7.7.2017 USA
Dnes na nějakou dobu opustíme stát Kalifornie a přesuneme se do města hříchů Las Vegas. Před tím si ale uděláme menší zajížďku na hranici Nevady a Arizony, abychom navštívili slavnou Hooverovou přehradu.
Hooverova přehrada Jako první opět vstává brácha. Výjimečně nás nechává spát a jde se projít. A to proto, že si chce dát pravou americkou snídaní v jednom z bister, které se často vyskytují v amerických filmech. Nejdříve ho musí ovšem najít a tak vyráží na obhlídku. Po hodině se vrací a úspěšně nás informuje, že našel jednu hned vedle hotelu. Tak vyrážíme. Necháme se usadit do kožených sedaček a vybíráme z nepřeberného množství nabídek. K pití s dáme džus a já s bráchou si dám steak s opékanými brambory plus vaječná omeleta s toustem (je to vedeno jako jedno snídaňové menu) za 11$. Nikol si dá lívance. Po chvíli máme jídlo na stole a dá se říct, že z toho jednoho menu by se najedli klidně dva a hlavně tohle bych si dal normálně spíše na oběd než na snídani. Dojíme, zaplatíme, nemile nás překvapí cena džusu za 3$ a odcházíme. Nutno podotknout dvě věci. Dodnes nevím jak a jestli vůbec se v USA dává dýško a jak se v USA téměř nikdo nehýbe tak v těchhle restauracích mají opravdu frmol a servírky se tady solidně, za tu dobu co jsme tam byli, nakmitaly. Vracíme se na pokoj, v Las Vegas přes Booking.com objednám dvě noci v hotelu Siena suites a začneme balit. Dvě noci proto, že cítíme, že je třeba se někde zdržet déle a odpočinout si. Navíc tím, že jsme včera nestihli dojet do Death Valley, jsme změnili plány tak, že první pojedeme na Hoover damm a druhý den si uděláme zajížďku do Death Valley a to vše proto, že nechceme riskovat poruchu auta z důvodu vysokých odpoledních teplot v Death valley. Vracíme klíče a vydáváme se na přejezd Mohavské pouště do Las Vegas. Před vjezdem z oblasti žlutých luk do pouště projíždíme obřím polem větrných elektráren.
Pole větrných elektráren v Kalifornii Přejezdem nevelkého pohoří se razantně mění i ráz krajiny, kdy žlutou trávou poseté louky a kopce střídá nehostinná Mohavská poušť.
Mohavská poušť Několik hodin jedeme přes poušť rovnou dálnicí a modlíme se ať nám neodejde auto, protože po cestě se moc obyvatelných míst nenacházelo a 40°C klima na slunci nemusí být taky příjemné. Co jsme ovšem nečekali, že na dálnici uprostřed pouště potkáme zácpu, kterou jsme popojížděli dobrou půlhodinu. A důvod zácpy jak jsme později zjistili, byl prozaický. Na dvouproudovce v jednom směru jel nadměrný náklad. Jak jsme se všude na fórech dočítal, že Američani umí zipovat tak neumí a různými přejížděními z pruhu do pruhu se dálnice uprostřed ničeho jednoduše ucpala. Na hranicích Kalifornie a Nevady v oblasti zvané Primm, narazíme na obří nákupní centrum s outletem, hotelem a zábavním parkem (vše uprostřed pouště) a jelikož jsme se dočetl, že v Las Vegasských outletech se dá levně nakoupit oblečení, tak vyrážíme na nákupy. A opravdu dá. V H&M jsme sehnal tričko za 4$ a boty Nike za 27$. Dále se tam daly nakoupit velmi levně suvenýry, kdy opět měli akci 4 trička za 11$ a magnetky za 99 centů. No co dodat, kreditky za tu hodinu a půl co jsme zde trávili se dosti protočily. Obtěžkáni novými zavazadly pokračujeme dále. Ale o moc dál pouští nepopojedeme, protože jsou tři hodiny a z nakupování nám vyhládlo. Dnes bychom chtěli vyzkoušet fast foodový řetězec Denny‘s, o kterém jsem si původně myslel, že uváděla Žanet, jako ten absolutně ze všech nejlepší a ze kterého se nakonec vyklubalo stejné bistro v jakém jsme byli ráno. Ale ještě než jsme se k němu dostali jsme museli urazit několik mil pouští, abychom opět dorazili k obřímu kasínu s názvem Gold strike, nacházejícím se opět uprostřed pouště a ve kterém se Denny‘s nacházel. Tady jsme si objednali dvojité cheeseburgery a po zkušenosti z rána až na bráchu, který si dal k pití vodu, jsme si k pití nic nedávali a to byla chyba, protože z účtenky jsme se dozvěděli, že voda byla, tak jak se ukázalo ve všech restauracích podobného typu, zdarma.
Gold strike hotel - Hamurgery z restaurace Denny's Jak to v Denny‘s funguje. Přijdete před kasu, kde se vás někdo ujme a usadí vás. Vyberete si z jídelního lístku co chcete pojíte a když už nepokračujete, řeknete servírce, že končíte. Ta vám obratem přinese účtenku, kterou zaplatíte při odchodu u pokladny. My měli při čekání na jídlo jednu veselou příhodu s Američanem, který seděl v kóji za námi. Když slyšel jak se bavíme česky, tak se nás zeptal odkud jsme, když jsme řekli Europe, Czech republic, tak se přiznal, že je jen běžný Američan a vůbec netuší kde to je a ať ho trochu navedeme. Když jsem mu řekl střední Evropa, tak se nás ptal jsem jestli jsme Little Russia (tohle označení jsme neslyšel poprvé a nevím kde na něj všichni chodí) a když jsem mu řekli, že ne a upřesnili, že ležíme vedle Německa, tak se nás zeptal, jestli patříme k Německu. Když jsme mu řekli opět, že ne tak rozhovor na drobnou chvíli ustal a my pokračovali v čekání na jídlo. Po nějaké době na nás opět zavolal a ukazoval nám display mobilu, kde měl napsané v češtině „Užijte si v Las Vegas“ :D. Na tomto týpkovi jsme si taky všiml, že stravování se v těchto zařízeních, je pro Američany něco jako obřad. Protože když jsme tam přišli byl už po jídle a jenom relaxoval, později pokračoval objednáním desertu a kávy a když jsme odcházeli a loučili se s ním, tak tam ještě pořad seděl. Když jsme byli později v Denny‘s ještě jednou, tak jsem viděl to samé a i nás tehdy servírka nabádala s čerstvou vodu, kterou nám jen tak donesla ať sedíme, jak dlouho chceme a relaxujeme. Jenže zde jsme to provedli na český způsob. Najíst se rychle zaplatit a vypadnout. Přeci jen jsme zvyklí od nás a navíc čas už pěkně pokročil a my toho měli ještě hodně před sebou. Tak se vydáváme zpět na cestu.
Solární parky cestou do Las Vegas
Mohavská poušť Po asi hodině jsme v Las Vegas, které okrajem projíždíme a jedeme ještě několik mil za něj k Hooverově přehradě. Před vjezdem k ní nás čeká bezpečnostní kontrola, kde nám strážnice nakoukne do auta a pak nás vpustí do areálu přehrady. Přijíždíme chvíli před západem slunce, takže už zde není tolik lidí a není ani problém zaparkovat (doporučuji dojet přes přehradu dozadu, kde je parkování zdarma). Tady trávíme nějaký čas prohlídkou přehrady. Také se mimoto nacházíme na hranici Nevady a Arizony.
Hranice Nevady a Arizony - Před námi Arizona za námi Nevada
Hooverova přehrada Po čtyřiceti minutách to tady opouštíme a vracíme se do Las Vegas. Předtím ještě ale uděláme pár fotografií přehrady z protější vyvýšené strany.
Na začátku Vegas dotankujeme a trochu se zdržíme, protože GPSka zavede bráchu do vilové čtvrti se slepou uličkou. Jenže když se z ní chceme vrátit, tak narážíme na zavřenou bránu, která tam předtím nebyla. Nejdříve zkoušíme najít jiný výjezd. Po neúspěchu se vracíme zpět, pokoušejíc se nějak bránu otevřít. Nakonec jen stačí přijet před ní a sama se otevře. Bez dalších komplikací přijíždíme po deváté konečně na hotel. Na to, že jsme ve Vegeas, tak hotel nepatřil k těm nejlevnější ve kterých jsme spali, ale za to to bylo dvoupokojové apartmá s kuchyňským koutem a obývacím pokojem v jednom.
Las Vegas - Apartmá v Siena suites motelu (v te veliké kuchyňské lince nebyl jediný kus nádobí) Je už sice pozdě, ale i tak se ještě rozhodneme s bráchou zajet nakoupit do 15 minut autem vzdáleného Walmartu a tím dnešní den zakončujeme. Zítra budeme vstávat brzy, protože musíme před devátou dorazit do 100 mil vzdáleného Death Valley.
