnic Vlak přijíždí na čas a místenky opět nikdo neřeší. Respektive my jsme dostali místa do vagónu ve, kterém žádné sedadla nebyly, protože se jednalo o nevyužívaný bistrovůz. Cesta už probíhala za tmy, takže okolní přírodu nebylo moc dobře vidět. Proto jsem vesměs celou cestu prospal. Do Sarajeva přijíždíme na čas kolem 11:00. Sedneme na tramvaj a jedeme rovnou k našemu ubytování. V pekárně ještě nakoupím syrnici na snídani. A v místním obchodě něco k pití. Poté se vrátíme na naše ubytování, kde po krátké svačině a dopití zbytku vína jdeme spát.
6.7.2019 Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Česká republika
Ráno musíme vstávat velmi brzy, protože v 11:30 nám odlétá letadlo do Budapešti. Zabalíme se klíče od pokoje hodíme do schránky a jdeme na trg Austrie odkud nám jede trolejbus číslo 103 k letišti. Jízdenka na trolejbus se kupuje u řidiče a stojí 1,6 KM. Trolejbusem jedeme asi 40 mminut až na konečnou, což je ovšem chyba, protože se musíme kus stejné cesty vracet. Stačilo by vystoupit u velkého Mecatoru od něj se cesta stačí k vilové čtvrti a za ní už se nachází letiště.
Sarajevo - Letiště Budova letiště je velice malá. Máme ještě nějaký čas, tak před bezpečnostní kontrolou sedíme na wifi. Poté jdeme na bezpečnostní kontrolu a čekáme na nalodění. Let do Budapešti trvá velice krátce sotva letadlo vzlétne, tak se hned chystá na přistání. V Budapešti nás čeká kvůli ostrému přechodu menší sprint. Náš autobus do Prahy odjíždí za třičtvrtě hodiny. Naštěstí jsou Bosňané spořádání a letadlo se vyklidí velice rychle. Poté jsme autobusy převezeni na pasovou kontrolu, kde pro občany EU jsou elektronické brány, které odbavení velmi urychlí. Do odjezdu máme asi ještě 20 minut, proto se vydáme nakoupit zásoby na cestu do přilehlého Intersparu. Tady mě naštve pokladní, která odmítá vzít moje maďarské bankovky se slovy, že to jsou staré peníze. Znatelně naštvaně proto platím kartou. Na internetu hledám, jestli se peníze v Maďarsku opravdu změnily. Nic jsem nenašel. Dokonce jsem se ptal i v české směnárně. Tam taky nic nevěděli. Nakoupeno máme vydáváme se tedy před budovu letiště čekat na nás žlutý autobus společnosti RegioJet. Jenže vyšli jsme ven a žádnou ceduli ani šipku s nápisem RegioJet nevidím. Do odjezdu zbývá asi 10 minut a my nevíme odkud náš autobus pojede. Naštěstí se připojím na letištní wifi a na stránkách RegioJetu zjistím, že odjezdy jsou z vrchního patra. Navíc tam jsou i fotografie, kde autobus zastavuje.
Budapešť - Odjezdová plocha žlutých autobusů Autobus naštěstí stihneme s rezervou a načas vyjíždíme směr Praha. Do Brna přijíždíme s časovým předstihem a do Prahy kvůli zácpě na D1 s půlhodinovým zpožděním. Díky tomu nám ujede poslední bus do Mladé Boleslavi a my tak musíme na poslední vlak, který je kvůli výluce veden autobusem z Letňan. Čekání na něj si krátíme poslechem koncertu Eda Sheerana, který zde právě probíhal. Domů se dostáváme kolem jedné hodiny a tím zakončujeme náš prodloužený víkend v Bosně a Hercegovině.
Užitečné odkazy:
Letecká společnost WizzairCestopis Tonicove.skStránky RegioJetuGuest house Nina na Booking.com
