Hlavní město Tatarstánu Kazaň máme na programu i dnešní den. Projdeme si největší lákadlo města Kazaňský Kreml a k tomu přidáme ještě pár dalších zajímavostí.
Kazaň - Kul Šerifova mešita (foto Žanet)
Po šesti náročných dnech je potřeba si odpočinout, takže hostel opouštíme v nejzazší možný termín po dvanácté hodině. Můžeme si to dovolit, už nám toho zase tolik nezbývá. Batohy necháváme na hostelu a jdeme ke kostelu svatého kříže.
Kazaň - Kostel svatého kříže (foto Žanet)
Pokračujeme dále ke Kazaňské katedrále a chrámu sv. mučednice Paraskevy Pyatnitsy. Tím se rovnou ocitáme i u hradeb Kremlu a velice pěkné budovy ministerstva agrokultury, které dominuje socha vzrostlého stromu.
Kazaň - Kazaňská katedrála (foto Žanet)
Kazaň - Chrám sv. mučednice Paraskevy Pyatnitsy (foto Žanet)
Kazaň - Před hradbami Kremlu (foto Žanet)
Kazaň - Budova agrokultury
Kousek dále nás ještě zaujme mešita Mečet se zajímavě nabarvenou modrou střechou.
Kazaň - Mešita Mečet (foto Žanet)
Poté se přesuneme k břehům řeky Kazaňky, která se v Kazani vlévá do Volhy. U břehu řeky mají udělanou velmi pěknou promenádu. Opět celou dobu si připadám jako bych nebyl v Rusku, protože je zde vše tak zrekonstruované a moderní. Kazaň více připomíná Kazachstán než Rusko a ony tatarské geny se asi do architektury obou zemí značně zapsaly.
Kazaň - Promenáda na břehu řeky Kazaňky
Kazaň na druhém břehu řeky Kazaňky (foto Žanet)
Nyní už se konečně dostáváme k samotnému Kremlu. Na rozdíl od Moskvy je zde vstup zdarma, a taky to tady není tolik zamořené Číňany. K vidění je zde prezidentský palác a několik pravoslavných kostelů.
Kazaňský kreml - Věž Sjujumbike (foto Žanet)
Kazaňský kreml - Chrám zvěstování (foto Žanet)
Kazaňský kreml - Prezidentský palác (foto Žanet)
Výhled na Kazaň z Kremlu (foto Žanet)
Asi největším lákadlem je Kul Šerifova mešita. Dovnitř mešity vás normálně pustí. Opět je potřeba zahalení, které vám půjčí. Já měl kraťasy po kolena a teta, jak to viděla, tak mávla rukou ať jdu dále, takže tady se to až tak přísně neřeší.
Kazaň - Kul Šerifova mešita
Kazaň - Kul Šerifova mešita, povinný dress code
Kazaň - Interiér Kul Šerifovy mešity
Kazaň - Kul Šerifova mešita, živé předčítání modliteb (foto Žanet)
Opouštíme Kreml a dostáváme se na začátek Baumanovy ulice. Tam stihneme nakoupit magnetky a vyfotit se u kočičího monumentu. Kocour se nachází na většině magnetek a propagačních materiálů Kazaně. Necháváme se vyfotit náhodným kolemjdoucím a natrefíme rovnou na Čecha :D. Jelikož už máme hlad, tak jdeme rovnou do osvědčené stolovaji Tat food. Tady už nás poznávají a s úsměvem nám nabírají vše co si přejeme. Šašlík s opékanými brambory, soljanka a pořádný kus čokoládového dortu za lidových 80 Kč.
Kazaňský kreml - Spasská věž (foto Žanet)
Kazaň- Baumanova ulice (foto Žanet)
Kazaň - Oběd v Tat food stolovaji
Nyní se potřebujeme dostat na druhou stranu Kazaňky. K tomu využijeme jedinou linku metra, kterou tady provozují. Je zajímavostí, že zde mají více jazyčné názvy stanic, a i hlášení je v tatarštině, ruštině a angličtině. Popojedeme 2 zastávky a vystoupíme na stanici „Kozja sloboda“. Původně hlavním cílem byla netradiční budova obřadní síně, ale zcela to přebil výhled na Kreml se zapadajícím sluncem.
Kazaň - Interiér stanice metra (foto Žanet)
Kazaň - Žeton na metro(foto Žanet)
Kazaňský Kreml (foto Žanet)
Kazaň - Svatební obřadní sál
Bohužel, tady už nám trochu chyběl čas, abychom si prošli tuto část břehu Kazaňky a dostali se ke kvalitnějšímu výhledu na Kreml. Takže jsme rychle nafotili obřadní síň a běželi jsme zpět na metro. Z hostelu jsme si vyzvedli batohy a zašli si na závěr do Tat foodu na večeři.
Kazaň - Závěrečná večeře v Kazani
Poté jsme nakoupili v supemarketu pod obchodním centrem zásoby na cestu (nejlevnější potraviny v Rusku jsem viděl právě v Kazani) a jdeme rovnou na metro kterým se necháme odvézt na stanici Severnyj Vokzal. To je druhé hlavní nádraží v Kazaní, někdy taky označované jako Kazaň 2 nebo Vostanie. Při rentgenovaní batohu se mi vykutálela láhev vodky a teta na kontrole měla málem smrt, když viděla, jak tato vzácná tekutina míří ke své zkáze. Naštěstí jsem láhev zachytil a teta si mohla s klidem oddechnout. Sedáme do vlaku, kdy máme nejzaostalejší plackartnyj vagon naší cesty. Pozná se to podle chybějící klimatizace a vakuového záchodu. Alespoň, že ty zásuvky tam byly. Ve vlaku dáme čaj a jdeme spát. Zítra nás čeká probuzení v Jekatěrinburgu.
