5.7.2017 USA
Čtvrtý den v USA se konečně dočkáme počasí ke koupání a tak místo plánovaného zábavního parku trávíme celé dopoledne na Venice beach. Odpoledne se vydáme na sever k Sekvojovému národnímu parku.Probouzím se ještě docela brzo (asi stále časový posun). Po mě vstává brácha, což je jasná známka toho, že už z nás nikdo spát nebude. Posnídáme, sbalíme se a vydáváme se na pláž. Cestou se zastavujeme natankovat benzín. Zajímavostí je, že rozdíl v ceně benzínu se liší o dolar mezi benzínkami na dvou nedalekých křižovatkách. Druhý zjištěním dnešního dne je, že v LA se dá domluvit běžně Španělsky a hlavně v Kalifornii se nezřídka kdy objevují dvojjazyčné nápisy v angličtině a španělštině. Natankujeme a půlhodinovou jízdou přes město se dostáváme k plážím. Zaparkujeme na placeném parkovišti nedaleko a jdeme směr Venice beach, kde se ocitneme na plážích jako ze seriálu Pobřežní hlídka. Dlouhé a široké pláže a veliké vlny a konečně něco jiného než to co z nám z Evropy. Takhle po ráno a po oslavách 4. července je zde vylidněno a kromě nás už je zde jen pár surfařů.
Přestože je teplo, tak voda je docela studená. Já ovšem i přes nachlazení neváhám a jdu skákat do dvoumetrových vln.
Kolem dvanácté to balíme jdeme se projít směrem k molu s lunaparkem. Cestou míjíme několik otevřených posiloven a skupinky zevlujících bezdomovců.
Potom zamíříme na molo samotné.
Nakoupíme pár drahých magnetek, necháme se zaujmout restaurací Buba gump a poté se navracíme k autu.
Nevracíme se stejnou cestou, ale bereme to ob klikou přes město a místní Tongva park, který je jako většina amerických parků opravený, krásný a plný bezdomovců.
Los Angeles - Cestou z pláže
Los Angeles - Tongva park
Los Angeles - Tongva park a v pozadí bezdomovci
Los Angeles - Způsob jakým se v USA přepravují v autobusech kola
Rodeo drive je náš poslední bod v LA a je na čase se vydat na sever. Předtím je, ale potřeba dát si oběd a nakoupit. Do navigace v tabletu zadám walmart a jedeme. Navigace nás vede přes vilové čtvrti a úzke iličky, takže přesun zabere asi další hodinu (a to jsme stále v LA).
Když dojedeme do nákupního střediska tak vidíme místo Walmartu jenom Target což nevadí, ale první chceme poobědvat. Jenže tu nevidíme žádný známý fast food. Projedeme to tady celé a našli jsme jenom Wendy‘s a Pandu. Teplota vzduchu už dosahuje pekelných rozměrů. Jdeme nejdříve do Pandy. Čínský fast food s pro nás složitým způsobem objednávání (čti. Potřeba moc dlouhé konverzace s obsluhou :D). Jdeme zkusit Wendy‘s od naproti. Jenže tam nás nic nezaujme, tak se vracíme do Pandy. Chvíli jako retardi pozorujeme, jak to tu vlastně funguje než se do toho dostaneme. První si vyberete velikost boxu (jedna masová směs – jedna příloha, dvě směsi – jedna příloha atd.). Vyberete přílohu, co k ní, pak párkrát na něco zakývete, že ne :D a jdete k pokladně, zaplatíte dostanete koláček štěstí a jdete jíst. Člověk by nevěřil jak jsou smažené čínské nudle a Kung pao po čtyřech dnech hamburgerů a studených hod dogů výborné. V hodnocení fast foodu tenhle skončil po In-n-outu na druhém místě. Oběd bychom měli jdeme nakoupit do Targetu. No docela zklamání, všechno dražší než ve Walmartu, kde největší hit bylo jedno jablko za 2$ a zdálo se mi i, že tam byl menší výběr. Čeho byl ovšem větší výběr, bylo oblečení, samozřejmě to ženské. Takže nic pro nás, nakoupíme a jdeme na pokladnu. Prodavač se vás zeptá jak se máte a když mu odpovíte ptá se dál (tady jsem skončil), nákup vám zabalí do hrubé tašky zdarma a dá do košíku. Vydáváme se na cestu. Čeká nás spoustu mil k městu Visalia, kde někde v autě přespíme. Z LA se jede po šestiproudé dálnici, kde první dva pruhy jsou od kamiónu, které vidíme v hojné míře poprvé, totálně rozbité jako naše D1. Takže mám docela strach o pneumatiky a raději se držím celou cestu ve třetím čtvrtém pruhu. V USA to ovšem není problém, protože si vás ti rychlejší v klidu objedou zprava nebo zleva a i přes množství aut se zde řídí příjemněji než třeba v Německu. Opět zaujme přes jaké vrcholy vedena. Prostě tunely nejsou v USA in a my tak místy stoupáme nebo klesáme pořádná převýšení.
Při sjezdu z posledního kopce se před námi najednou rozprostře naprostá rovina bez jediného kopečku a tou dnes pojedeme až do samotného večera. Dálnice zde navíc začíná být jenom dvouproudá v jednom směru.
Za západu slunce dorazíme k našemu cíli městu Visalia. Jenže, kde dnes zaparkujeme na přespání, protože vyjma měst je to tady samý ovocný sad a farma a nikde místo, kde by se dalo zastrčit s autem a přespat. Hledáme marně dál až to točíme na západ, kde zase začínají stoupat kopce a doufáme, že budeme mít štěstí tam. Jenže tam je to samá oplocená soukromá pastvina a jedna úzká cesta bez jakéhokoliv odpočívadla. Nakonec nás zachrání vjezd na jednu odstrčenou farmu, který má dost široký vjezd před bránou a okolní stromy poskytují dostatečné maskování před šerifem, majteli a zvědavci. A i přesto, že tudy projelo jedno auto za hodinu, tak úplně klidní jsme kvůli toho kde stojíme nespali. Navíc bylo strašné horko.Zítra se konečně dostaneme do prvního národního parku.