Poslední hodiny naší dovolené budeme trávit opět v Astaně, kde bude čekat na odlet letadla domů, které odlétá v pět ráno. Mezitím si projdeme ikonu města obchodní dům Khan Šatýr a dokoupíme poslední dárky domů.
Noční Astana (foto Žanet)
Probudím se a zjišťuji, že jedeme bohužel načas. Vlak ještě ani nezačne brzdit a už nás průvodčí vyhazuje, že potřebuje postlat pro nově nastoupívší. Při příjezdu posedáváme asi hodinu na nádraží, kde i rovnou posnídáme. Pak se vydáme na autobus číslo 10 k věži Bajterek, kde máme rezervované ubytování. Nemilé uvítání nás čeká v autobuse, kdy za tu dobu, co jsme zde nebyli stačilo jízdné zdražit o sto procent na 180 Tenge. Tuto změnu museli zavést tento nebo předchozí den, protože průvodčí každému nabízela místní lítačky, kde je jízdné stále za 90 Tenge. Jakmile vystoupíme jdeme rovnou na hostel.
Astana (foto Žanet)
Po mailu jsem domluvený, že si tam můžeme nechat batohy. Tentokrát jsme nespali, kde loni, ale nechal jsem se nalákat výhledem na noční Astanu, kterou umožňuje výhled z 22 patra mrakodrapu, kde je umístěn náš The Astana Place Hostel. Mrakodrap najdete lehko. O to hůře se nachází vhod. Protože pod ním je něco, jako nákupní centrum, kde vše vypadá jako prodejny a kanceláře přesto, že to jsou recepce do jednotlivých budov a tedy bytovek. Nad obchodním domem je ještě jakési prostranství, kde jsou další vchody, přes které se dostaneme dovnitř. Vyjedeme do patřičného patra, zaklepeme na správné dveře. A vyvoláme totální chaos. Žádná recepce, jen nějací ruští hosti, kteří vůbec neví, co si s námi počít a volají majitelce. Pak se odněkud objeví nějaká Kazaška, která umí anglicky a asi to tady má na starost. Dá nám zatím jen jeden pokoj, protože jsme tam ještě brzo a přemýšlí kolik, že máme zaplatit. Zkusím to hledat na internetu, jenže wifi nefunguje. Nakonec stejně zjistíme, že nemáme dost peněz a někteří budou muset ještě vyměnit. Takže necháme si zde věci a jdeme do města. Nejprve do Keruenu do směnárny a potom do Khan Šatyru na oběd. Aquapark pro letošek vynecháváme.
Astana (foto Žanet)
Po obědě se vracíme směrem k hostelu, ale ještě se na něj nevracíme. Chceme si splnit rest jménem Bajterek. Jenže je tam fronta jak na sociální dávky. Navíc se moc nehýbe. Rezignujeme a jdeme na hostel.
Astana (foto Žanet)
Tam už nás čeká majitelka, která je protivná jak prase a k čemukoliv neochotná. Navíc neumí ani anglicky. Přestěhujeme se do našeho pokoje a jdeme si na chvíli zdřímnout. Po asi dvouhodinovém šlofíku musíme vyřešit další problém. Terce nepřišel elektronický check in a wifi zde nefunguje a ani dle slov majitelky dneska nebude. Tak jdeme nahánět wifi. V Keruenu moc nefunguje, tak jdeme zkusit štěstí do Asia parku. V něm nás zaujme obrovská řada lidí, snažících se dobít si svou lítačku. Wifi zde naštěstí funguje, ale odkaz ji stejně nepřišel. Důvod byl ten, že na rozdíl od nás to má koupené přes Esky, které se na ní asi vyprdli a ani dovolat se jim v sobotu odpoledne nedalo. Uklidňujeme ji tím, že se to vyřeší zítra na letišti, kde jí maximálně naúčtují poplatek za check in na přepážce. Uklidnit se nenechali, ale její rodiče, kteří ji ze strachu, že by tam uvízla koupili novou letenku navíc do bussines třídy. Tak pak za to byla po zbytek času terčem vtipů. V Asia parku nemají nic moc výběr restaurací, tak jdeme na večeři do Keruenu. S Žanet si dáváme u Japonců opět ramen a je to zklamání. Malá porce a nic moc chuť. Proto se spravím tradičním Uzbeckým plovem v americky se tvářícím fast foodu. Po večeři ještě nakoupíme tekuté suvenýry. U východu z Keruenu si domluvíme u místních taxikářů odvoz na půl druhou ranní a jdeme na hostel. Ve tmě z třicátého patra se nachází parádní výhled na nasvícenou Astanu.
Noční Astana (foto Žanet)
Sbalíme věci a jdeme spát. Vstávat budeme v jednu hodinu.
18.7.2018 Kazachstán
Nepříjemný budík v jednu ráno hlásí, že je čas jet domů. Dobalíme se, klíče necháme v zámku a ani se nesnažíme po té včerejší estrádě nějak rozloučit. Jsem překvapen, jak v půl druhé ráno Astana žije. Dojdeme ke Keruenu, kde už nás vyhlíží náš domluvený taxikář, který nás za 3000 Tenge odveze na letiště. Odbavíme zavazadla a jdeme na bezpečnostní a pasovou kontrolu. Nebyla by to Žanet, kdy by neměla nějaký problém s pasem. Pasovou kontrolou prošla, ale pak ji zastavil celník a pas si od ní vzal, ke kontrole. Po deseti minutách ji ho přinesl zpátky s tím, že vše ok. Do odletu zbývá asi hodina. Čas si krátím sledováním maníka, co tady umývá okna a nechává se u toho fotit jako největší borec :D. Hold pravá hrdost na svou práci, kterou u nás s díky přenecháváme Ukrajincům. Další zpestření přišlo při boardingu. Jedna ukrajinská rodinka měla s sebou babičku a ta byla úplně na mol a to tak, že ji museli při chůzi podpírat :D. Jakou radost jsme pak měli, když jsme zjistili, že sedíme s nimi, a ještě jsme jimi podsednutí. Žanet se sice dožaduje svého místa, ale já vedle opilé babky sedět nehodlám, tak ji usměrňuju a souhlasíme s přehozením míst. Stejně po vzletu se chtěli prohodit i se mnou, takže jsme nakonec seděli s Žanet spolu. Tento den byl na příhody plný. Nejsmutnější byl ten, kdy se usadím v letadle a vzpomenu si, že jsem nechal klíče od bytu v odbaveném batohu. Zavazadla se ztrácejí jen v pohádkách, takže bez obav. A ano přiletíme do Prahy a batohy samozřejmě nikde. Asi půlce letadla je nechali v Kyjevě a další letadlo s nimi přiletí až zítra, takže návrat do Česka byl okořeněný rozvrtáním zámku do bytu za 1100 Kč :D. A touto nehezkou tečkou naše putování po exotickém Kyrgyzstánu končí.
Rozlučka s Kyrgystánem v podobě místního tance a hudby
Trochu moderní kazašské muziky
A na závěr krátký sestřih z naší cesty po Kyrgyzstánu
