27.3.2016 - Zakarpatí, Ukrajina
Předposlední den na Zakarpatí bude opět ve znamení Užanského národního parku, kde se budeme bohužel neúspěšně pokoušet o zdolání vrcholu Javorník.
Ve vesnici Zabroď Vstávat musíme opět včasně, protože do městečka Velkyj Bereznyj, z něhož budeme vycházet, pojedeme opět vlakem. Takže znova stejný scénář jako včera. Cesta na nádraží, nákup jízdenek, kontrola a nástup do vlaku. Ten je opět slušně zaplněn především důchodci. Cesta do Velkého Berezného trvá asi hodinu a cestu opět obzvláštňují místní prodavači, kteří tentokrát udělali tržbu i na nás, protože Katka si dala za 6 UAH kávu. Asi 4 stanice před našim cílem přistoupil do vlaku žebrák, který během cesty začal u každého vybírat příspěvky na živobytí. Jak je možné, že ho průvodčí nevyhodil, nevím. Když vystoupíme na místě, tak se rovnou napojujeme na červenou značku, které vychází z nádraží (je zde i rozcestník).
Velkyj Bereznyj - Nádraží a nalevo turistický rozcestník Nejprve nás ve srovnání se včerejškem o něco lepší značení vede přes město.
Velkyj Bereznyj - cesta městem po červené značce 
Velkyj Bereznyj - Poměrné typické vedení plynu na rodinných domech Poté nás červená krátce vede podél řeky Už a to až k lávce, pomocí které řeku překonáme.
Cesta na Javorník podél řeky Už - ty bílé skrvny jsou odpadky Pak už pokračujeme po lesních cestách dokud z nich neodbočíme na lesní pěšinku. Zde už opět nastává problém se značením a orientací, protože pěšina, kterou značka vede není vůbec prošlapaná tj. Vůbec neexistuje, a náš postup tak začíná připomínat orientační pochod, kdy prakticky jdeme od stromu se značkou k dalšímu stromu se značkou a to bez jakéhokoliv pořádného vedení pěšinou či stezkou. To vše až do doby, kdy zmizí značení i něco coby napovídalo kudy dále. Prostě jsem se najednou zjevili ztraceni uprostřed pustého lesa.
Cesta na Javorník - tak až sem nás zavedla červená značka
A zatímco já hledal cestu na mapě, tak Katka takhle fotila Jelikož zde není ani žádný pořádný orientační bod, tak ani mapa nám příliš nepomáhá, a tak se rozhodujeme vyrazit ve do kopce, o kterém si myslíme, že by měl být v našem směru. Když po asi hodině proplétáním se mezi stromy a nekonečném stoupání dorazíme na místo s patřičným rozhledem, tak zjišťujeme, že jsme vyšli na vedlejším kopci.
Výhled na Javorník, kde jsme původně směřovali Sice už tedy víme, kde jsme, ale na mapě vyznačené stezky už neodpovídají skutečnosti a tak se ani po další půlhodině nenapojíme na alternativní trasu, která by nás na Javorník dovedla. Proto to vzdáváme a vydáváme se zpět. Trošku to riskneme a jdeme po dřevařské cestě, která nás nakonec dovede až do vesnice Zabroď, nacházející se vedle Velkého Berezného.
Návrat do Velkého Berezného směrem na Zabroď Do ní vcházíme z louky cestou posetou hromadami odpadků. Když vejdeme do centra vesnice, tak v ní tak trošku postrádáme asfaltovou silnici.
Projdeme skrz vesnici a vyjdeme u pěší lávky, po které jsme šli ráno. Pěší lávka ovšem přestane být pěší, jakmile po ní přejede obstarožní Lada.
"Pěší" lávka přes Už Jakmile dojdeme do centra Velkeho Berezného, tak máme do odjezdu vlaku ještě dost času, a tak se vydáváme hledat místo, kde poobědváme.
Velkyj Bereznyj Na výběr moc nemáme a tak jdeme rovnou do zrekonstruované budovy, která má jak „magazín“ tak i restauraci. V okamžiku, kdy vejdeme dovnitř, nás uvití luxusní interier restaurace vč. do prostěradel oděných židlí, přesně jak je obvyklé v luxusních zařízeních. Shodujeme se, že tady se asi nedoplatíme. Přestože, zde několik lidí sedí, tak obsluha není nikde k vidění. Po asi pěti minutách čekání se konečně objeví. Objednáváme si boršč a čaj. Obojí už dostáváme poměrně rychle. Přestože boršč byl z kuřecího masa, tak mohu konstatovat, že se jedná o ten nejlepší, který jsem zatím jedl. Když jsme si přáli zaplatit, tak nás omráčila cena, kterou si za to účtovali. Za boršč a konvičku čaje platil každý z nás v přepočtu 27 Kč. O to více ještě ten boršč chutnal. Potom už jsme se přesunuli na vlak do Užhorodu.
Slepice přecházející volně koleje na nádraží ve vesnici Velkyj bereznyj
Čakání na vlak do Užhorodu Jelikož byla neděle odpoledne a vlak přijel kratší než obvykle, tak jsem celou cestu stáli. I v tomto spoji jsme ovšem potkali žebráka, který s námi jel už ráno. Když ještě zmíním průvodčího, který při kontrole vypadal zklamaně, když jsme vytáhli jízdenky a nepřispěli mu tak na důchod, tak už se během jízdy nic výjimečného nestalo.
Čekající mašrutky v Užhorodu Jelikož se jedná o poslední noc tady, tak den zakončujeme nákupem tekutých a jedlých suvenýrů v našem Vopaku.
Supermarket Vopak u "Zámeckých schodů" Já si pak ještě večer odskočím na večeři do mé oblíbené restaurace „Korzo 16“ na „Zakarpatkou zakusku“. Potom dám vodku na dobrou noc a jdu spát. Poslední den na Zakarpatí bude ve znamení návštěvy zříceniny hradu Něvické, procházky podél Užanského kanálu a návratu do ČR.
Užitečné odkazy:
Jízdní řády električek Lvovské železniceČeské mapy ZakarpatíO turistickém značení v Užanském národním parku
